Když byla Catherine Gettingsová minulý rok propuštěna, jednoduše přišla o svůj zdroj příjmů. Dostala se do něčeho, co vypadalo jako očistec bez návratu, v němž platí, že čím déle je nezaměstnaná, tím více je pravděpodobné, že v tomto stavu i zůstane.
Řekla, že nikdy nezapomene na den, kdy byla vyhozena, na 14. srpen 2009 – protože znamenal start zcela nové fáze jejího života. Vedoucí oděvního obchodu Barna v Midlothianu ve Virginii, která vydělávala 21 dolarů za hodinu, teď sotva přežívá na podpoře v nezaměstnanosti. Postupně příšla o zdravotní pojištění, penzijní pojištění 401(k), kreditní karty, auto a nakonec i o bankovní účet. Má dva měsíce zpoždění splátky na hypotéku a říká, že by mohla přijít o svůj dům, až její podpora v lednu skončí.
Situace Gettingsové je naprosto všední. Podle průzkumu, zveřejněného ve čtvrtek Centrem Johna J. Heldricha pro rozvoj pracovních sil při Rutgersově univerzitě, téměř šest z deseti nezaměstnaných v USA hledá práci více než rok. Třetina z nich ji hledá více než dva roky. Nezaměstnaní, kteří tvoří téměř 10 procent z celkového počtu amerických zaměstnanců, vidí, jak se zhoršuje jejich finanční situace. Celých 80 procent respondentů uvedlo, že musejí utrácet méně na něco, co bylo dříve v jejich životě zásadní – tedy za věci jako je jídlo, bydlení či zdravotní péče – a 40 procent se muselo těchto nezbytností vzdát úplně. S poměrem téměř dva k jednomu je většina nezaměstnaných přesvědčena, že se nevrátí do stavu, v jakém byli před touto velkou krizí.
Gettingsová, stejně jako mnoho jiných v jejím postavení, nepředpokládá žádné zlepšení své situace, přestože téměř denně hledá práci, i navzdory jejímu přirozenému sklonu k optimismu. Stala se „výherkyní“ podpory v nezaměstnanosti poté, co byla vyhozena, aniž udělala nějakou chybu. Prodavači, kteří pod ní pracovali, si řádně nezaznamenávali svoji pracovní dobu, říká. Ale tato podpora, která ji živí, jí přináší také ochromující stigma. „Byla jsem na několika přijímacích rozhovorech,“ řekla. „První věc, na kterou se ptají, je: ‚Proč jste opustila své poslední zaměstnání? Řekněte mi, co se přesně stalo.‘ A když jim vysvětlím, co se stalo, nikdo mě nechce zaměstnat.“
Nezaměstnanost má sklon se neustále prodlužovat. Když průzkum v srpnu loňského roku začal, bylo 25 procent nezaměstnaných bez práce déle než rok. V březnu tohoto roku se toto číslo zvýšilo na 48 procent. A v listopadu to bylo již 64 procent.
„Čím více se lidí vzdalují od své poslední pracovní zkušenosti, tím více se zmenšuje jejich nejdůležitější aktivum – jejich sociální síť,“ řekl Carl Van Horn, ředitel Heldrichova centra a spoluautor této studie. S tím, jak nezaměstnaní ztrácejí pracovní kontakty, tak ty kontakty, které mají, se obrátí proti nim. „Zaměstnavatelé občas pojmou podezření, že se s tou osobou děje něco špatného,“ řekl Van Horn. „Nalepí se na ně stigma.“
Čtyřiapadesátiletá Gettingsová řekla, že denně na internetu prochází nabídky práce. Dva až tři dny v týdnu věnuje kontaktům s lidmi. Dokonce se vrátila do školy a zvýšila si kvalifikaci – vše bylo bezvýsledné. Řekla, že během nedávného pohovoru ji její potenciální zaměstnavatel řekl, že je „překvalifikována“. „Bylo mi to jedno. Nechte mě dělat pokladní. Vemte mě jako prodavačku,“ řekla mu. „Nikdo vás nezaměstná. Nikdo. Opravdu nikdo.“
Krize na trhu práce se stale epidemií. Podle Van Horna mají tři ze čtyř dospělých Američanů člena rodiny nebo blízkého přítele, který má zkušenosti se ztrátou zaměstnání. Gettingsová řekla, že v jejím případě téměř každý člen její rodiny – její manžel, její sestra, švagr i její jednatřicetiletý nevlastní syn – jsou také nezaměstnaní.
Má to i dopady na psychiku. Rutgersův výzkum zjistil, že mezi nezaměstnanými se šíří rozčarování – 57 procent z nich se domnívá, že tvrdá práce není zárukou úspěchu. Navíc 41 procent uvedlo, že pochybují o schopnosti jak prezidenta, tak republikány ovládaného Kongresu, vyřešit tento problém.
Van Horn zdůraznil, že tento pesimismus, který snižuje ochotu lidí jít do rizika, která je nezbytná pro finanční vzestup, představuje vážnou hrozbu pro ekonomiku. „Něco, co trvá tak dlouho a je tak široce rozšířeno, směřuje k mnohem hlubším a dlouhodobějším následkům,“ řekl. „Může to být velmi podobné projevům velké krize 30. let.“
Gettingsová se ze svého pohledu pokouší najít i světlé stránky. Řekla, že jedním z pozitiv je, že se naučila šít, aby lépe zvládala svou situaci. Vyrobila prostírání, které členové její rodiny dostanou na vánoce. „Letos jsem nejdříve ani nechtěli mít vánoční stromeček. Ale museli jsme,“ řekla. „Jediná věc, která nás drží nad vodou, je rodina.“
Gettingsová, která řekal, že pracuje od svých patnácti let, se nyní nemůže těšit na žádné úspory na penzi. Říká, že až v lednu skončí její podpora v nezaměstnanosti, mohla by skončit na ulici. „Potřebuji šanci,“ řekla. „Prostě jen potřebuji někoho, aby mi dal šanci.“
Převzato z Huffington Post
Překlad: Stan
