Válka s Ruskem (ne)bude

Reklama


Hovořil jsem nedávno s jedním vojákem, příslušníkem AČR, a ten mi řekl zhruba toto: „Vím, jaké zbraně máme my. Vím, jaké zbraně má Rusko. Válka s Ruskem je blbost.“ Zní to logicky a byl by v tom i kus naděje, kdyby do hry nevstupovaly další faktory, jako jsou ješitnost, hloupost a geopolitika, a s nimi i různá ale…


… ale o tom, jestli bude válka s Ruskem, se nerozhodne ani v Moskvě, ani v Bruselu, ani v Berlíně, nýbrž ve Washingtonu. A Washington je obrazně i doslova za vodou, takže vůbec nelze vyloučit, že zaujme postoj když se dva perou, třetí se směje. Válka v Evropě by Starému kontinentu pustila žilou a prohloubila jeho závislost na Americe.


… ale o tom, jestli bude válka s Ruskem, se nerozhoduje racionálně, protože jinak by k ní „jestřábi“ jen stěží někoho zlákali, ale emocionálně, v atmosféře pseudonáboženského vytržení, na platformě boje dobra se zlem, říše Dobra s říší Zla, kdy je válka s Ruskem – a především s Ruskem – prezentována jako morální povinnost a civilizační mise, v excitované atmosféře, ve které se součástí válečné kalkulace stává Vyšší princip propůjčující „našim“ zbraním neporazitelnost.


… ale o tom, jestli bude válka, ať už s Ruskem, nebo s kýmkoliv jiným, rozhodují lidé, kteří v ní bojovat a umírat nebudou a v prostoru válečných operací nežijí. Ani oni, ani jejich příbuzní, přátelé a obchodní partneři. O válkách rozhodují lidé, kteří necítí sounáležitost se zbytkem populace, ani odpovědnost, a spoléhat na jejich zdravý rozum je ošidné, protože jejich rozum je jiného ražení, než rozum těch, kteří se tou jejich válkou budou muset protrpět.


… ale to, že něco nedává smysl a k ničemu dobrému to nepovede, ještě neznamená, že k tomu nedojde, protože závislost vždy zvítězí nad vůlí a rozumem, ať už je ro závislost na heroinu, hracích automatech, expanzi, boji, vítězství či šíření civilizace.


… ale to ještě neznamená, že si k tomu červenému tlačítku nesedne někdo nakaženo toxoplazmózou, duševně nemocný, nebo jinak predisponovaný k absurdnímu riskování a zahrávání si s osudy druhých.


A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho, protože i když neexistují důvody k válce, existuje spousta důvodů, proč k ní dojít může, náhodou, omylem, ze zlého úmyslu nebo prostě proto, že se věci daly do pohybu a nikdo je už nedokáže zastavit, ani kdyby chtěl (a že se vždy najde dost hlupáků, kteří chtít nebudou, ale naopak budou ještě přikládat pod kotel).


Stojíme nad propastí – a ta propast nás pokouší.

 

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku