Topolánek na rozcestí

ODS prohrála krajské volby i volby do senátu. Mirka Topolánka nyní čekají dvě bitvy, nebo chcete/li dvě rozcestí. Obě spolu souvisí, ale nemusí být podmíněné. Jednou je bitva o předsednictví ve straně, druhou bitva o premiérské křeslo. Začněme od konce a tudíž bojem o vládu.

 

Zůstat premiérem, nebo položit vládu

 

Jakkoliv drtivá byla porážka v krajských i senátních volbách, nic nenutí premiéra položit vládu. Tlak z opozice a ze strany pana Paroubka je neopodstatněný, zejména proto, že nemá zajištěn (Paroubek) dostatek hlasů pro položení vlády. Na druhou stranu ani podpora vlády v poslanecké sněmovně není nijak závratná. Jak dál uvidíme, tento argument mluví ve prospěch Mirka Topolánka.

 

Mirek Topolánek může využít argument nízké podpory vládě, prohrané volby, či tlak ve straně jako argument pro složení vlády. Proč by tak měl učinit? (Toto byla řečnická otázka, nikoliv doporučení.) Předat moc opozici, která je momentálně na vrcholu se nemusí jevit jako prozíravý krok. Jenže jsou tu další vlivy. Jednak nás čeká předsednictví EU, které většinou stojí vládnoucí stranu podporu doma, jednak nás čeká ekonomická krize. Docela zajímavou variantou by bylo nechat Paroubka si oboje „vyžrat“.  Nechat ČSSD provést zemi těžkým obdobím a pak se může ODS vrátit jako zachránkyně národa. Jedině pokud víme, že nás krize už minula, můžeme tento argument opustit. Dalším argumentem proti tomuto postupu je to, že plody takovéto politiky by mohl v čele ODS sklízet někdo jiný. Myslím, že toto je celkem jistá cesta pro stranu, mnohem méně jistá pro jejího současného předsedu.

 

Proč tak neučinit? ČSSD jako opoziční strana je dnes na vrcholu podpory veřejností. Následující dva roky možná bude klesat. Také ty dva roky poskytují vládě čas učinit některá populární a populistická opatření, připravit se na volby a nějaké hlasy si nakoupit.  Není to moc pravděpodobné, ale vládnoucí klika ODS se může pokusit zvrátit výsledek voleb. Času má na to poměrně dost, ale jak již bylo uvedeno, je tu komplikace ekonomické krize a předsednictví v EU. Pokud se mu to povede, pak se může Topolánek znovu ucházet o křeslo předsedy strany, byť s časovým odstupem (může být nástupcem svého nástupce). Druhým důvodem může být i to, že Topolánek a jeho spolupracovníci ví, že jde o jejich „poslední sezonu“ a budou napříště nahrazeni, a to bez ohledu na to, jak dopadnou volby, nebo počítají s prohrou. Pak může jít jen o prodloužení období, kdy jsou placeni státem (všichni chodíme do práce pro peníze). Pokud počítá Topolánek se svým politickým koncem ve státě i ve straně, pak je toto pochopitelný a legitimní důvod, proč se držet u moci.

 

Předseda ano, či ne

 

Druhým bojištěm pak je boj o předsedy strany. Zde je možností více.

 

Bude kandidovat a uspěje. Jakkoliv se může zdát tato varianta nepravděpodobná, může se panu Topolánkovi povést přesvědčit spolustraníky o tom, že strana musí vystupovat jednotně a také, že má cestu k úspěchu přichystanou. Pak záleží na tom, jak si povede jako premiér a zejména na  výsledku v dalších volbách.Toto je varianta pro bojovníky. Velmi těžká a výsledek nejistý. Neúspěch jednoznačně pošle premiéra na smetiště dějin.

 

Bude kandidovat a neuspěje, nebo nebude kandidovat. Docela zajímavá možnost s commebackem. V obou případech se může dovolávat výsledku voleb budoucích, těch do sněmovny. Tady bude záležet na jeho práci ve vládě. Pokud totiž ODS vyhraje, nebude to muset nutně znamenat instalaci Mirka Topolánka do čela strany, či vlády. Nicméně je to argument pro tuto instalaci po dalších prohraných volbách. A tedy již zmiňovaného nástupnictví po nástupci, nebo prostě předpokladu pro získání  nějaké funkce.

 

Závěr

 

Tedy premiér má několik možností. Od možnosti rezignovat na všechno a snažit se „vytřískat, co se dá", přes „investice“ do budoucnosti a vítězství strany v dalších volbách, až po pokus zvrátit nepříznivý vývoj. Bude docela zajímavé sledovat, kterou variantu si vybere a s jakým úspěchem.

Přejít do diskuze k článku