V předchozím blogu jsem psala o překvapivě revolučním složení nové egyptské vlády, nicméně Tahrír ji nepřijal. Členové koalice mládežnických hnutí poukazují na to, že v kabinetu zůstali Mubarakovi pohrobci třeba na postech ministrů energetiky, životního prostředí nebo mezinárodní spolupráce a špičkoví korupčníci dodnes okupují křesla generálního prokurátora a šéfa státního auditorského úřadu.
Do pokračující akce na Tahríru navíc egyptští archeologové odmítli ministerskou nominaci Abdala Fatáha al Banná, protože je restaurátor, a ne archeolog, a tak se do čela státních památek narychlo hledá někdo, jehož jméno okamžitě nevyvolá vlnu stávek a protestů. Proti nové vládní sestavě se z velmi podobných důvodů postavily i federace odborů státních i nezávislých, přičemž si ještě přisadily, že seznam nových ministrů prý zvýhodňuje státní odbory na úkor těch druhých.
Jinými slovy, v Káhiře to vře, situace znovu začíná být silně nepřehledná, i když krev zatím neteče. Premiér Esam Šaráf podle všeho podlehl silnému tlaku, pod nímž od svého jmenování do čela prozatímní porevoluční vlády žije, a musel být hospitalizován kvůli naprostému vyčerpání. V nemocnici strávil den a pak na svém Facebooku po arabsku náležitě pateticky poděkoval Egypťanům, kteří mu přáli brzké uzdravení: „Vaše ocenění, jakým čelím překážkám, které se staví do cesty obrodě Egypta, mě naplňuje silou. Přeji si nyní jen to, abyste věřili v to, že cokoli dělám a udělám, bylo a bude ve prospěch Egypta. Jen Egypta. Není to žádné falešné hrdinství."
Když ale zmínil překážky obrodě Egypta, všichni Egypťané, nejen ti z Tahríru, okamžitě vědí, koho měl na mysli: vojenskou juntu, Mubarakovy pohrobky a k tomu samozřejmě vnější síly, které skutečné demokratizaci Egypta nefandí. To ale nejradikálnějším proudům mládežnického hnutí nezabránilo, aby na pátek na Tahrír nesvolaly další masovou demonstraci, tentokrát s požadavkem na demisi celé Šaráfovy vlády. Někteří z demonstrantů kvůli tomu zahájili hladovku, ale počet jejích účastníků není příliš jasný, některé zdroje mluví o 51 lidech, další až o 270.
Umírněnější síly naopak Šaráfa podporují a poukazují na to, že masové demonstrace ve všech velkých egyptských městech z 8. července, které se neoficiálně staly počátkem „druhé revoluce", svou početností pomohly Šaráfovi prosadit na vojenské juntě alespoň nějaké prodemokratické změny ve vládě a čekat od premiéra víc je v současnosti bláhové. Připomínají, že zásadním dílčím vítězstvím je třeba fakt, že novým ministrem telekomunikací se stane Házim Abdal Azím. Pokud splní své sliby o zavede systém elektronického hlasování, zákon o svobodném využívání informací a wifi na veřejných místech zdarma, bude to samo o sobě velkým krokem kupředu.
Vojenská junta mezitím jmenovala – pro demonstranty vcelku přijatelného – soudce do čela volební komise, která má připravit první porevoluční volby v zemi. Ty se měly konat v září, ale volební komise zahájí svou činnost až 18. září, přičemž samotné volby by se měly konat někdy dva měsíce poté. Takže, inša´alla…
A tradičních pár odkazů:
— Izraelské námořnictvo odtáhlo do Ašdodu jedinou loď z flotily Stay Human, která dorazila až ke Gaze. Všichni aktivisté mají být ještě dnes vypovězeni z Izraele.
— Norsko v září v OSN podpoří palestinskou nezávislost.
— Syrští Kurdové opustili konferenci syrské opozice v Istanbulu, protože se s nimi nikdo nebavil.
— Kaddáfího zástupci v Tunisku vyjednávali s Američany.
— Tuniská policie v Sidí Búzídu zastřelila čtrnáctiletého kluka. Země je znovu na pokraji vzpoury. Podle premiéra má poslední vlna násilností zabránit konání říjnových voleb. (Video jen pro silnější nátury).
— Syrský režim uznal Palestinu v hranicích z roku 1967, čímž se dostal do palby ostré kritiky za „zradu arabských postojů".
Mimochodem, dnes se od půl šesté před syrskou ambasádou v Praze koná protestní shromáždění. Situace v zemi sice není tak černobílá, jak nám předvádějí mainstreamová média, ale někteří slušní lidé jsou prokazatelně ve vězení a je třeba je podpořit…
Převzato z Literárek
