Ve všem tom shonu kolem Řápkových, nominace eurokomisařů, pádů velkých a malých zdí, slavných výročí, volby vrchního modrého ptáka v Praze a šrumce kolem stále reálnější stávky pražské MHD kolem nás prosvištěla drobná a nenápadná zpráva: ČEZ uzavřel podávání nabídek na dostavbu dalších dvou bloků Temelína. S tím, že se pravděpodobně bude jednat o největší investici v dějinách českých zemí. Její hodnota prý může dosáhnout až 500 miliard Kč.
Do soutěže z 12 firem, které si před časem vyzvedly zadání tendru, nakonec šly se svou ofertou tři. Americký (tedy prý už vlastně japonský) Westinghouse, francouzská Areva a ruský Atomstrojexport.
Okamžitě se zvedl krátký mediální poplach. Ten nijak nekomentoval rychlou návštěvu amerického vicepresidenta Joe Bidena v Praze, kde měl původně jednat zejména o náhradě újmy na cti zhrzeného spojence, který vykonal s obrovskou dávkou servility práci příslovečného mouřenína, nicméně z náznaků o návštěvě lze tušit, že Biden se mnohem více než o naši pochroumanou sebeúctu zajímal o úplně jiné věci. Že ani tak nepřivezl nějakou náplast, jako jej interesovala šance amerických firem v tendru na náhradu Grippenů, u nichž je na dohled ukončení leasingu, a zejména pak pozice Westinghousů jako možného generálního dodavatele Temelína. Toto prostě tiskem jen prošumělo. Rychle a téměř neslyšně.
Jediné, co po tichu neprošlo, byla nabídka Atomstrojexportu. Ta si okamžitě vysloužila už tradiční komentáře o tom, zda je vůbec dál pustit, či rovnou vyřadit, kvůli bezpečnostním rizikům. Ve smyslu, že prý jsme už takhle na Rusku příliš závislí, že to může naši závislost zneužít, atd. A politici se okamžitě přihlásili o slovo, že TOHLE nemůže přece jen tak rozhodovat ČEZ, že TOHLE si musí ponechat oni pod politickou kontrolou. Jak jinak, že?
Ano, dostavba Temelína není tendr na dodávku čepic pro hasiče. To je zřejmé. Jde o kardinální věc, která má spoustu faset. Pojďme s e na některé podívat.
Nevím jak pro koho, ale pro mne by byly naprosto rozhodující tato kritéria:
-
Spolehlivost zařízení
-
Cena
-
Míra zapojení místních firem v celkovém objemu dodávek
Všechno ostatní pokládám za účelový balast. A ze všeho nejvíce diskuse o zemi původu generálního dodavatele a bezpečnosti státu.
Nehodlám dělat Rusům sebemenšího advokáta. Ale vyřazovat je z tendru? Nepoučili jsme se u ČSA? Kde také by svým případným vítězstvím prý ohrozili bezpečnostní zájmy téhle země? A dnes s e ukazuje, že šlo o tendr na firmu v podstatě v bankrotu…
Charakteristickým je v tomto směru výsledek ankety časopisu Ekonom s otázkou: „Vadilo by vám, kdyby dostavbu Temelína dostala ruská firma?“ Převážná většina respondentů (52%) si vybrala odpověď – „Ano, vadilo. Už tak jsme na nich příliš závislí.“ Pouze 39% čtenářů, řekněme elitářského ekonomického týdeníku, preferovalo odpověď – „Ne , pokud by pro nás byla nejvýhodnější.“ Míra politické duševní mlhy u čtenářů Ekonoma mne, přiznávám, zaskočila. Očekával bych drtivé vítězství té menšinové odpovědi. Právě u těch, co čtou Ekonom.
Podívejme se, jak to je se závislostí na Rusku, a co by v tomto směru asi tak způsobila ruská dostavba Temelína. Ano, v oblasti dovozu energií jsme na Rusku závislí fatálně. Jak u ropy, tak u plynu a v podstatě i u jádra. Dodavatelem palivových článků pro Dukovany a nově i pro oba temelínské bloky je ruská firma Tvel. U Temelína proto, že americké dodávky paliva se ukázaly být nekvalitními a drahými. Palivové články se kroutily a vykazovaly daleko více defektů než originální ruské. Jak by ne, když Westinghouse používá jinou geometrii, takže tyhle musel vyvíjet a v podstatě zbastlit jen pro nás. Ano, jsme fatálně energeticky závislí na Rusku. A to prý vylepšíme tím, že další dva bloky dostaví někdo jiný… Nevím, nevím. Změní dodávka z Francie či USA nějak naši v podstatě bezvariantní závislost u plynu a ropy? Nezmění! Představuje u nás elektrická energie v podstatě jedinou nouzovou variantu náhrady při dlouhodobém přerušení dodávek plynu? Odpovídám ano. A zlepší naši situaci fakt, že budeme mít dva velké bloky, kde nebude ani ruská technologie, ani ruské palivo? Odpovídám – sotva. Dva nové bloky v Temelíně budou sice podstatným příspěvkem do energetické bilance republiky. Na druhé straně platí, že pokud by Rusko zablokovalo z nějakého důvodu dodávky paliva pro existující kapacity Temelína a Dukovan, pak, pokud by z tohoto důvodu došlo k jejich výpadku, se nám energetická soustava rozpadne tak jako tak, protože vypadlý výkon by stejně nešlo nahradit jinak než dovozem. Otázka je, jestli je takový dovoz vůbec reálný. Takže další dva bloky s ruským palivem by situaci sice prohloubily, ale v podstatě nezhoršily.
Pikantní na věci je, že palivové články jsou snad jediným energetickým komponentem, který se dá dlouho skladovat a to při velké koncentraci energie na malém prostoru. Netuším, jaká je technologická perspirace jaderného palivového článku. Ale troufnu si odhadnout, že nejspíš nějakých 3-5 let. Nemám zdání, jaké zásoby jaderného paliva pro své elektrárny drží ČEZ, ale v jeho finančních možnostech je nepochybně jejich výši na úrovních technologické použitelnosti těchto článků. Tedy například zásoby na oněch 3-5 let provozu. Pokud by tak učinil, skutečně nám hrozí nějaké absolutní riziko nedodávek? Skutečně si někdo z nás umí představit konflikt mezi námi a Ruskem o časovém horizontu 3 a více let, kdy se Rusové rozhodnou nám nedodávat? Aniž by se nejednalo o válku? V případě války by už nejspíše nějaký nedodaný článek nehrál žádnou roli… A zrovna tak – je někdo přesvědčen, že by při dlouhodobém ruském výpadku Westinghouse rád nezskočil? Ať na to hledím, jak na to hledím, tady mi žádná zásadní bezpečnostní rizika nevycházejí.
O jaká jiná rizika může jít? O bezpečnost provozu primáru? Technologie VVER je přece u nás odzkoušená jako žádná jiná? Kvalita řídícího systému? Nemám ponětí, čím Rusové v této oblasti disponují. A ani není potřeba to zkoumat v prvém kole. Pro rozhodování, jestli ponechat v tendru či vyřadit, kvalita těchto systémů nemá žádný vliv. Už proto, že na první dva bloky dodával řídící systém, z politických důvodů, Westinghouse. Pokud se skutečně bojíme tak moc ruských technologicky vysoce senzitivních dodávek, nechť dodávají Američané řídící část opět. Jistě to rádi převezmou. Opět nevidím sebemenší důvod zužovat v tomhle, pro nás gigantickém výběrovém řízení už tak malý okruh uchazečů o jednoho z nich.
Zejména, jestliže začnu kalkulovat s možným rozsahem podílu dodávek zdejších firem u jednotlivých uchazečů. Nevím, komu by dali z našich firem šanci Francouzi a Američané. Vím ovšem zcela bezpečně, že u Rusů by dodávky tuzemských strojařů, minimálně na primární části, byly automatické. Temelínské i dukovanské VVERky byly totiž udělány v tuzemsku. Zejména v plzeňské škodovce. Stejně tak turbíny, generátory a celá rozvodárenská část stavby. Kdo dělal výměníky si nepamatuji, firmy dodávající potrubní systémy a čerpadla už bohužel neexistují. Jaká je situace dnes. Dodávali by aspoň ti, co dodávat mohou? A no u Rusů to není pravděpodobné, u Rusů je toto jisté. Z prostého důvodu. Všechny provozy Škodovky i Vítkovic, které měly co do činění s výrobou reaktorových částí, vlastní ruské firmy! A Rusové by nejspíš nakupovali v místě i ty subdodávky, které by eventuálně kupovali jejich konkurenti. Jsme jedna z nemnoha zemí, schopných, snad ještě postavit atomovou elektrárnu na klíč. Svými vlastními firmami. Nebo z podstatné části. Vyloučením Rusů ze soutěže neuděláme nic jiného, než že zlikvidujeme jednu z mála ještě existujících částí průmyslu, dodávajících investiční celky. A to na obrovské domácí zakázce! U amerických či francouzských dodávek nepřipadá participace na primáru vůbec v úvahu! Nevěřím, že podíl domácích dodavatelů by nebyl největší, pokud by ruská firma vyhrála tendr. A komické je, že varování před Rusy přichází ze stejných úst, která tak často operují přehršlí montoven v české ekonomice.
Takže nemohu jinak, než dojít k názoru, že si z nás, spotřebitelů a zákazníků ČEZu, někdo dělá dost drsnou legraci. Zcela pomíjím fakt, že 10 miliard Eur za jeden jaderný blok je bezkonkurenčně nejvyšší částka, kterou by někdo za něj v historii zaplatil. Asi tak dvojnásobná oproti současným zvyklostem. Ale jde tu o víc. O vytírání zraku ideologickými hláškami. V době krize. A to za cenu likvidace domácího průmyslu.
Nevím jak vy, ale podle mne by měla skutečně pro rozhodování o generálním dodavateli dostavby JETE platit ona tři kritéria, která jsem uvedl hned na začátku:
-
Bezpečnost
-
Cena
-
Podíl místních dodávek
Vše ostatní je jen balast, kterým někdo sleduje svoje cíle a z nás dělá hlupáky. Zejména když uvážíme, že ve hře není jen a pouze Temelín. Evropa bude muset přehodnotit svou energetickou politiku. Z gruntu. A vše ukazuje na to, že přichází renesance jádra. Temelín může být první vlašťovkou a dobrou referencí Neumím si představit, že by ve Francii stavěla nějaká jiná firma než francouzská. V Německu bude logicky stavět firma německá. V Americe – no ano – americká. A kdo u nás? Zakázka je až za půl bilionu. Který budeme musetve svých účtech za elektřinu zaplatit. Politici si vyhrazují právo rozhodování. Kdyby bylo po mém, nesměli by se k tendru přiblížit ani na dostřel dalekonosného děla. Nebude po mém. Zcela jistě ne.
Časopis Forbes každý rok dělá žebříčky nejbohatších lidí světa a některých zemí. A také žebříčky zemí podle počtu tzv. dolarových milionářů. Jestliže politici o Temelínu skutečně budou rozhodovat, a to svým obvyklým způsobem, pak máme dvě jistoty:
-
Účet za elektřinu bude po dostavbě opravdu hodně mastný
-
V naší zemi přibude, a to nikoliv zanedbatelně, dolarových milionářů a multimilionářů. Z řad politiků.
Ani jedno rozhodně nepokládám za dobrou zprávu. A nebudu za dobrou zprávu pokládat vyřazení Rusů. Pokud by byli nejlepší, nechť vyhrají. Pokud ne, nechť vyhraje někdo jiný.Prostě ten nejlepší. A přestaňme už se strašit ruským čertem. Jde jen a pouze o peníze. Chovejme se konečně jako kapitalisté. Je nejvyšší čas. Máme snad ještě zdravý rozum, nebo ne?
Foto: zdroj
