K vybudování renomované vědecké instituce jsou zapotřebí tři badatelské generace. Zakladatelská generace vydobude oboru místo na slunci, následovnické pokolení udrží a rozšíří obzor a zpravidla teprve třetí generace je pokládána za součást světové odborné populace. Renomé pracoviště představují současní i minulí zaměstnanci a jejich projekty. Klíčové publikace mají někdy citovanost i po desítkách let.
Pokud jde o vědecká pracoviště, pak nejnákladnější je vždy jejich zakládání, a potom jejich likvidace. Cenu pracoviště neurčují nějaké budovy nebo laboratoře. Budovy představují mrtvý beton a zařízení laboratoří šrot. Život a účel jim vdechují lidé, kteří tam pracují. Je nesmírně obtížné vdechnout odbornému pracovišti život. Je velice snadné odborné pracoviště zlikvidovat. Stačí k tomu jedno hlasování nebo podpis. Práce generací přijde vniveč. Začít znovu bude desetkrát dražší. V řadě oblastí se ovšem už nikdy nezačne.
Rada pro výzkum a vývoj se zabývala systémem hodnocení vědy. Ve většině představitelných hodnocení dopadala Akademie lépe než ostatní. Tak se změnil způsob hodnocení. Silou se rozhodlo o kritériích, která Akademii poškozují. Rozhodlo se o faktické likvidaci Akademie věd. Kritéria jsou svým způsobem komická a často srovnávají nesrovnatelné. Různé obory mají různé publikační zvyklosti a praxi, různé obory mají diametrálně odlišná kritéria úspěchu. V některých oborech je věda daleko vepředu před odpovídající praxí, v jiných oborech věda vlastně jen se zpožděním popisuje praxi.
V mém vlastním oboru je určitě důležitější hospodářskou politiku dělat, než o ní psát duchaplné či duchaprázdné impaktované články. Potkal jsem mnoho oduševnělých politologů. Často mne překvapovalo, jak málo vědí o skutečné politice. Přečetl jsem v ekonomii a politologii tisíce odborných článků. Procento užitečných bylo minimální. Body do hodnocení „vědy" by ale asi dostaly všechny. Některé obory mají univerzální, jiné národní rozměr. Některé obory máme rozvinuty, jiné začínají. Některé obory potřebujeme s ohledem na naše potřeby rozvíjet a jiné možná i utlumovat. Rozhodující ovšem je rozvíjet vědu. Máme co dohánět, dáváme na ni mnohem méně než jinde. Namísto toho svou vědu bijeme politickým a úřednickým klackem. Zahazujeme i to málo, co máme.
Na počátku stála dobrá idea hodnotit výzkum a vývoj. I vědci mají spolu soutěžit. Šnek ovšem nemůže s gazelou závodit v běhu a tygr s muflonem v pojídání trávy. Pokud spolu budou zápolit ekonomické fakulty v odborné činnosti, je všechno v pořádku. Napřed se ale musíme rozumně dohodnout o disciplíně, ve které se závodí. Můžeme si ovšem také říci, že Akademie věd je nepotřebným smetím a její badatelé darmošlapové, kteří žijí z těžkých mozolů našeho podnikatelského stavu. K čemu je zapotřebí nějaká kultura? K čemu je zapotřebí věda? Potřebujeme vůbec nějaké školy? A potřebujeme je vážně pro všechny? Můžeme si přece vystačit s Bleskem a komerční televizí.
Můžeme to taky pojmout tak, že si rozdělíme peníze Akademie věd. Peníze potřebuje každý. Rozdělit si ale peníze Akademie věd je ale asi jeden z nejhazardnějších a nejnákladnějších způsobů, jak přijít k mamonu. Švejk nelitoval arcivévodu Ferdinanda. Topolánek s Kopicovou nelitovali Akademii věd. Topolánek a Kopicová se od Švejka nijak moc neliší. Ale něčím přece. Švejk měl rozum.
Prosím, zachraňte Akademii věd.
Psáno pro Literární noviny
Převzato z blogu autora na www.aktualne.cz
