Na úvod: Při nadšených tanečcích nad smrtí Usámy bin Ládina se jaksi vnucuje zajímavé srovnání. Vezměme třeba George W. Bushe, který prokazatelně nechal zabít mnohem víc lidí než Usáma a je v arabském či muslimském světě nenáviděn stejně jako Usáma v Americe.
Pokud by umřel a muslimové začali jásat radostí, západní televizní studia by se rychle naplnila experty rozjímajícími o hyenismu islámské kultury. My ale hyeny nejsme, a tak tančeme a výskejme blahem.
Tak a teď rovnou do Usámy. Tak co? Byl opravdu zabit před pár dny, jak se to nyní v rámci Obamovy prezidentské kampaně (po zabití Ládina toužili prý kandidáti obou amerických politických stran před všemi volbami v posledních osmi letech) veřejnosti předkládá? Magazín Salon kupříkladu nabízí výběr z předchozích let, kdy byl Usáma oficiálně „zabit" už mnohokrát. K tomu se ukazuje, že ta jeho fotka je podvrh a k tomu podruhé je tu i ono podezřele rychlé pohřbení Usámova těla – pod neuvěřitelnou hlavičkou „zachování muslimských tradic" – v zatíženém pytli do moře (pohledem do atlasu jsem se ujistila, že Afghánistán, kam prý byl mrtvý Usáma z Pákistánu převezen, moře fakt nemá) a v neposlední řadě i ty hrátky s DNA – vždyť bez těla se dá ukazovat DNA kohokoli a čehokoli a tvrdit, že je Usámova… zkrátka, celé je to divné. Bývalý šéf speciálního týmu CIA, který měl Usámu chytit (a byl rozpuštěn už někdy v roce 1999) Michael Scheuer proto doufá, že vláda, která celý útok na Obamu údajně sledovala v přímém přenosu, bude muset pod tlakem konspiračních teorií, které se okamžitě vyrojily, skutečné fotky dřív nebo později vydat. Proč to neudělala rovnou, je mi záhadou.
No nevím, raději se pojďme dohodnout, že Usáma je mrtvý (a je jedno jestli už pár let nebo pár dní) a vytahuje se dle potřeby jako králík z klobouku (a pro tuto chvíli se nezabývejme tím, proč byl vytažen zrovna nyní). Dalo by se předpokládat, že jeho zoficialněná smrt zklidní americkou zahraniční politiku (furt tak nějak podvědomě věřím, že Obama tu nobelovku nedostal jen tak z plezíru), ale když mi to při psaní včerejšího blogu bliklo hlavou, šeredně jsem se mýlila. Měla jsem dojem, že Usáma nebyl jen šéfem jakési skupiny, ale americkým symbolem terorismu po celém světě (i když podle pana Hájka byl rovnou jen mediální fikcí). Deset let honu na něj stálo přes bilion dolarů na válečných výdajích, tisíce mrtvých amerických vojáků (nemluvě o cca milionu mrtvých civilistů, na nichž ovšem z hlediska politiky tolik nezáleží), a tak že by přece jen mohla nastat změna. Teď už ale vím, jak to je. Prozradila to ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová, která urbi et orbi ujistila, že americké války budou pokračovat. „Nemůžete nás porazit," volala ministryně na bůhví čí adresu a dodala, že smrt bin Ládina deset let po 11. září dokazuje, že USA „nikdy nepřestanou prosazovat spravedlnost". USA tak prý ještě „zesílí své protiteroristické snahy", prohlásila ministryně zahraničí supervelmoci, kterou smrt jediného muže až neuvěřitelně nabila energií a dobrou náladou.
Někteří senátoři už hned začali požadovat ukončení americké miliardové pomoci Pákistánu, protože prý fakt, že Usáma žil celou dobu kousek od Islámábádu, značí, že žil s podporou pákistánské vlády. Překvapení a rozhořčení není ovšem na místě, neboť i depeše z WikiLeaks prozrazují, že USA už roky považují pákistánskou tajnou službu ISI za stejně „teroristickou" jako třeba Al Kajdu. Otázkou tedy spíš je, proč že Bílý dům do Pákistánu ty miliardy vůbec posílá. A komu vlastně.
