Tak nám schválili reformu

Reklama


„Tak nám schválili reformu!“ řekla posluhovačka paní Müllerová. „A kterou?“ otázal se Švejk. „Já znám dvě, jednu blbější než druhou.“


Pokud vám tato parafráze na známý román Jaroslava Haška nepřijde vůbec vtipná, je to úplně v pořádku, protože je stylová. Ony totiž ani ty vládní reformy nejsou vůbec vtipné. Hloupé, trapné, škodlivé, asociální, to ano, ale vtipné?


Co může být proboha vtipného na tom, že rozklížená vládní koalice zralá na asanaci disponující zcela zanedbatelnou podporou občanů (která tak mizivá nebývala, to jen vláda ji dokázala za rok prošustrovat) hodlá hrubou silnou protlačit své defraudační reformy?  A kdyby to jenom nebylo vtipné, ale ono je to především naprosto neslušné.


A ze všeho nejzoufalejší je dnes schválená důchodová reforma (nenechte se zmást tím, že ještě musí projít parlamentem, to je jen loajální hlasovací automat), která ve své výsledné podobně není ani kočka, ani pes, dokonce ani kočkopes, ale jakýsi podivný prasopes.


Původně to měla být druhá jistota desetinásobku, ale teď to vypadá, že snad ani ten tunel nebude a zůstane jen záminka ke zvýšení DPH. Protože jak chtějí na to, co vymysleli, nalákat hejly? Vstup do „II. pilíře“ (to je takový pěkný „inline spinning“, protože slovo „pilíř“ evokuje pocit něčeho pevného, o co se můžete opřít, což dost dobře nejde dohromady se světem kapitálových spekulací) bude dobrovolný, výstup zakázaný, k tomu, co si vyvedete, si musíte ještě přidat ze svého a vaše peníze zdědí vaši potomci jen za určitých okolností.


Myslete si o mně, že jsem hloupý, ale já vážně nevidím jediný důvod, proč dobrovolně na něčem podobném participovat. Kde je jaká výhoda pro mě? A kde je jaká výhoda pro bankéře? V čem je přidaná hodnota? Dobrý pocit, že spořím jen pro sebe a nedělím se nějakou bábou? Tak tím mě vážně nedojmete.


Ale asi si to vláda uvědomuje, protože plánuje osvětovou kampaň, tedy v překladu reklamní kampaň majitelů důchodových fondů za veřejné peníze. Ale proč to nezkusit, když jak známo, stokrát opakovaná lež se stává pravdou.


Ale stejně mi nejde z hlavy, kde je zakopaný pes? Nevěřím tomu, že by vláda udělala něco, co nepoškozuje „dolních deset miliónů“, neoslabuje slabé, neposiluje silné, neprohlubuje sociální rozdíly a nenabízí vládnoucí menšině způsob, jak si přilepšit na úkor většiny.


Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku