Tři druhy sexuality

Reklama


Největší vzájemné nepochopení mezi muži a ženami pramení z toho, že pod slovem sex myslí muži a ženy něco zcela jiného.

Není sex jako sex. Máme totiž tři druhy sexuality: anonymní sex, párový sex a sex ve skupině. Dříve člověk žil, podobně jako jeho opičí předkové, ve skupinách, tlupách, a tak je mu vlastní sex v rámci skupiny. Tím nemyslím hned skupinový sex, i když ani ten není od věci. Pozůstatky po tomto dřívějším stavu najdeme dosud v jazyce: v češtině se donedávna používal výraz pohlavně obcovat – z doby, kdy se sex provozoval v rámci obce. Nějaký výraz typu „manželovat“ se nikdy se nevžil.

Muži se původně věnovali ženám skupiny. V dnešní době se to projevuje tím, že muži to dosud cítí tak, že by se rádi milovali se všemi svými kamarádkami. Podobně sexuálně volně se dřív chovaly i ženy.

V rámci potlačování sexuality však byla potlačena sexualita u žen daleko víc než u mužů (z toho také pramení onen dnešní nepoměr nabídky a poptávky), a sexualita v rámci skupiny byla u nich potlačena zcela.

Ženská sexualita byla zahnána do dvou extrémů, anonymního sexu a párového sexu. Ženy proto dnes většinou naopak všechny své kamarády zásadně odmítají, hledají „prince“ či „toho pravého“, a když už to nevydrží, s někým se anonymně spustí. (Foto 1)


Sexualita v rámci skupiny byla u žen víc potlačena už proto, že se na ženy propaganda víc soustředila. Zahnání ženské sexuality do oněch dvou extrémů však bylo usnadněno i biologickými a sociokulturními predispozicemi. U přírodních národů podnikají sexuální výlety – tedy víceméně výlety za anonymním sexem – do sousední vesnice vždy ženy [1]. Kdyby tam šli muži, mohlo by se to asi brát jako útok. A k párovým vztahům, které jsou ve skutečnosti přenosem vazby na matku, mají zase ženy větší sklon pro své biologické sepětí s mateřstvím.

Říká se, že ženy jsou od malička vychovávány k tomu, aby byly matkami a ne ženami – a proto v manželství přestávají být ženami a stávají se pouze matkami. A proto i v „partnerském“ vztahu snáze sklouzávají do monogamie, která je ve skutečnosti právě přenosem vazby na matku. (Jak víme, matku má každý jen jednu.) I „citová negramotnost“ žen – „když někoho miluji, nedokážu milovat nikoho jiného“ – je tedy způsobena právě touto přehnanou výchovou k mateřství. Sexualita vůbec pak byla u žen v nemalé míře potlačena také tím, že jim bylo i mateřství, do kterého jsou touto „společností“ vehnány, tou samou „společností“ také v maximální míře ztíženo.

I v případě, že některé ženy dokážou spojovat sex s přátelstvím, se u žen, které občas přistoupí na to, že „kamarád taky rád“, projeví potlačení sexuality v rámci skupiny, když se postoupí „o patro výš“, ke skupinovému sexu. Ten chtějí totiž i ženy, které jsou schopny spojovat sex s přátelstvím s jednotlivými kamarády, provádět většinou jen anonymně s neznámými muži. Můžeme od nich slyšet výroky jako: „ten musí přijít, udělat to, odejít, a už ho nesmím nikdy v životě vidět“. Muži naproti tomu chtějí dělat skupinový sex se ženami, které mají rádi.

Ženy rozlišují na sex a na lásku, pro muže jsou to synonyma.

Když řekne muž sex, myslí tím onen sex v rámci skupiny, tlupy. Zároveň jsou pro muže slovo sex a všechna slova, která se pro sex používají, synonymy ke slovu láska.

Žena naproti tomu „rozlišuje“ – druh sexuality, kterou označují slovem sex muži, vůbec nezná, a tak označuje slovem sex anonymní sex, a slovem láska sex v páru.

Žena tedy používá výraz sex pro anonymní sex, který zase nezná většina mužů. (Pro anonymní sex si ženy vybírají muže, nad kterými musí cítit opravdu velkou převahu, a tak jej dělá sice snad naprostá většina žen … ale s velmi úzkou vrstvou mužů. Naprostá většina mužů nemá proto naprosto žádné zkušenosti s tím, co ženy nazývají sexem.)

