V Káhiře už 71 mrtvých, junta připravena odstoupit dřív

Reklama


Směsice karnevalu a napjatých nervů dál ovládá káhirský Tahrír. Zdá se, že zatímco řady demonstrantů během pondělka o pár tisíc posílily, armáda se stáhla do jedné z vedlejších ulic, která vede k ministerstvu vnitra, a zablokovala ji. Počet obětí prvních tří dnů střetů lidí s mocí po celém Egyptě se oficiálně ustálil na méně než třiceti, byť aktuální zdravotnické zdroje mluví už o 71 mrtvých jen v Káhiře.

Podle dostupných informací vzniklo v centru Káhiry jakési status quo. Demonstranti na střídačku odpočívají v přilehlých kavárnách u vodní dýmky a kafe a nabírají síly, bezpečnostní složky vyčkávají. Mohly by samozřejmě náměstí znovu ovládnout, ale jen za cenu dalších ztrát na životech – co Češi příliš asi pochopit nemohou, už při lednové revoluci lednu bylo příznačné, že lidé jsou s to běžet proti kulkám a neuhýbat před nimi. Tenhle fatalistický přístup jim vydržel – projevil se jak počátkem října u Maspera, tak i nyní na Tahríru. Pro jakoukoli moc je takový přístup „těch dole“ takřka neřešitelný, protože každý další "mučedník" přižene na Tahrír tisíce nových demonstrantů. V každém případě Nejvyšší vojenská rada, která Egypt řídí, vyčkává. Důvody se různí: podle jedněch má obavy, co všechno by se ještě mohlo stát, další tvrdí, že jsou pod jakýmsi (třeba i americkým) tlakem, který jim brání pokračovat v násilí… suma sumárum se ale dá říct, že ze všeho nejvíc generálové asi jen nevědí, co dělat. Situace přitom eskaluje i v Alexandrii, kde byl při demonstracích zabit významný představitel jedné z islamistických stran, což obyvatele slavného přístavního města neuvěřitelně sjednotilo – v odporu k moci. Do toho se ukázalo, že slzný plyn, který policie v posledních třech dnech proti demonstrantům používala, byl nejméně pět let prošlý, a jako takový prý způsobuje srdeční i jaterní selhání a podobně, což může vysvětlovat, proč si demonstranti stěžovali, že „ten slzák je jiný než dřív“ a měli pocit, že jde o bojový plyn. Amnesty International konstatuje, že za vlády generálů, kteří Egypt ovládají od únorového pádu Husního Mubaraka, je porušování lidských práv horší, než za Mubarakova režimu.

 

Celý článek na Literárkách

Přejít do diskuze k článku