Dnes v neděli odpoledne jsem chrápal u bedny. Všechno bylo napřed v pořádku. Spokojeně jsem pochrupoval. V televizi napřed souložili, potom jedli, zase jedli, pak někoho zabili a znásilnili, nebo naopak. To by mi ani moc tak nevadilo. Přitom se dá spát. I na reklamy jsem si ji zvykl.
Když mne řvaní reklam probudí, napiju se třeba piva, nebo si zajdu na záchod a zase spokojeně při tom odpoledním vraždění pro nezletilé děti podřimuji dál. Když teče krev, kradou se peníze a šmelí se s drogami a provádí jiná americká demokratická činnost, tak to mi nevadí. Jen ať si dítka zvykají na to, kde žijí. Reálná demokracie není žádný med.
Co mne však dnes u té bedny naštvalo, až mne to zvedlo ze spaní, bylo něco úplně jiného. Jak říkám, spím, podřimuji a občas když se proberu, kouknu jedním okem na tu obrazovku a zase hnípám dál.
A právě v tom okamžiku byla v televizi zrovna jedna otřesná scéna, kterou by tam neměli vůbec dávat a navíc v neděli odpoledne. Taková hrůza by mohla někomu způsobit šok. Zvláště pak po nedělním obědě, když se krev stáhne z mozku do žaludku, tak je to nebezpečné.
Nějací starší lidé se tam v jednom limonádovém příběhu do sebe zamilovali. Jak už to v televizi bývá, pocházeli z bohatých kruhů, takže jinou starost, než s láskou k penězům a romantice, neměli. O starostech chudých lidí se nic netočí, ty nikoho nezajímají, dokonce ani ty chudé lidi samotné.
Chudí netrpí, když trpí, ale když trpí bohatí, kteří je okrádají. Jsou to ti zloději, princové, princezny, primadony, premiéři, knížata, modelky, celebrity, herci, politici, sportovci a jiná taková zpropadená a prokletá verbež, která je na tom mizerným světě zbytečně navíc a k ničemu. Nepočítáme-li ovšem, že jejich úkolem je ten proklatý svět, který vytvořili, proměnit v ještě větší horoucí peklo a pak jej snad zničit. Ale ani to zničení jim moc nejde. Neboť kromě lhaní, podvádění a ušlechtilém kradení v rukavičkách nic pořádného neumí.
Jo, tak v tom filmu ten hlavní hrdina, řádně zazobaný a za vodou, začal umírat, neboť na něj spadlo nějaké bahno. A my, chudáci diváci, jsme nad tím neštěstím měli slzet dojetím. A to mne právě naštvalo a díky tomu jsem nemohl dál spát a zhoršilo se mi tím moje trávení.
Vždyť já mám také právo na to, abych si v neděli odpoledne u televize v klidu po celotýdenní práci v HPP a VPP při těch vraždách, smilstvu a zlodějnách pospal. Proto podávám trestní oznámení na ty filmaře.
Jak to, že tomu herci při tom umírání nepomohli. Jak to, že jej tam ti filmaři topícího se v tom bahně nechali jen tak umírat, a ještě to navíc klidně filmovali. Vždyť je to ze zákona trestné neposkytnutí první pomoci, zejména pokud se jedná o bohatého zloděje občana. Těm chudým, které bohatí ždímají, se žádná pomoc pochopitelně poskytovat nemusí.
Kam bychom přišli s naší láskou, pravdou, vítězstvím, svobodou a demokracií, kdyby se vzchopili, postavili na vlastní nohy a nenechali se okrádat? Mohli bychom to zabalit. Kdo by pak točil filmy pro chudé o tom, jak bohatí američtí občané, tak strašně trpí?
