Technologie moci I

Reklama






Modré motto: „Mise, strategie a taktika. Tři stavební kameny úspěchu. Po porážce musíme poprvé vážně bojovat o to, abychom vůbec zůstali nositeli liberálně konzervativní mise v Česku. Musíme se držet úspěšné strategie „tvrdé jádro, měkký obal“, která jediná nám může udržet koaliční potenciál a rozšířit řady příznivců. A musíme rychle a zcela zásadně vylepšit naši politickou taktiku, která má hlavní vinu na historické prohře – personálními otázkami počínaje a chybami v kampani konče.“

(31. Kongres ODS – Zpráva Mirka Topolánka)

 

Oranžové motto: „… v lednu 2007 Zeman se Šloufem přesvědčili své stoupence Melčáka a Pohanku, aby umožnili vznik a fungování Topolánkovy vlády. Nebylo věrnějších poslanců vládní koalice, nežli tito dva poslanci čtvrté koaliční strany: Zemanovy partaje. Za protilidové zákony prosazené pravicovou vládou nese i on odpovědnost. Slepá nenávist vůči ČSSD provází M. Zemana přes sedm let a také obsedantní touha být zvolen do úřadu hlavy státu. To M. Šlouf je mnohem praktičtější, tomu jde jen o byznys…“ (Bilance Jiřího Paroubka po prohraných volbách s názvem „Vítězství bez fanfár )

 

***

 

Když se zamyslíme nad obsahem a smyslem Topolánkových slov "mise, strategie a taktika", i nad celkovým kontextem Paroubkovy osobní a stranické "sebeanalýzy", musí nás nutně napadnout otázky:

Jaké jsou pracovní priority našich politiků?

Je to snad hladký chod všech funkcí státu? Je to stabilita a prosperita hospodářství? Je to vyšší úroveň politické kultury elit, záruka  občanských právních jistot a obecné spravedlnosti? Je to vyšší úroveň vzdělanosti a alespoň standardní evropská úroveň hmotného zajištění "obyčejných lidí", nyní i pro čas jejich stáří? Je to pravdivější informovanost o rozhodnutích a činech politických stran, parlamentu, senátu, vlády a vůbec o dění ve státě? A konečně: Je to i starost o nízkou míru korupce a zlodějen a naopak o tvrdý postih kriminálních aktivit a záruka bezpečnosti řádných občanů? 

Co jsou hlavní myšlenky, jimiž se politikové zabývají? Co je vlastně cílem jejich snažení? Je to ono nečasovské "blaho voličů", anebo jen osobní sláva a úspěch politiků?

Bohužel, jediné, co pochopíme při pozorném čtení, je typicky tristní zjištění:

Prvořadou prioritou našich politiků je jen boj o moc a pouhá technologie moci. Technologie hledání způsobů, jak se k moci dostat, jak nejvýhodněji ji využívat a jak si ji co nejdéle udržet.

A to rozhodně není dobrá zpráva pro nás, občany.

 

Obecné a historické aspekty "umění" politiky

 

– jediným smyslem politiky je dostat se k moci a držet ji
– účel světí prostředky a jen úspěch se počítá
– politika není stavba chrámu, je to bojová činnost
– výjimky žádné pravidlo nepotvrzují, vždy jsou jen výjimkami
– umění politiky je založeno na využití sociálních protikladů
– politickou mocí lze získat moc ekonomickou a naopak
– vládnout bez úředníků, vojska a policie nelze
– získat moc i vládnout nelze bez loajální propagandy
– nelze ovládat svobodné, spokojené a hmotně nezávislé lidi
– lze snadno ovládat jen ty, kteří mají strach z budoucnosti
 
Klasická politika podle Machiavelliho *)
– jen hloupý politik se řídí pouze morálkou
– nepopulární opatření dělej ihned po získání moci
– šroub nejprve utáhni, abys jej mohl blahovolně povolit
– nepřítele buď zahrň laskavostmi, nebo jej znič
– utrácet z cizího ti neubere na dobré pověsti
– rozdávat se má, když se o vládu usiluje, ne když se vládne
– politika je i manipulace, lež, krádež, zrada a zabíjení
– násilí státu není totéž co násilí jednotlivého občana
– úcta a respekt poddaných je cennější než popularita
– politická "morálka" je nezávislá na etice a náboženství
– neutralita se nevyplácí, přijmi jen vynucenou silnějším
– moudrý vládce se vyhýbá trvalým silnějším spojencům
– lidé nečiní dobro, nejsou-li k tomu dohnáni nutností
 
Zajímavá je však i tato Machiavelliho rada vládci Florencie Lorenzo Medicejskému: "Panovník by se měl opírat o lid, protože jeho zájmy se střetávají se zájmy boháčů. Lidu se vládce zbavit nemůže, bohatých ano. (Získá tím zároveň i jejich bohatství). Naopak lid požaduje toliko jediné, aby nebyl utlačován."
 
*) Niccoló Machiavelli – Vladař A.D.1513
 
Cesta k moci, zásady, prostředky, cíle a důsledky
 
cesta k moci má stejné principy, jako cesta k bohatství
– cesta k moci je pouze správný managing dobrého byznysu
– cestu k moci usnadní psychologie a personální marketing
– cesta k moci je dlážděna jak sliby, tak hrozbami pohrom
– podpora fanatiků je lepší, než námezdní žoldáci, nicméně ..
– hmotně motivovaný inteligent je lepší než fanatický idiot
– zásada 1: hledej kontakty a klienty, přátele nehledej
– zásada 2: spojenectví je jen kalkulace a chladný byznys
– zásada 3: víru, svědomí a morálku přenech neúspěšným
– zásada 4: mluv o státu a občanech, mysli na sebe
– zásada 5: nedávej rozhovory neloajálním novinářům
– zásada 6: poznej historii, politika je budoucí historie
– zásada 7: nikdy nemysli na Midasův příběh
 
– cílem moci je sláva, zisk, touha vstoupit do dějin
– cílem moci je touha řídit, ovládat a podrobovat si jiné
– cílem moci je sexuální uspokojení z možnosti jiné týrat
– zárukou moci není ani pravdomluvnost ani věrnost okolí
– moc není zárukou osobního štěstí ani osobní bezpečnosti
– mít moc, ještě neznamená, mít i přirozenou autoritu
– pýchu si ponech do času, až budeš držet moc v rukou
– důsledkem zisku moci je trvalý boj o její udržení
– jednou uchopená moc je droga bez možnosti exitu
– moc, stress a samota v přepychu, to jsou přátelé vladařů
– ti, co ti k moci pomohli, jednou budou chtít dluh vrátit
– prodáváš-li politiku jako prací prášky, dělej to chytře
– hulvátská "demokracie" má jen krůček k stávkám a revoluci
– každá skutečná revoluce je jen rychlou cestou k diktatuře
– pamatuj, že na svržené vůdce zbabělci vždy rádi plivnou


Příště: Personální předpoklady začínajících stran a politiků

Přejít do diskuze k článku