TOPlist

Uměni prokrastynace

Reklama



Ladik, pyčo.


Někdy přemyšlam, kdo za mě ty blogy a knižky piše. Ja sem totiž lenivy jak cyp. Rano se někdy probudim v pět. Sam od sebe. Pak si řikam – co ty zje za cypa, Ladik, čemu vstavaš tak brzo? Pak se probudim v šest. Pak v sedum. V osum. Někdy se mi stane, že jak se probudim v jedenact, tak fakt vstanu, podivam se na tu tlamu, kera se na mě diva ze zrcadla, a idu si zas lehnut. A ve dvanact idu dolu do kavarny na snidaňu.


Ja za to nemožu. Ja sem taky kavarensky typ. Přitom mam roboty jak cyp. Na baraku, na zahradě, na počitaču, na šichtě. Všude je plno roboty. Přitom neni až tak komplikovana. Kdyby sem se do ni pustil, za chvilu je hotove. Ale to ja ni. Jak už vylezu z lužka, tuž mrknu z okna. Když prši, tuž se mi nechce ven, bo v dešťu robi enem chuji. Když je hezky, tuž se zamyslim, ale kdo by dupal v taky upal? A tak zalezu do kavarny.


Ale jak už sem v kavarně, tuž ne abysem robil na jakesik nove knižce.  To ja si odevřu noviny, a čtu si, co zas ti chuji kolem mě narobili za cyparny. Nebo si odevřu fejsbuček, a divim se, že se lidi divi, že ten svět okolo neni taky, jak by si představovali. A jak už dočtu noviny, a ani fejsbuček mě nebavi, tak čumim do mejlu. Lidi si dneska mysli, že zpracovavanim mejlu vlastně pracujou. Ti mladi vlastně ani nevi, že nedavno existoval svět, kde nebyl ani mejl, ani fejsbuček, ani mobil. Všecko krasně fungovalo, a nemuseli zme se honit za vyšši vyplatu, abyzme si mohli kupit novy mobil s připojenim na fejsbuček a mejl, kde byzme okamžitě reagovali na nove mejly od šefa, abyzme si zaslužili ještě větši vyplatu, za keru byzme si kupili ještě větši mobil, abyzme mohli ještě rychleji reagovat na nesmyslne mejly od šefa.


Dneska už nikdo nepracuje. Dneska všeci řeši mejly. Kdybyzme neměli mejly, tak by snad cela naša ekonomika šla do dupy. A tak tady sedim u mořa, a přemyšlam, jak to zrobit, abysem nemusel začat psat tu knižku, kvuliva kere sem tu vlastně jel.


Odevřu si noviny, a čtu si, co zas ti chuji kolem mě narobili za cyparny. Jak mě to už nebavi, odevřu fejsbuček, a divim se, že se lidi divi, že ten svět okolo neni taky, jak by si představovali. A jak dočtu noviny, a ani fejsbuček mě nebavi, tak čumim do mejlu.


Někdy přemyšlam, kdo za mě ty blogy a knižky piše.


 

Kdybyste měli cosik duležiteho na praci, tuž muj fejsbuček je tu. A dyskuze, kde nikdo necenzuruje a nikdo po vas nebude chtět občanku, je tady.

Dal bych si pivo. Ale přemyšlam, jestli to nenecham na zitra.


Ladislav Větvička, učitel prokrastynace, Hikkaduwa


Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz



Přejít do diskuze k článku