No nic, jak už bylo řečeno v úvodu, Amerika slaví smrt svého bývalého spojence – vycvičeného lidmi ze CIA a placeného z peněz amerických daňových poplatníků — a média začnou na dlouhé týdny každodenně předkládat hrdinské storky odvážných členů zvláštního týmu, který ho dopadl a zabil, stejně jako tomu bylo v případě Saddáma, než se pak někdy po čase třeba ukáže, že někdo prostě někomu něco vyplatil. Koneckonců, na Usámu bylo vypsáno 25 milionů dolarů, a jak jsme si už jistě všichni všimli, ve světě fakt řádí krize.
Otázkou je, jaký dopad bude mít Usámova smrt na politiku. Navzdory mediálním mávátkům o hrozbě Al-Kájdy je tohle hnutí už od 11. září totiž fakticky mimo provoz a na neustálém ústupu. Je sice jasné, že i malá skupinka lidí dokáže napáchat značné škody, ale Usáma i jeho „dvojka" (necharismatický) Ajmán Zawahrí byli už roky v určité izolaci, protože spousta jejich spolupracovníků byla buď zabita nebo pozatýkána, a nálepka Al-Kájdy se pro jistotu – kvůli nevyšumění "hrozby" – dávala každé skupině, i když její členové s Usámou neměli žádné vazby.
Nezapomínejme ale, že Usáma byl hrůzným produktem americké politiky z dob studené války, která Spojené státy zavedla až do aliance s tmářskou Saúdskou Arábií a silně rozporuplným a neuchopitelným Pákistánem. Lidem v Afghánistánu a Pákistánu by se nyní mělo ulevit – tisíce jich zahynuly v rámci amerického honu na bin Ládína, který se vedl v opravdu „sofistikovaném" duchu (příkladem budiž útok na kolonu civilních vozidel z konce roku 2001 jen proto, že do jednoho z vozů nastoupil „vysoký tmavý muž" a analytik CIA usoudil, že v Afghánistánu může být „vysokým a tmavým" jen bin Ládín). Faktory, které daly zrod Usámovi a Al Kajdě tu stále ale jsou: USA jsou dál vždy rychle připraveny vyzbrojit a podpořit jakoukoli fanatickou skupinu, pokud si myslí, že je to zrovna v zájmu americké „národní bezpečnosti". Příkladem budiž nynější Libyjská prozatímní rada plná fanatiků a je zřejmé, že o přinejmenším některých z nich ještě uslyšíme, zejména poté, co ohlásí vítězství své „svaté věci".
Velezajímavý blogger Asad abu Khalil připomíná ale ještě jednu zajímavou skutečnost, kterou je způsob, jakým o Usámově smrti referují saúdská média. Ve smutném tónu zdůrazňují, že Usáma statečně bojoval až do konce. I saddámovci si vytvářeli heroické příběhy o svém vůdci, který se také prý bránil zatčení zuby nehty… Jako by saúdská média chtěla vytvořit heorický usámovský mýtus.
„Idiot Ismaíl Haníja" (míněn šéf Hamasu v Gaze) svým odsouzením Usámova zabití pak jen napomohl Západu vytvářet dojem, že všichni islamisté jsou stejní. „Jeho poznámka je nyní k mání ve 34 jazycích a izraelské okupační ambasády už kvůli ní vydávají speciální brožury," píše Asad s tím, že máme očekávat „knihy nazvané něco jako „Hamas a bin Ládin" nebo „Nesvatá aliance Al-Kájdy a Hamasu" a podobně". Hamas si to ale prostě zaslouží, míní Asad. Mimochodem, Usámovu smrt coby „atentát" odsoudili i staří jestřábi egyptského Muslimského bratrstva, od nichž se už před časem odpojilo mladé, liberální křídlo.
No nic, Usáma mě vyčerpal, ale zítra už to otočíme. Více skutečného „Blizáče" a méně Usámy.
Převzato z Literárek
