S poctivostí nejdál dojdeš, ale nevyděláš. Proto kupčíci vymysleli celý arzenál triků, jak kořena utáhnout na vařené nudli a draze mu prodat i to, co by ani levně, kdyby měl přesné a nezkreslené informace. Zejména v potravinářství jsou to přímo šibalské dostihy.
Však to znáte: ve snaze nenechat se doběhnout kupujete „tradiční“ značku a vůbec si neuvědomujete, že značka je zcizitelná a nevypoví vůbec nic o tom, kdo, kde a jak dané zboží vyrobil, kupujete menší balení za stejně peněz, naddimenzovaný obal vytváří iluzi, že si kupujete více, „vylepšená“ receptura znamená použití levnějších surovin, masné výrobky jsou vyrobeny bez použití masa, zboží prodávané pod stejnou značkou se liší svým složením pro západní a východní trhy (pro nás übermensche z východu je samozřejmě méně kvalitní), utajování výrobce, utajování země původu, etc…
Co mě ovšem dorazilo, bylo balení sušených hub, kde byla na jedné straně uvedena firma „České houby a.s.“ a z druhé strany „země původu Polsku“. Tak sakra jaké jsou ty houby? Polské, nebo české? Jak se mám jako spotřebitel kvalifikovaně rozhodovat, když nemám informace, a ty, které mám, jsou zkreslené, nebo irelevantní? Já vám řeknu jak: nijak. Jsem rukojmím kupčíků, kteří chtějí prodat stůj co stůj a neváhají kvůli tomu tak trošičku lhát a tak trošičku šidit. A proč by ne, když i spotřebitel je svým způsobem lidský zdroj a místo toho, aby obchodníci sloužili spotřebiteli, slouží spotřebitelé obchodníkům?
Převzato z blogu Tribun
