Listopad 11, 2010
Napsáno pro Common Dreams.org
V posledních 30 letech vedli bohatí válku se střední třídou. Byla velmi účinná, zvláště proto, že nebyla vyhlášená. Ale i to už je opuštěno. Presidentova tzv. Komise národního deficitu (National Commission on Fiscal Responsibility and Reform) de facto vyhlásila, že bohatí nyní půjdou po tom, co zbylo z majetku pracujících a střední třídy, a učiní všechny potřebné kroky, aby se toho zmocnily. Pokud připustíme, aby uspěli, pak jejich plán uvrhne Američany do nevolnictví.
Ronald Reagan započal svojí „nabídkovou ekonomikou“ válku proti střední třídě. Jejím cílem, podle Davida Stockmana – Reaganova ministra pro rozpočet, bylo přesunout bohatství a příjmy na vyšší vrstvy společnosti. Snížil kritickou daň u nejvyšších příjmů ze 75 na 35 procent a současně dramaticky zvýšil náklady na zbrojení. Výsledek měl dvě strany. Obrovské federální zadlužení a ohromující vzestup podílu příjmů a bohatství těch, kteří již nejbohatšími lidmi světa byli.
Státní dluh USA se mezi roky 1980 a 1992 zečtyřnásobil. George W. Bush opakoval Reaganovu politiku a mezi roky 2000 a 2008 jej dále zdvojnásobil. Mezitím se podíl příjmů, které dostávalo špičkové 1% občanů, více než zdvojnásobil – z 9% na 24%. Podíl špičkové desetiny z tohoto 1 % se více než ztrojnásobil. Máme nyní nejvíce nerovnoměrné rozdělení příjmů ve světě a nerovnost dále prudce roste.
K tak velikým přesunům v tak krátkém období ještě nikdy v americké historii nedošlo. Pokud se bohatí stávají mnohem mnohem bohatšími, znamená to, že všichni ostatní se stávají chudšími. A skutečně – reálné mzdy u mediánu pracujících jsou dnes nižší, než byly v roce 1973. Zatím co příjem spodní pětiny pracujících, korigovaný o inflaci, klesl mezi roky 1979 a 2007 o 6 000 USD, roční příjem nevyššího 1% naopak stoupl o 741 000 USD.
Aby si udrželi svůj životní standard, začali se Američané zadlužovat. Poměr zadlužení vůči příjmu stoupl z 62 % v roce 1980 na 130 % v roce 2008. Protože během nedávného kolapsu klesly ceny nemovitostí celostátně o 35%, důsledkem toho je, že domy nyní tvoří menší podíl v osobním majetku, jen 48% – což je nejméně od předválečné Velké deprese. To, co občané ztratili, mají nyní banky.
Jinými slovy, veškeré nárůsty příjmů amerických středních vrstev ze „zlatých let“ z období 1945 až 1975 byly nyní vymazány. Horní 1 % nyní drží 34 % národního bohatství, zatímco dolních 50 % má pouze 2,5 %. Nejspodnějších 40 % přitom nevlastní vůbec nic!
Tato čísla jsou ohromující a snad způsobují i závrať. Je ale důležité si uvědomit, že nejsou výsledkem nahodilých událostí nebo tržních sil. Jsou důsledkem záměrné a průběžné aplikace vládní a průmyslové politiky.
Nárůst zadlužení je jednou z příčin. Bohatí jsou věřitelé. To znamená, že masivní přesuny veřejných a privátních dluhů jim přinášejí nárůst příjmu úroků od dlužníků. A je i jiná metoda pro masivní přesun bohatství: Počínaje rokem 1981 Reaganova vláda velmi účinně zastavila prosazování antimonopolních zákonů a umožnila tak, aby monopoly podváděly každého, kdo musel kupovat jejich výrobky.
Vláda de facto zajistila daňové úlevy tak, že společnosti mohly eliminovat pracovní místa v průmyslových centrech Spojených Států a přesunout je do Mexika a později do Číny, Indie a jiných zemí s nízkými mzdami. Tím došlo ke snižování mezd v USA a ke vzájemnému boji amerických dělníků o ještě zbývající místa.
Bankovní deregulace, které započaly na počátku osmdesátých let, dosáhly na konci devadesátých let vrcholu po zrušení Glass-Steagallova zákona z doby deprese. To umožnilo „kasinový kapitalismus“ další dekády, který byl živnou půdou pro masivní kriminalitu a hypotékové podvody vedoucích bank – bez toho, že by za to šly banky k soudu. Výsledkem je největší ekonomický kolaps od Velké deprese.
Ačkoliv více než 5 miliónů vlastníků domů své domy ztratilo, skutečně bohatým jejich ztráty pokryla opatření Bushovy a Obamovy vlády. Bloombergova tisková agentura odhaduje, že přesuny v rámci finanční pomoci bankám činily více než 13 biliónů dolarů.
