Třetí světová plynová válka – 1
Převzato odtud
Rovnou říkám, že to, co je popsáno níže, není záležitostí nějaké "insider information" na jejímž základě se všem otevřou oči. Všechno je známo, vše je na povrchu. Celkem vzato, je obrázek toho, co se děje na Blízkém Východě, v Sýrii a okolo Íránu celkem pochopitelný a průhledný. Když si dáte dohromady hodně drobných i ne až tak drobných detailů, mnohé z toho obrázku se vám z kategorie pravděpodobnosti přesouvá do kategorie jistoty.
Vzniká obrázek strukturovaný podle času, místa a okolností. Proto bude zapotřebí napřed popsat jednotlivé roviny událostí a teprve potom se pokusit spojit je v jediný celek.
Podraz
Při jednom setkání v Moskvě jsem se dozvěděl zajímavou podrobnost. Kdysi, někdy v roce 2009, požádali jednoho velmi vlivného člověka, aby zorganizoval setkání Evropanů majících na starosti katarské záležitosti v Evropě s ruským vedením. Přitom kdokoliv jiný, kromě nejvyššího vedení, kategoricky nepřicházel do úvahy. Po nějaké době požadavek odvolali – ale setkání se uskutečnilo. Zřejmě ho zorganizovali pomocí jiných kanálů.
O setkání je toho známo málo, i když hned po jeho ukončení proběhla informace o senzačních nabídkách ruské straně. Katar je připraven do ruské ekonomiky investovat šílené peníze.
Ale i bez této informace jdou zprávy o tom, že Katar neustále činí ruské straně ty nebo ony nabídky, fakticky nonstop. Z posledních například listopadové zprávy o zájmu Kataru o koupi podílu v "Jamal-LNG". Sídlo "Plynového OPEC" (pro puntičkáře Fórum zemí exportujících plyn (GECF)), v jehož čele je mimochodem Rus, se nachází, jak je známo, v Dohá. Premier Putin sice v roce 2008 navrhl umístit sídlo v Moskvě, ale nakonec souhlasil s Katarským návrhem hostit ho u sebe.
Zdálo by se – normální pracovní aktivita, ekonomické kontakty, užitečná práce. Kdyby nebylo jedno "ale". Obchodní obrat Ruska a Kataru se úporně drží na rysce blízké nule. V roce 2010 činil 50 miliónů dolarů, z čehož 98 % tvořil ruský export. Investice – nula.
Všechna ta bouřlivá činnost všelijakých delegací se omezuje na sliby, lákavé návrhy a na mávání svůdnými čísly s neskutečným počtem nul pod nosem naší nomenklatury. Připomenu případ s bankou VTB, jejíchž 10 % akcií mělo být, na příkaz našeho mladého prezidenta, prodáno Kataru s diskontem půl miliardy dolarů. Transakce ztroskotala.
Součást téhož VTB "VTB Kapitál" se vynasnažila a v červenci 2011 uspořádala prezentaci nabídky prodeje dvou plynových nalezišť Kataru. Až do dneška se nic neděje, a zdá se, že to také tiše umře bez jakýchkoliv výsledků.
V průběhu jara a léta 2010 Kataru nabídli mimořádně výhodné podmínky pro investice do nemovitostí a dobývání zlata. Zhruba rok – chabý zájem, zívání a jednání. Výsledek – ukončení, tentokrát ruskou stranou, z důvodů neperspektivnosti.
Plynový OPEC (pardon, samozřejmě GECF – Američané reagují na tu první zkratku zbytečně nervózně) je, při vší pompéznosti a grandióznosti původního úmyslu, velmi pochybná organizace. Z velmi jednoduchého důvodu – neexistuje jasný a konsensuální mechanismus sladění cen. Zkuste na jeden pokus uhodnout, kdo tam ten proces sabotuje.
