Trestnost Miroslava Kalouska

Reklama






Byl jsem víceméně přímo vyzván jedním z nás, diskutérem „Hp“, abych se vyjádřil k možnostem zákonného postihu Miroslava Kalouska v souvislosti s rozesíláním „složenek“ na úhradu „dluhu“ státního rozpočtu před letošními sněmovními volbami. Tak dovolte, abych tak učinil, máte-li o můj právní názor skutečně zájem.


Jednání pachatele je třeba vždy podřadit pod všechna ustanovení trestního zákoníku, která na ně dopadají. K trestnosti činu pak je třeba, aby byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu. Těmi znaky jsou objekt (zájem chráněný zákonem), objektivní stránka (má povinné a nepovinné znaky, povinnými jsou jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem), dále subjekt (tj. trestně odpovědný pachatel) a subjektivní stránka (ta má také povinné a nepovinné znaky, povinným znakem je zavinění – úmyslné nebo z nedbalosti).

 

Z hlediska dopadu na adresáty „složenek“, kterými v tomto případě nejsou jmenovitě uvedené osoby, ale anonymní lidé předem neurčeni, kterým poštovní doručovatel „složenku“ vhodí do schránky, tomu nejspíše odpovídá jednání pachatele, které předpokládá ustanovení o přečinu šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1 tr. zák., které zní: „Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“

 

Na první pohled by se mohlo zdát, že takový následek byl jednáním pachatele, které přirozeně bylo jednáním úmyslným, vyvolán, leč text druhé a třetí věty na připojeném útržku, který je nedílnou součástí „složenky“, je, podle mého názoru, dostatečně srozumitelný, aby bylo „znepokojení“ neprodleně eliminováno – tedy že i podprůměrně limitovaný člověk musí pochopit, že nejde o vážně míněnou výzvu. Alespoň v tom smyslu, aby nebylo možno jednání pachatele za poplašnou zprávu, a tedy ani za trestný čin (v tomto případě přečin) důvodně považovat.

Poněkud jinak by tomu, podle mého názoru, mělo být, pokud se kupř. týká oné staré paní, která byla v rozrušení způsobeném přečtením si  „složenky“ stižena infarktem myokardu, a  na tuto újmu zemřela. Pokud by se prokázalo, že infarkt byl skutečně způsoben rozrušením z byť i jen zběžně shlédnuté „složenky“, měla by následovat trestní odpovědnost pachatele za přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zák., jehož skutková podstata zní: „Kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.“

 

Z hlediska naplnění oněch znaků skutkové podstaty, jak jsem je vyjmenoval zkraje, je jasné, že objekt – tj. zájem na ochraně života lidí, byl dotčen, subjekt je dán rovněž –  tj. ten, který je na obsílce podepsán, subjektivní stránka ve svém obligatorním znaku rovněž – zavinění z nedbalosti, a pokud jde o objektivní stránku, je dáno jak jednání, tak následek. Čertovo kopýtko je jen v onom třetím znaku objektivní stránky, tj. v „příčinném vztahu mezi jednáním a následkem“. Jde o důkazně velmi složitý problém, osobně ale jsem přesvědčen, že bylo-li by možné prokázat svědecky, že infarkt následoval bezprostředně po přečtení „složenky“, znalecky by se onen příčinný vztah dokázat dal (přirozeně, pokud tomu tak skutečně bylo).

 

Úplně jinou věcí je, že Miroslav Kalousek je poslancem PS PČR, a že lze ztěží předpokládat, že pro takovýto skutek (byť už jen proto, že to rozhodnutí rozesílat ty složenky bylo kolektivním rozhodnutím vedení toho obskurního společenství) by jej sněmovna sotva vydala k trestnímu stíhání.

 

Takže trestní postih Miroslavu Kalouskovi ani nikomu jinému v této věci zřejmě nehrozí.

 

Leč jinak je to, vážení, s náhradou škody v občanskoprávním procesu.


Ustanovení § 424 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., v platném znění, praví, že: Za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.“


Posuďte sami, zda jednání v podobě rozesílání inkriminovaných  „složenek“ je jednáním v souladu s „dobrými mravy“. Já jsem přesvědčen, že nikoliv. Samozřejmě že vedení TOP 09 a sám Miroslav Kalousek budou jiného názoru, leč „Finis coronat opus“ /konec korunuje dílo/ – v tomto případě jinými slovy – jaké dobré mravy, když jsou způsobilé zabíjet!?

 

Přirozeně však dodávám, že rozhodování u nás je v rukách nezávislých soudců. Žel, nezávislých někdy i na zákonu, o spravedlnosti už ani nemluvě.

Přejít do diskuze k článku