Jak se dalo očekávat, noblesní kníže stále ještě nerozdýchal svou porážku ve volbách. A tak jsme v posledních týdnech svědky šaškárny spojené se jmenováním velvyslanců. Nejdříve obhajoba postupu ministerstva zahraničí zněla zhruba tak, že na zastupitelské úřady by měli chodit jen profesionální diplomati. Tento argument již trochu vyčichl, protože začaly na světlo vyplouvat různé politické nominace s dřívějších dob. Proto se nyní velmi často tvrdí, že naši zemi neřídí Ústava, ale jakési ústavní zvyklosti. Teorii podpořila i výkonná rada ODS, která ve svém usnesení tlačí na prezidenta, aby ctil takovýto postup:
VR ODS považuje veřejný spor mezi prezidentem republiky a ministrem zahraničních věcí o obsazení postů velvyslanců za nedůstojný a poškozující zájmy České republiky doma i v zahraničí. Odmítáme přitom nestandardní postupy jmenování velvyslanců, které nejsou v souladu s ústavními zvyklostmi a které by vedly k posunu k poloprezidentskému systému.
Občanští demokraté jsou známí a hlavně zásadoví obhájci principu ústavních zvyklostí. Například před hlasováním o nedůvěře vládě Mirka Topolánka vydali takové prohlášení:
Bude-li vládě vyslovena nedůvěra, pak očekávám, že prezident nenaruší dosavadní ústavní zvyklosti a pověří předsedu nejsilnější strany sestavením nového kabinetu.
A o Petru Nečasovi asi každý dobře ví, že se vždy důsledně drží ústavních zvyklostí. Proto například po volbách v roce 2010 on a jeho zásadová strana zuby nehty prosazovali, aby vítěz voleb dostal šanci sestavit kabinet. Je to přece ústavní zvyklost.
Převzato z Modré Šance
