Ultramoderní hudba třetího tisíciletí II.



Minulý článek stejného názvu jsem nemohl dokončit, neboť se mi zhroutil počítač. Nyní je vše již v pořádku, a tak si můžeme doplnit a vysvětlit zbývající informace o daném tématu.


Většina čtenářů z předešlého článku jistě sama pochopila spojitost boha a zvuku (slova). Všichni též pochopili, že fonetický tvar slova „bůh“ a citoslovce „buch“, kterým vyjadřujeme bouchání je totožný.


Hudba všech primitivních, ale i kulturních národů je založena na rytmu, bubnování (bouchání). Je to nejjednodušší způsob vyjádření citů, emocí a vesmírných rytmů. Rytmus je základem každé hudby, i té vesmírné hudby sfér. Vše v našem těle je podřízeno rytmu. Jestliže je tento rytmus narušen, stáváme se nemocnými. Pohyb svalů, šlach a kostí je podřízen hudebním vzorcům. Plíce, srdce, ledviny, střeva atd. jsou podřízeny rytmu pulzace vnitřní energie. Pouze činnost mozku moderního člověka se zdá být výjimkou.


Rytmus je důležitý nejen v tělesné (organické) oblasti, ale i v duševní. Již chápete, proč je moderní civilizačně degenerovaný občan, již dávno ne člověk, systematicky do nekonečna duševně rozrušován, rozptylován, maten, vyvádět z obrazu a rytmu? Naslouchejte a učte se rytmu, budete zdraví.


Princip moderní hudby lze tedy vyjádřit prostým souslovím „buch-buch“. Bouchnutí podobně jako zmíněný zvuk ÓM začíná silným zvukem a posléze doznívá v jemných vibracích. Vesmír vznikl explozí, jako člověk narozením. Explozí se vesmír pravidelně obnovuje. Každý nový úder do bubnu uspořádává doznívající chaos zvuků a obnovuje harmonické uspořádání. Těch úderů však musí být několik.


Musí se opakovat, aby vznikla harmonická hudba a zanikly pazvuky a rámus. Moderní kosmologii jediného vesmíru založili naprostí hlupáci nebo zločinci. Kdejaký primitiv chápe vesmír lépe než oni.


Obnova úderem se týká každého světa, i toho našeho. Měli bychom ji vítat jako narození nového zdravého člověk a netrápit se rozloženým, hnijícím, bezmocným, zlostným polomrtvým lidstvem, neschopným žít ani zemřít.


Obdobu vesmírného zvuku ÓM nenajedeme jenom u českého bouchnutí (bůh-buch), ale i u jiných jazyků. Řekněte si například slovo „bum“. Zní naprosto přesně jako „aum“. Německé „bumsen“ znamená české „bouchání“. Nejen to. Chtěl bych decentně upozornit, že německé „bumsen“ je používáno v přeneseném slova smyslu na tělesnou lásku (souložení). V češtině „bouchání“ ovšem také. Zjistěte si, co znamená „bum“ v angličtině a budete překvapení.


Jistě vás už napadla otázka: „Že by na pozadí zvuku byla láska?“ Jistěže ano. Vrátil bych se k začátku předešlého prvního článku. Vysvětlili jsme si, že prvotní zvuk se rozpadá na nesčetné doznívající zvuky. Tato diferenciace je obdobou polarizace, rozdělení, nebo chcete-li nenávisti.


Sloučením oddělených extrémů vniká opět láska. Musí se ovšem jednat o komplementární součásti vědomé původní jednotné entity, a nikoliv o bezvědomý materiál doznívající do propadliště vesmíru a dějin.


Láska (sloučení) je nenávist (oddělení), nenávist (oddělení) je láska (sloučení). Pravý život je rozklad a slučování zvuků. Můžete o sebe bouchat donekonečna mrtvým materiálem, ale pokud to hudební představení nebude prodchnuté vědomím, harmonie nikdy nedocílíte, natož ticha, které zpětně vzniká sloučením dvou naprosto přesně protikladných zvuků.


Nezapomeňme, že boucháním o sebe dvěma do sebe nezapadajícími a harmonicky nekooperujícími předměty se jejich materiál rozpadá. Takové soutěžení a sex jsou nejlepšími způsoby, jak drtit hmotu na prach, na amorfní hmotu, která bude tavena ve vesmírném (pekelném) ohni.


Nebojme se tedy budoucnosti, ačkoliv naše současnost skončí katastrofickým výbuchem a hrozným utrpením. Bezvědomé součásti lidstva, nejsou schopny žádné harmonie, jenom vzájemného ubližování. Jsou pouhou hlínou bez dechu, soucitu, lásky a touhy po harmonii a tichu. Bůh musí do té mrtvé hlíny, ze které tvoří Adama, ještě několikrát pořádně bouchnut.

Přejít do diskuze k článku