Březen 26, 2012
Na rozdíl od Sýrie má Bahrajn štěstí v podobě ropy a základny americké 5.flotily, a tak se o represe tamní monarchie vůči prodemokratickým silám média moc nezajímají. To ale neznamená, že v Bahrajnu arabské jaro přešlo v zimu a už v ní zůstalo.
V posledních dnech se dva lidé udusili v slzném plynu, kterým policie rozháněla nyní už takřka pravidelné protivládní demonstrace ve vesnicích v okolí hlavního města Mánamy. Protesty se minulý pátek konaly i při pohřbu ženy, která se udusila poté, co jí policie do domu dvakrát za uplynulý týden střelila kanystry slzného plynu. Tenhle průvod, který došel až k Perlovému náměstí, centru masových protivládních demonstrací z loňského jara, policie rozháněla vodními děly s vařící vodou, mladí demonstranti vystupující pod vlajkami mládežnické Koalice 14. února na policejní vozy házeli zápalné láhve. Mladí aktivisté zveřejnili video, na němž je šestnáctiletý hoch, který byl za jednou z vesnic nalezen v bezvědomí — se stopami po poutech, mučení a sexuálním zneužití, což jsou i podle nezávislé vyšetřovací komise OSN běžné postupy bahrajnské policie. Další masová demonstrace se v sobotu konala na protest proti dubnovému závodu Formule 1, na který stát vynakládá spoustu peněz coby na svou reklamu, zatímco své občany dál zabíjí. Policie znovu zasáhla slzným plynem a obušky. A do toho monarchie oznámila, že bude dál soudit dvacítku lékařů a zdravotníků, kteří se provinili tím, že loni na jaře poskytli ošetření mladým lidem zraněným při protivládních demonstracích.
Prodemokratické povstání proti sunnitské monarchii v převážně šíitském Bahrajnu loni v únoru propuklo z iniciativy mladých, stejně jako třeba v Tunisku nebo Egyptě, a 
rovněž bez jednoznačného vůdce. Bylo brutálně potlačeno saúdskými tanky a nyní, více než po roce, se zdá, že se v jeho čele – namísto tradičních vůdců tradiční šíitské opoziční (a režimem tolerované) strany Al Vífak – ocitl šéf Bahrajnského střediska pro lidská práva Nabíl Radžáb. Podle dostupných zpráv se charismatický Radžáb stal jediným, koho demonstranti poslouchají, což znamená, že se stává trnem v oku nejen režimu, ale i zavedené tolerované opozice, tím spíš, že na rozdíl od jejích vůdců Radžáb neváhá v proslovech na demonstracích prolamovat dávná tabu: Tam, kde opozice požaduje demisi premiéra, Radžáb rovnou požaduje okamžitý konec diktátorské monarchie, což souzní s náladou většiny obyvatelstva. Zatímco opoziční Vífak dokáže na demonstraci svolat deset tisíc lidí, Radžáb jich do ulic vyvede sto tisíc, což z něj činí v Bahrajnu osobu takřka nedotknutelnou – režim si uvědomuje jeho vazby na zahraniční lidskoprávní organizace a podle všeho se obává dopadů jeho uvěznění, a tak represe omezuje jen na sériová krátkodobá zatčení a útoky na Radžábův dům. Jak konstatují arabské blogy, Radžáb se v uplynulém roce proměnil v osobnost, bez jejíhož souhlasu nebude možné dospět k žádné dohodě mezi monarchií a opozicí.
Celý článek v Literárkách
