Jsem nevěřící Tomáš slyšící trávu růst. Když slyším kritiku situace, není to negativní signál, s tím se obvykle ještě něco dá dělat. Děsí mne ticho, když se v médiích i odborném tisku jakoby přestaly probírat akumulující se problémy, když nám různé ty expertní ksichty nabízejí iluze růstu, lepších zítřků, a to bez odpovědi na otázku PROČ?
Na domácí scéně teď ministr financí Fischer předvídá, v souvislosti s tvorbou státního rozpočtu, na příští finanční rok vyšší růst HDP. Docela by mne zajímalo, o co opírá tuto fantazii. O německé předvolební kecy? O představy bankovních analytiků, jejichž schopnost předvídat vývoj a procesy v ekonomice i společnosti jsou dlouhodobě mimo realitu? Nevím. Mám však pocit, že po hibernaci jakékoli akce v rámci EU, aby byl klid na volby v ekonomické mašině a sponzorské zemi EU, nás v příštích měsících čeká záplava dost negativních zpráv z celého světa.
Skutečností je, že globální ekonomika silně brzdí, roste nejistota z té „lepší“ budoucnosti, strukturální problémy se nadále zvýrazňují, zadlužení roste geometricky, a stejně geometricky roste neschopnost lidí i států svoje dluhy platit, dokonce i „rolovat“ je do budoucnosti – čili přenášet na bedra budoucích generací.
Cosi je ve vzduchu, a ten systém odkopávání ekonomických, společenských problémů a insolvence do budoucnosti, zdá se, naráží na jisté limity. USA, Evropa i Japonsko, mezi jinými, „řeší“ problémy svého růstu a deficitního hospodaření tiskem ničím nekrytých peněz. Řada prosťáčků si myslí, že zejména US Federal Reserve,(které vůbec nejsou americké ani federální), jež vlastní „tiskárnu“ na světovou rezervní měnu, to mohou dělat beztrestně donekonečna. Nedávný růst úrokové míry desetiletých vládních obligací na téměř dvojnásobek však jasně říká, že chlapci u „tiskařského stroje na peníze“ ztrácí postupně kontrolu nad svým produktem i sami nad sebou.
Všechny ty nové peníze tvořené „z luftu“ směřují do neproduktivní spotřeby stále bobtnající a centralizující se byrokracie státu, na vojenská dobrodružství v režii globální oligarchie, provoz imperiálního velkého klacku, budování policejních států, ale zejména do finančního sektoru, který potřebuje stále více peněz na vlastní sebezáchovu, řešení vlastní insolvence, na spekulace a hasičkou roli při lokálních požárech v děsivě zapákovaném finančním světě. Z toho vyplývá, že reálná ekonomika, kromě podnikatelských struktur klientelisticky přisátých na státní rozpočet, globálně padá a s ní klesá i zaměstnanost. A celá řada indikátorů, včetně naposled silně klesajícího Schillerova indexu, sledujícího využití kapacit námořní cargo dopravy, svědčí o tom, že obchod i výroba ve světě, v návaznosti na klesající koupěschopnost dlouhodobě a nezadržitelně klesají. A s tím i životní úroveň 99 % lidiček.
Tento svět bez pravidel však není prost „zázraků“. Reálná globální ekonomika sice silně brzdí (přes optimismus Fischerů), zato ceny akcií, futures a dalších investičních instrumentů na finančních trzích již delší dobu poměrně dramaticky rostou. A to tak, že indexy Dow Jones a Standard and Poor´s jsou nyní přes 30 % nad úrovní dlouhodobého pohyblivého průměru. Je zcela neoddiskutovatelné, že se jedná o další bublinu, která, až to vůbec nikdo ze stáda spekulantů nebude čekat, praskne a oholí dočista všechny ty pitomce, co naletěli placené reklamě Goldmanů a Morganů na lepší zítřky. Navíc, goldman-sachsovské neuvěřitelnosti na trzích neživí těch 99 % lidiček, kteří žádné akcie či dluhopisy nevlastní.
Lze jistě diskutovat, zda wallstreetská mafie nafoukne tuto bublinu ještě více a kdy k tomu řízenému píchnutí bubliny – říká se tomu krach – dojde. Může-li být historie rádcem, jsme ve fázi burziánské euforie těsně před tzv. druhou nohou klasické deprese. Finanční trhy nasávají cizí kapitál do houby virtuálního oživení ekonomiky, aby pak, když už není co nasávat, na tu houbu šlápli a všechen ten nasátý kapitál (i majetek) pak odteče na předem připravené účty manipulátorů trhu – tedy insiderů, co ví, a přijdou o něj všichni ti, co touží po maximálním zisku, ale neví, jen věří „expertům“ na ždímání. Bůh preferovaných se s nimi potom nemaže. Co by ale nemělo uniknout pozornosti, je skutečnost totálního diskonektu mezi reálnou ekonomikou a finančnictvím.
Bankovní bůh evidentně dospěl k názoru, že nepotřebuje ke své prosperitě prosperující lidi, jejich koupěschopnou poptávku a firmy, které dělají něco užitečného, tvoří něco jiného než jen dluhy a „papírové“ nesplnitelné přísliby. Ten bůh samolibosti a netolerance se buď zbláznil ve svojí říši mamonu, nebo pracuje na totální transformaci světa, jak ho známe. Aby ten svět mohl vzniknout, musí se nejdříve zničit ten dnešní. Ten bůh má všechny nástroje i potřebnou sílu, moc a vliv „položit“ ten stávající svět třeba dnes. Ale zatím ještě houba saje, je dost pitomců, co akceptuje US Dolar v mezinárodním platebním styku a jako rezervní měnu, zatím je toho ještě dost cizího, co lze zcizit, exekuovat, převést do majetku a pod kontrolu oka pyramidy.
Vše, co se dnes děje či neděje v globální ekonomice (a politice) souvisí s přítomností a budoucností US Dolaru a jejího statusu světové měny, bez něhož by USA dávno řešilo řeckou nemoc. I vše, co se děje i neděje v EU, souvisí s US dolarem a jeho majiteli. Něco se děje … a my máme svobodu nebýt o tom informováni. To ticho před bouří, kdy se celý svět organizovaně zabývá vším jiným, než podstatnostmi – je zneklidňující. Nikdy nic dobrého nepřináší.
Sleduj zájmy globálních elit, toky peněz a majetku a poznáš realitu – vše ostatní je jen iluze, šalba a klam. Platí to přes 300 let a před volbami v protektorátu je na místě to zopakovat. Ne že by volby mohly něco zásadního změnit, to by je už dávno elity zakázaly. Naivní divadlo pro naivní publikum, s pivem a párkem zadara.
Zadara?