Muži tedy používají slovo sex pro sex v rámci skupiny, který neznají ženy, ženy pro anonymní sex, který zase neznají muži. Jak se tedy máme domluvit? Mluvíme úplně jinými jazyky. Mohli bychom jim říkat třeba mužština a ženština.

…Největší nedorozumění ovšem nepramení z toho, že nazýváme věci jinak, ale z toho, že je jinak bereme. Z toho, že muži svou partnerku považují za součást tlupy, kdežto žena muže za něco, co použije a odhodí, nebo za něco, co patří jedině a pouze jí.

Toto rozdílné přiřazování termínů různým činnostem také vysvětluje, proč ženy, na rozdíl od mužů, považují některá slova označující sex za sprostá. Spojují si je totiž s anonymním sexem, za který se stydí. Mají výčitky svědomí či pocity viny, že sex na takové úrovni provádějí, nebo že něco takového někdy provedly. (Mnohé se patrně stydí už jen za to, že na anonymní sex vůbec myslí, ačkoli jej pak ve skutečnosti neprovádějí.)

Muži většinou anonymní sex neznají, nemohou si tedy s ním slova označující sex spojovat, a tak jim všechna tato slova nejen připadají slušná, ale navíc i citově, láskyplně zabarvená. Přesto ani skutečnost, že pro většinu mužů je každé slovo, které se dá pro danou činnost použít, plné něhy, romantiky, jsou to pro ně synonyma lásky, a naprostá většina mužů nemá vůbec tušení, s čím ženy tato slova spojují, nemění nic na tom, že ne ženy, ale muži jsou podle žen „sprostí“. …Čistému vše čisté.

…Ženy nechtějí „jenom sex“, muži nechtějí jenom „vztah“. Muži mají, podobně jako ženy s jednorázovým „jenom sexem“, špatné zkušenosti se „vztahem“. …Pro muže je proto víceméně sprosté slovo „vztah“.

I takový „sprosťák“ jako Jaroslav Kučera píše:


Každý den chci

potkat dívku

která mě celého

vlhkostí svého klínu

zvláční

změkčí

zjemní

navoní.


Z tohoto schématu (Foto 2)  je navíc patrné, proč muži rozumějí ženám daleko víc než ženy mužům. Ženy v sexu znají jen oblast, která je na obrázku pod přerušovanou čarou, a nezasahují do „mužské“ oblasti, která je nad ní. Nevědí tudíž vůbec, o co mužům ve vztahu k ženám jde. Muži naopak svými zkušenostmi do oblasti žen (pod čarou) zasahují, a vědí až moc dobře, o co jde ženám. …Mužům tedy jde o něco, co ženy neznají, protože se se sexem v rámci skupiny většinou nesetkaly, ženám o něco, co muži znají až moc dobře – neboť s párovými vztahy se setkali.

Patrně z tohoto důvodu si také ženy sice velmi často představují skupinový sex (patrně ještě víc než muži), sní o něm, ale většinou zůstává jen u představ. Mají strach, že sklouznou do anonymna, protože si to ani jinak nedovedou představit. Muži se víc snaží své představy realizovat, neboť to odpovídá jejich vrozené touze po tlupě.

Protože ženy neznají sex na úrovni skupiny, obviňují muže, že když jim nejde o párový sex, jde jim o anonymní sex – který ve skutečnosti muži ani neznají a těžko jim může být něco víc cizí.

…A samozřejmě tu panuje i nerovnost ve smyslu dvojího metru. I když má žena někoho „jen na sex“, což má blízko k anonymnímu sexu, nechce, aby on to bral jako sex ve skupině – aby měl jiné partnerky. Tedy, i když to není „P“, a ona může „A“, on nesmí „S“!

Ženy tedy znají jen anonymní sex a připoutanost, závislost v párovém vztahu. Anonymní sex ženám nevyhovuje, a proto hledají „něco víc“ v párových vztazích. A navíc tuto připoutanost považují za víc než anonymní sex, a nazývají ji láskou. Považují ji za lásku, protože skutečnou partnerskou [2] lásku ve skutečnosti neznají.

Ženám nestačí „jenom sex“ a hledají „lásku“ – párový vztah. Neznají vztahy ve skupině. Většina žen k sexu ve skupině nedospěla. Mužům zase nestačí párové vztahy. Většina mužů nezná anonymní sex, „jenom sex“, mají zkušenosti s párovými vztahy, do kterých se je ženy snaží „uvrtat“, a které jim nevyhovují, a hledají sex ve skupině.

Muži dokonce ani mezi anonymním sexem a párovými vztahy nedělají příliš velký rozdíl. Nevěstka nebo nevěsta je pro ně víceméně jedno a to samé. Ani jedno ani druhé jim nestačí, a hledají skutečnou lásku, chtějí si vytvořit tlupu.

Muži tedy příliš nerozlišují mezi tím, co ženy nazývají „sexem“ a „láskou“, ani jedno z toho je nezajímá (a navíc nejsou detailisty, aby se takovými nuancemi zabývali) … a sexem a láskou myslí něco, co většina žen nezná.

„Jenom sex“ je čistě ženská kategorie. Když žena řekne „jenom sex“, muž jí příliš nerozumí. …Muži navíc sní o ženách, které „jenom sex“ neříkají, protože jsou podobně citlivé jako muži, a sex spojují s citem.

Ženská sexualita byla natolik potlačena, že muži jsou dnes ve svém přístupu k sexu – i když většinou jen teoreticky – dál. Můžeme říci, že když se baví o sexu muž a žena, bývá to někdy tak trochu, jako kdyby se bavili žáci různých stupňů. Někdo, kdo píše diplomku (i když kvalita může být sporná), a někdo, kdo se učí krasopis.

Převážnou většinu mužů anonymní sex neuspokojuje a ani neláká. Podle nedávného průzkumu u nás na jednoho muže připadá ročně jedna soulož s prostitutkou. …Aby „chodili za kurvama všichni“, jak si ženy představují, nesměl by tedy žádný dvakrát. (Na západě chodí za prostitutkami pět procent mužů. U nás to těžko bude – při zdejších příjmech – těžko víc.)

Ženy mají v tomto směru značně zkreslené představy zejména proto, že si po vzoru „vrána k vráně sedá“ přednostně vybírají muže, kteří mají k sexualitě podobný postoj jako ony samy, tedy muže, kteří se s anonymním sexem občas spokojí. …Muž, který by řekl „krásně jsem se s ní pomiloval“, to má možnost říci málokdy. Ten, který řekne „já jsem tu krávu vomrdal“, to může říci podstatně častěji“.

Většina žen si vyzkouší anonymní sex s muži na daleko nižší úrovni, než jsou ony samy a které nemají rády. Často si i prožijí velmi „bouřlivé“ období s onou sortou mužů, u kterých cítí, že mají navrch. To je neuspokojí – jednak proto, že to dělají právě s takovými muži, a také proto, že mají sex zinflovaný. Pak hledají „něco víc“ v párových vztazích. Což končí tak, jak to končí. U žen to tedy bývá něco jako: vyzkoušet si to (anonymní sex) … a zpátky k mamince (do párového vztahu).

Ženy pak často povýšeně říkají, že „období experimentování mají za sebou“, jako kdyby muži mohli vědět, o čem je řeč. Ve skutečnosti jsou to právě ženy, které chtějí muže nacpat do něčeho, co mají muži dávno za sebou (tím, že utekli od maminky, pokud tedy utekli), kdežto muži by naopak chtěli ženy dovést k něčemu, o čem ženy zatím ještě nemají ani tušení (tedy k sexu na úrovni skupiny). Některé ženy dokonce i říkají, že už sex vůbec mají „za sebou“. (Muži, u kterých je to na rozdíl od žen fyziologicky možné, to, i když je to pravda, tak často nepřiznávají.) A některé ženy dnes dokonce tvrdí, že sexuálně nežijí, protože jsou individualistky (!).

…Ženy si vyzkoušejí „sex“, zavrhnou jej, a už jej neprovádějí. Muži si sex v podstatě naplno nevyzkoušejí nikdy, a kdyby si jej vyzkoušeli, tak by jej chtěli i dál, protože jej chtějí dělat se ženami, které mají rádi, a které jsou na jejich úrovni.



[1] A je tomu tak i v naší společnosti: Podle nedávného výzkumu byl v Evropě, zvláště ve střední, v podstatě veškerý „heterosexuální HIV“ přivezen ženami z dovolených u moře v zahraničí, nejvíc z Portugalska, Řecka a Španělska, kde se nakazily anonymním sexem s cizinci. …Čeští muži se, jak známo, v zahraničí „nechytají“. A už vůbec ne chudí čeští muži u bohatých cizinek.

[2] Tedy v původním smyslu „lásku v partě“. Čeština naneštěstí mnohé lidi svádí k tomu, aby si spojovali výraz partner s párem. To je samozřejmě lingvisticky nesmysl.

Přejít do diskuze k článku