Líhnoucí se vládní koalice si dělá nároky na post předsedy Poslanecké sněmovny. Poté, co prezident při pověření sestavením vlády vynechal stranu, která získala nejvíce hlasů, je to již druhé porušení dosud dodržovaných nepsaných pravidel v krátké době. Rozdělení ústavních postů mezi vládu a opozici dokonce dříve platilo za zásadní kontrolní mechanismus, ale pravicová vláda zřejmě kontrolovat nepotřebuje. Nebo kontrolována být nesmí?
Co je ale snad ještě více znepokojující, než touha politiků po moci, je tichá mediální podpora. Žádná kritika, žádná pochybnost, nic, maximálně úslužné přitakání a vysvětlení, že takovéto rozdělní je vlastně anomální z nouze ctnost a přirozené je, že vítěz bere vše. A teď si představte, že by nastala situace jiná, a přece stejná, že by podobně výraznou většinu měla levice a kromě předsedy vlády by si dělala nárok i na předsedu sněmovny: to by bylo řevu o sprostém porušování nepsaných pravidel, to by bylo křiku o komunistickém puči, to by se mobilizovalo a volalo do zbraně na ochranu vražděné demokracie…. Ale když z pozice síly válcuje stát pravice, je to košer.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj
