Zejména osvědčené je nahánění vody na vlastní mlýn, bratra proti bratru, případně sestry proti sestře. Hospodin se nepohodl s Adamem, Ábel s Kainem a Jirka s Frantou, pokud se na tom schválně před volbami nedomluvili. A tak proč bychom se měli dohodnout my, jejich děti?
Moderní industriální společnost je ovšem na neshodě, tzv. svobodné soutěži a tzv. volném trhu, zcela založena. Ti, kteří z ní mají největší příjmy, blahobyt a moc, však nijak nesoutěží. Nejsou přece tak hloupí. Soutěžení druhých však čile podporují.
My, prostí hlupáci (tj. občané), se rozčilujeme, že společenské přerozdělování moci a majetku vždy dopadne v náš neprospěch, takže se musíme spokojit s imitacemi zboží, stravy, oděvů, bydlení, vody, vzduchu, státu, společnosti, svobody, demokracie, socialismu, práva atd. Většina těch věcí je dnes vyrobena v Číně a v jiném zahraničí.
Naše rozčilování je zbytečné a směšné. Jsme stejní jako ti, na které tak houževnatě nadáváme. Trpíme homosexuálním komplexem, který nám byl dán do vínku již při zrození naší kultury. Pokud se tohoto defektu nezbavíme, veškeré naše řešení všech těch našich světových krizí je pouze jejich prodlužováním, aby stejně nakonec propukla krize definitivní se svým nevratným účinkem.
Myslíme-li to se sebou i se společností dobře, musíme se učit myslet a rozumět. Jestliže nám někdo něco říká o růstu, zejména tom trvale udržitelném, musíme mu s pochopením a tolerancí rozumět, že mluví o zániku.
Jestliže někdo mluví o svobodě a demokracii, shovívavě vezměte na vědomí, že mluví o otroctví a totalitě. Když se mluví o blahobytu a prosperitě, mluví se o bídě a o korytech. A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. Na co v naší kultuře sáhneme, to smrdí svým přesným opakem.
Kosmologie starých národů, které neodvozují svoji totalitní politickou moc z vůle boha, dějin, svobody nebo demokracie, byla heterosexuální. Základní princip Vesmíru byl polární, podobně jako je takový člověk, který je mužem a ženou.
My jsme však ubozí chudáčci, kteří se rádi vytahují a vychloubají, že jsou chlapi, ti praví muži, případně ty správné a krásné ženy. Puberta s námi tříská od dospělosti až do smrti po dlouhém a nemohoucím stáří. Nevnímáme čertovo kopýtko, které nám svojí raznicí vyrazilo pečeť duševní omezenosti založené na konkurenci stejného se stejným.
Pokud nám mizerný stav společnosti vadí z těchto důvodů, dobře nám tak. Naopak potřebujeme ještě více vzít pod krkem, utáhnout opasky i oprátky, abycom nechtěli o soutěžení již ani slyšet. Ani pak nám však nevěřte. Pokud zvedneme rozmačkaný a zakrvavený obličej z bláta, kam nám jej někdo zašlápnul (třeba I. či II. světovou válkou), okamžitě začneme znovu soupeřit a válčit – horce nebo studeně.
Ten proklatý stvořitelský/ničitelský impuls (komplex) nás opět pudí jít ke světlým zítřkům a vzdušným zámkům dál. Vytvořili jsme továrny, ve kterých děláme za svých dětí blbečky, závislé na jedničkách až pětkách. Jen ať se naučí dobře počítat a být duševně zcela závislé na penězích.
Kvalita a četnost pohlavních i materiálních požitků se konkurencí zákonitě snižuje trvale udržitelným úpadkem. Nic nám na tom není divné. Degenerace spočívá zejména v jejím neuvědomování si u sebe, potažmo u druhých.
Aby se vítěz prosadil, musí napřed zneškodnit poražené. Aby jeden z pěti prstů vyhrál, musí čtyři zabít. Co však s jedním prstem? Nemá dost sil a tak nakonec trpí za všechny čtyři. Může za to druhá ruka. Před dvaceti lety to byla pravá, dnes levá. Nu což, amputujeme ji (pokud nejsou obě paže vlastně teplé, levé nebo pravé, a domluvené).
A takto můžeme pokračovat, dokud nám nezbude zmrzačený trup s pahýly. Pak budeme konečně vítězi. Náš stav nebude ovšem slučitelný se životem. Díky bohu! Konečně se pak toho Idiota, který zničil celou planetu, zbavíme.
Foto: zdroj