Můžeme pokračovat dál a dál se soupisem způsobů, jak bohatí využili vládu, aby se národní bohatství přesunulo k nim. Zákony o ekologii a zdravotnictví nejsou vynucovány. Farmaceutický průmysl je chráněn, aby nemusel soutěžit se zahraničními výrobci. Reforma zdravotní péče nutí desítky miliónů Američanů, aby se přihlásili do problematických pojištění, přičemž pojišťovny pokračují v odmítání oprávněných žadatelů. Rozdání telekomunikačního spektra v ceně stovek miliard dolarů mediálním monopolům, zajistilo, že nikdy nenapadají oficiální pohádky a vybubnovávají vládní propagandu, jako kdyby to byla skutečnost.
Těmito a tisíci jinými cestami konspirovali bohatí s vládou, kterou ovládají, aby se větší a větší část národního bohatství přesunula od pracujících a středních vrstev k nim. Lze to charakterizovat jako zákeřný třídní boj a nejchamtivější rozkrádání veřejných a soukromých zdrojů ve světové historii.
Výsledkem je rozsáhlé ochuzování, demoralizace a ničení amerických středních vrstev. Jeden z osmi Američanů žije jen z přídělových poukázek na potraviny. Jeden z pěti je oficiálně charakterizován jako nuzák. Jedno z každých čtyř dětí je vychováváno v chudobě. Dvacet pět miliónů obyvatel nemůže najít práci, takže jejich schopnosti zakrňují a jejich komunity i rodiny jsou ničeny. To nejsou data, charakterizující nějakou banánovou republiku, oblast stiženou přírodní pohromou nebo zemi třetího světa. Popisují USA po třech dekádách plundrování ze strany bohatých. A nyní už to směřuje až k vyhubení.
Ultra bohatí nejsou spokojeni s ohromným bohatstvím, které již odčerpali a využívají nyní Obamovu Komisi, aby navrhli ještě mnohem bezostyšnější loupež. A k loupení už nedochází za zavřenými dveřmi nebo pod pláštíkem utajené veřejné politiky.
Komise navrhuje snížit deficit federálního rozpočtu o 4 bilióny USD během následující dekády. Ovšem 75% „úspor“ bude na úkor podpůrných programů, které dosud pomáhaly stabilizovat střední vrstvy a jejich komunity. Nic z toho nejsou opatření, která by poškodila bohaté.
Komise například navrhuje snížit daňové odpočty při placení hypoték. Nejenže to způsobí, že pořízení nemovitostí na splátky bude méně dostupné miliónům perspektivních kupců domů, ale klesnou tak i ceny nemovitostí, možná významně, protože klesne poptávka. Pak se desítkám miliónů Američanů vytratí jejich pocit, že jsou „bohatí a vlastníci domu“.
Hodnota bydlení totiž představovala u středních vrstev jistotu při odchodu do důchodu. Nebo přinejmenším to platilo, dokud každého čtvrtého vlastníka domu nepotopila neschopnost splácet hypotéku při nedávném krachu bank. A navíc kromě toho, že Komise navrhuje decimovat ceny domů a tedy aktiva jejich vlastníků, současně navrhuje ořezání benefitů příjemců sociálních dávek.
Měly by se snížit sociální dávky, pokrývající náklady na bydlení a současně by se měl zvyšovat minimální věk pro odchod do důchodu. A toto se navrhuje ve chvíli, kdy bankami vlastněný Federal Reserve System počíná tisknout stovky miliard dolarů, aby vykoupil od bank to, co zbylo z jejich toxických aktiv, které ještě po krachu cen nemovitostí ještě drží.
Následná inflace znehodnotí důchodové příjmy přesně ve chvíli, kdy 77 miliónů ze silných populačních ročníků bude odcházet do důchodu. Byl to přesně tento proces tištění peněz a ožebračení důchodců, který odstartoval zničení německých středních vrstev na počátku dvacátých let dvacátého století a umožnil vzestup Adolfa Hitlera.
Návrhy Komise zvýší doplatky a sníží možnost odpočtů ve zdravotním systému, takže se stane nedostupným pro milióny. Komise navrhuje zdanit jako příjem benefity ze zdravotního pojištění, které nyní milióny dostávají od svých zaměstnavatelů. Daňový odpočet na děti bude zlikvidován stejně jako 10 % míst ve veřejné správě. A to vše ve chvíli, kdy více než 20 % pracovníků nemá plnohodnotné zaměstnání a o každé volné místo se uchází 5 uchazečů.
Musíme to říci zcela jasně: Tato politika se rovná smrtelnému útoku na to, co zbylo ze solventnosti středních vrstev a z demokracie, která umožňuje existenci slušných středních vrstev.
