Září 03, 2011
Tajná diplomatická depeše, kterou zveřejnily WikiLeaks, za jeden z hlavních důvodů izraelského odmítání palestinské státnosti uvádí fakt, že dokud nebudou mít palestinská území státnost, budou i mimo jurisdikci Mezinárodního trestního tribunálu (ICC), který řeší válečné zločiny.
Zpráva popisuje setkání amerického velvyslance Jamese Cunninghama s generálním prokurátorem izraelské armády Avichajem Mandelblitem z června 2010, při němž jednali o šetření izraelského porušování zákonů při operaci Lité olovo. Mandelblit poznamenal, že ministr spravedlnosti palestinské samosprávy Alí Kašán vyzval hlavního prokurátora ICC Luise Morena-Ocampa, aby prošetřil izraelské válečné zločiny na okupovaných územích od roku 2002 až po Lité olovo. „Mandelblit prohlásil, že bylo Ocampovi předloženo několik právních názorů, podle nichž ICC nemá v této otázce žádnou pravomoc, protože palestinské samosprávě chybí státnost," píše se ve zprávě. Je to nezvykle otevřená dikce, tím spíš, že nyní – před blížícím se hlasováním o palestinské státnosti – Izrael argumentuje obecněji a v zásadě politicky.
Mandelblit pak několikrát vyzval velvyslance, aby „veřejně vyjádřil pozici své země, že ICC nemá vůči izraelské operaci v Gaze žádné pravomoci," a varoval, že „snaha palestinské samosprávy hnát Izrael před soud bude izraelskou vládou vnímána jako válka". Mandelblit se tak snažil popřít spáchání válečných zločinů nejen jejich slovním vyloučením, ale i jejich zamítnutím právními argumenty. Doprovázel ho přitom šéf armádního odboru mezinárodního práva Liron Libman, který „poznamenal, že ICC je pro Izrael tou nejnebezpečnější otázkou," uvádí zpráva. Vyplývá z ní mimo jiné, že Izrael v rámci agrese do Gazy použil bezpilotní letouny, které zabily až 16 civilistů. Celkem operace Lité olovo zabila na 1400 Palestinců.
S ICC přitom přímo souvisí další vývoj v oblasti. Jak už bylo řečeno minule, Turci se rozzuřili kvůli alibisticky formulované zprávě OSN o masakru na Mavi Marmara, a tak vypověděli z Ankary izraelského velvyslance, omezilo s Izraelem diplomatické vztahy (vypovězením i ambasadorova zástupce), zmrazilo vztahy vojenské a prezident Abdulláh Gül k tomu pohrozil, že to je teprve začátek, jeho země že prý dala Izraeli dost času na omluvu za masakr a nyní že zvažuje i právní kroky. A turecký ministr zahraničí už nejpozději příští týden podá na námořní blokádu Gazy žalobu právě v Haagu u ICC… Ankara už mezitím oznámila, že citelně posílí svou vojenskou přítomnost ve Středomoří a její válečné loďstvo bude doprovázet humanitární konvoje do Gazy. „Východní Středomoří už nadále nebude oblastí, kde si izraelské námořnictvo může volně praktikovat násilí proti civilním plavidlům," citoval deník Hürriyet vládní činitele.
Zdroj z kanceláře izraelského premiéra k tomu konstatoval, že izraelští vojáci na Mavi Marmara prý zabíjet nechtěli, Izrael prý zabití devíti aktivistů „ v sebeobraně" lituje, omlouvat se za to ale nebude.
Čtrnáct dní před hlasováním o palestinské nezávislosti tak v regionu roste napětí a do toho se stovky tisíc Izraelců vydaly na „milionový pochod" proti sociální politice Netanjahuovy vlády a davy před premiérovou rezidencí skandovaly: „Zabíjí nás ekonomika, a ne rakety!" Netanjahu by teď asi potřeboval tak dvě až tři hlavy a šestery ruce, aby vyřešil všechno, co se na něj z různých stran řítí a přitom nerozbil svou beztak už vratkou vládu. Uvidíme.
Rušno je i v Afghánistánu. Zatímco Spojené státy nedávno oznámily, že ho budou okupovat přinejmenším do roku 2024, údaje NATO hovoří, že dezerce z afghánské armády, kterou cvičí i naši hoši, dosahuje rekordních rozměrů – za poslední půlrok z jejích řad uteklo 25 tisíc vojáků, což je celá sedmina všech jejích příslušníků. Za stejnou dobu loni jich přitom zběhla „jen" polovina tohoto počtu, 11 423 mužů, přičemž tato čísla vždy narůstají v létě, kdy se blíží doba sklizně. V roce 2009 afghánská armáda v době sklizně přišla takřka o čtvrtinu mužů. Budování moderního státu se tedy Západu v Afghánistánu daří.
Trochu se vyjasňuje pozadí satelitní televize Al Urúba, která poskytuje prostor pro Kaddáfího prohlášení odkudsi z krytu a o níž se v našich médiích píše jako o „syrské". Podle blízkovýchodního blogu LA Times kanál spadá pod soukromou televizi Al Raj, kterou vlastní Iráčan Mišán Džabúrí, který prý měl kdysi blízko k Saddámu Husajnovi, po jeho svržení ale několik let zasedal v novém loutkovém iráckém parlamentu. V roce 2005 ale z Iráku uprchl před obviněními ze zpronevěry milionů dolarů ze státní kasy, které si měl ulít při sjednávání kontraktů na zajištění bezpečnosti iráckých ropovodů. Peníze prý také předával sunnitských povstalcům. Sýrie Džabúrímu (stejně jako dalším bezmála půldruha milionu Iráčanů) poskytla útočiště a Džabúrí si tam zřídil televizi Zaurá´a TV. Proti ní ale USA uplatnily sankce ve chvíli, kdy začala vysílat záběry iráckých povstalců útočících na americké jednotky a kritizovat „americké okupanty". Zaurá´a TV přestala vysílat v roce 2007.
A když už jsme u televizí, palestinská na Hamasu i Fatahu nezávislá zpravodajská agentura Ma´an rozjela i svoji vlastní televizi. Taky na satelitu.
A mezitím NATO a USA varovaly libyjské rebely, aby přestali rabovat armádní sklady a krást z nich zbraně, včetně ručních protileteckých střel. Nejde jen o to, že by se tím pro NATO mohla zkomplikovat snaha udržet si leteckou převahu nad Libyí, ale ve hře je i pašování. Když totiž Francouzi shodili v západní Libyi před časem zásilky zbraní pro povstalce, ukázalo, že už během několika dní byly tyto zbraně v rukou jakýchsi alžírských sympatizantů Al Kajdy islámského Maghrebu (AQIM). Při zničení jediného libyjského exportního odvětví se nyní krádeže a prodej zbraní v Libyi jeví jako jeden z mála zdrojů příjmů.
A z jiného soudku: rebelové, kteří o týden prodloužili ultimátum Syrtě, oznámili, že namísto dobytí měst stále věrných Kaddáfímu budou volit obléhání, přitom ale budou do těchto měst vpouštět humanitární pomoc. Tady něco nehraje.
A na konec na lehčí notu: zatímco u nás se před volbami strašilo návratem komunistů a mdlým rozumem babiček, egyptští islamisté se rozhodli voliče vystrašit vizí, jak by Egypt vypadal, pokud by ve volbách zvítězili sekularisté.
Začalo by to rokem 2012, kdy by prý z ústavy vypadla zmínka o šaríji coby základu legislativy, o rok později by parlament zakázal mnohoženství, v roce 2014 by ženy dostaly stejná dědická práva jako muži, rok na to by už nemusely ve veřejných budovách mít zahalené vlasy a v roce 2017 by bylo otevřeno první pornokino… dva roky na to přijde první gay svatba, v roce 2020 zmizí ze všech vládních dokumentů a budov zmínky o islámu, v roce 2020 se zakáže svolávat k modlitbě, v roce 2024 Egypt s Izraelem podepíše vojenskou dohodu a egyptští vojáci v Gaze vztyčí izraelskou vlajku… no a pak už se to prý bude v ulicích mezi sekularisty a věřícími jen řezat. No hrůza!
Příslušné strašící video s hysterickou hudbou a „strašlivou" blondýnou s půllitrem piva je tady:
Převzato z Literárek