Jinými slovy, Katar z nějakého důvodu drží Rusko na krátkém vodítku tím, že předvádí zájem o ten či onen velký investiční projekt, poté ho opouští a začíná projevovat zájem o následující. Vezmeme li v potaz, že zájemců o vkládání peněz do ruské ekonomiky není zase tak mnoho, Katar se prostě chová jako bohatý strýček, mávajíc pod nosem ruské nomenklatury balíkem dolarů – ale při tom se naprosto zjevně jen tak předvádí.
Proč? Jaký to má smysl?
Třetí světová plynová válka – 2
Převzato odtud
Stojí za to poznamenat, že, ve věcech, které se netýkají Ruska, není Katar vůbec skoupý šetřílek. Katar je štědrý. Katar investuje neskutečné peníze. Za téměř 7 miliard dolarů staví gigantický námořní přístav u sebe doma – další k těm již existujícím. Katar staví terminály pro příjem LNG v Anglii, u hranic Německa a Polska, na jihu Evropy. A staví je tak, jak jsme my stavěli Magnitku nebo Dněprogez, na tři směny, nehledě na náklady a úsilí. Nestačí jeho vlastní tvrdě vydřené peníze? Bere si půjčky . Nestačí dlouhodobé půjčky? Bere krátkodobé.
Peníze se investují také do stavby supertankerů pro přepravu LNG. O tom si povíme podrobněji.
Supertankery třídy Q-Max (Q – znamená Quatar), první z nich nesoucí hodně vypovídající jméno Mozah (šejchová Mozah je druhá a oblíbená žena Jeho Výsosti), jsou schopny přepravovat 266 tisíc kubických metrů LNG, což je v přepočtu na zemní plyn téměř 150 miliónů kubíků na jednu plavbu.
Takže – těchto zvířátek staví Katar 25 kusů. Navíc k těm již existujícím. Objem převezeného zemního plynu pouze tankery třídy Q-Max dosáhne 25 tankerů x 15 plaveb ročně x 150 miliónů kubických metrů = 56 a čtvrt miliardy kubíků přepočítáno na zemní plyn. Třetina ruského plynu dodávaného do Evropy.
Všetečná otázka – odkud bere Jeho Výsost tu jistotu, že odběratel bude tyto objemy potřebovat? A kde je vlastně ten odběratel? Jestliže tradiční odběratel katarského plynu, Jihovýchodní Asie, při vší úctě k asijské ekonomice, těžko může tyto dodatečné objemy absorbovat, kam tedy Emír zamýšlí prodávat 50 miliard kubíků navíc k těm, co již prodává?
Arabové obecně a arabští šejchové konkrétně jsou, jak známo, snílci. Například šílený projekt v Dubaji s jeho násypnými investičně-pyramidálními pohádkovými ostrovy je toho charakteristickým příkladem. Ale emír nestaví v hotely, ani hypermarkety někde v poušti. Staví infrastrukturu. Se zabezpečením. Nehledě na náklady a čas. Řeknu rovnou, na Araba velmi nestandardní. Zdá se, že se někdo důkladně zamyslel a že přemýšlel uvážlivě, rozumně a plánovitě.
Otázka – až bude postaven největší přístav-terminál v Indickém oceáně, superflotila supertankerů a obrovské zplynující terminály, jako je South Hook v Anglii – co se stane potom?
A jsou ještě další otázky. Také zajímavé. Vzpomínáte, například, v čem je podstata sporu mezi Ruskem a EU v otázce Energetické charty? V tom, že exportér plynu nesmí zároveň vlastnit transportní síť. Ani s někým napůl. Je třeba prodat podíl třetímu operátorovi. Aby monopolista nemohl moc týrat ubohé Evropany.
No, ale existuje zajímavá informace, že katarští kluci, a to jak Arabové, tak jejich evropští spolupracovníci se aktivně zajímají o podíly ve všech evropských plynovodech. Ale tam nic nezdržují, tam je vše jasné, mobilní a bez všelijakých háčků. A přesně v ten okamžik, kdy Rusko donutí se uskrovnit – zkuste uhodnout, kdo se bude motat kolem?
Převzato z ostrova Janiky