Ale ačkoliv se schyluje k tomuto útoku, Komise se téměř nedotýká ultrabohatých, kterým slouží a kteří tolik v uplynulých 30 letech získali. A nelze neříci, že to jsou tito profesionální dravci, kteří ve skutečnosti zničili naši ekonomiku a zavedli ji do největšího kolapsu od Velké deprese.
Návrhy Komise ve skutečnosti sníží zdanění těch, kteří mají nejvyšší příjmy, a to ze 35 % na 24 %. Nominální korporátní daňová taxa také klesne z 35 % na 26 %. Nenavrhuje se zvýšení daní po tolika dekádách trvale navyšovaného jmění. Ačkoliv MMF doporučuje zdanit finanční transakce, nepředpokládá se zastavení vlny tsunami při spekulačních prodejích a nákupech, které srazily ekonomiku do kolen. Takové zdanění by během následující dekády mohlo přinést více než 700 miliard USD.
Samozřejmě že nedojde ani k žádnému přesunu biliónů dolarů přesunutých bohatým pod pláštíkem „záchrany systému“ během vrcholu finanční krize. Není náznak, že by bylo zrušeno omezení výšky platů, od které již nepodléhají sociálnímu pojištění. Jen toto by přineslo více než půl biliónu dolarů během následující dekády.
Skutečnost je taková, že při porovnání, jak Komise přidává bohatým a ubírá střední třídě, lze říci, že je to jednostranné a korupční. Připomeňme si, že navrhuje ušetřit 4 bilióny během 10 let.
Jen válka v Iráku, o které nyní víme, že byla založena na lži, bude podle držitele Nobelovy ceny Josefa Stieglitze stát více než 5 biliónů USD. Vedla k obrovskému boomu pro výrobce zbraní, bankéře, logistické a olejářské firmy, které si Bush hýčkal jako svoji bázi.
Jak již bylo uvedeno výše, Bloombergova agentura odhaduje, že výkupné z finanční krize stojí asi 13 biliónů USD, a putuje k nejbohatším lidem na této planetě. Ve zprávě Komise není ani slabika, která by navrhovala vrátit z této sumy alespoň něco, aby se deficit snížil.
Obdobně zvažme známé Bushovy škrty daní v letech 2001 a 2003, kdy plných 40 % bylo ve prospěch 1 % s nejvyššími příjmy. Obama kdysi slíbil to změnit, ale podle svého zbabělého zvyku nyní couvá. Centrum rozpočtových a politických priorit (CBPP) odhadlo, že to bude vládu stát více než 18 biliónů USD – čtyřikrát tolik, než odhadla Komise, že se získá na úsporách. Ale Bůh chraň, abychom požádali o jediný penny, který by mohl pomoci bojovat s deficitem.
Jinými slovy – je mnoho významných a spravedlivých způsobů jak zajistit úspory, které Komise navrhuje, a to pomocí relativně malých příspěvků od těch, kteří systém dojili a získali z něj v uplynulých 30 letech nejvíce. Ale to nepatří do plánů Komise. A toto opomenutí odhaluje skutečné záměry.
Už není čas na tajnosti, není čas na jemnosti. Západní kapitalistická ekonomika padá tempem, které děsí její elitní kormidelníky a nutí dělat taková zoufalá a špinavá opatření, jako je rozsáhlý tisk peněz, aby se nevyhnutelné oddálilo. Zatímco Obama prozpěvuje ukolébavky o naději a změně, aby uklidnil naivky, bohatí přistrkují náklaďáky vzadu k trezorům a už se ani nesnaží loupež zakrývat. A vlastně proč by to dělali? Mají k ruce pomocnou diverzi – bdělou stráž Tea Party („ať vláda nesahá na moji Medicare“), vždy připravenou podříznout druhým hrdlo, aby si zastavili své krvácení z nosu.
Návrh Komise je nejobnaženější, nezakryté a nemaskované vyhlášení třídní války. Návrhy neznamenají snížení deficitu, ale spíše redukování toho, co zbylo z amerických středních vrstev a amerických dělníků, na stav podřízenosti a feudálního nevolnictví. Jejich bída je učiní poslušnými a poníženými. To pak umožní konečné rozkradení Ameriky těmi, jejichž nenasytnost a asociálnost ji již zavedla tak hluboko. Boj o návrh Komise probíhá v posledním zákopu, bránícím devastaci a konečné destrukci Spojených států. Musí být vybojována a vyhrána, nebo naše svoboda a bezpečnost zanikne. Není jiné cesty.
Robert Freeman (robertfreeman10@yahoo.com) píše o ekonomice, historii a vzdělávání.
Převzato z Information Clearing House
Překlad: onlooker
Foto: zdroj
