Válka v Libyi: Kdosi na kohosi útočí, NATO se omlouvá

Reklama


Duben 08, 2011

A je to tu. Náčelník afrického velitelství americké armády AFRICOM, generál Carter Ham, vysvětlil Kongresu, že by Obamova administrativa měla zvážit vyslání pozemních jednotek do Libye, byť jedním dechem přiznal, že takový krok „by nebyl ideální".


Moudrá hlava. O to moudřejší, že oním „neideálnem" nemyslel další americkou pozemní válku v místě, kterou se většina Američanů ještě ani nenaučila najít v atlasu, ale obává se, že by to „poškodilo" mezinárodní podporu už beztak probíhající války.


Hamův šéf Robert Gates minulý týden konstatoval, že vyslání pozemních jednotek není v nejbližší době na programu a pozemní intervenci – „dokud jsem ve funkci" — vyloučil. Žádná funkce ale není věčná (a žádná pozemní agrese vyloučená) – už se totiž spekuluje, že by Gates mohl být v následujících měsících nahrazen současným ředitelem CIA Leonem Panettou. Právě jeho „pozemní" jednotky už v Libyi operovaly týdny před samotným zahájením války, a tak je to chlapík s náležitými zkušenostmi, a k tomu jsou tam další američtí vojáci, ale nikoli kvůli válčení, nýbrž kvůli „záchranným misím". Není tedy otázkou, zda bude do Libye vyslána pozemní armáda, ale v jakých počtech už tam je a do jaké míry bude její činnost v Libyi eskalovat. To vše přitom v době, kdy se NATO začalo fakt bát, že válka v Libyi bude válkou bez konce. Kouzelnou ukázku jejího průběhu nabídl čtvrtek: rebelové nejprve obvinili NATO, že jeho letadla bombardují povstalecké pozice u města Bríga, vzápětí ale připustili, že Kaddáfího letectvo možná není zničeno, jak se dosud tvrdilo, a že to útočily jeho stroje. Jinými slovy, chaos totalos. Letouny NATO mezitím opravdu napadly na kolonu povstaleckých tanků prchajících před postupem Kaddáfího vojsk od Adždábíje a zabily přitom nejméně 13 rebelů. Na takové situace je už ale aliance dokonale připravena z Aghánistánu, a tak briskně zaslala veliteli rebelů (a bývalému Kaddáfího ministrovi vnitra) generálu Júnisovi oficiální omluvu. A je to. Vlastně ne. Generál Júnis po Severoatlantické alianci vzpurně požaduje „racionální a přesvědčivé vysvětlení", proč že to napadla jeho tanky, když o nich velmi dobře věděla. Racionalita a přesvědčivost ale v této válce chybí už od samotného počátku, a tak není divu, že NATO mlčí. Nicméně: rebelové si na pasivitu NATO při bombardování měst stěžovali už před pár dny, zatímco včera si NATO stěžovalo, jak těžké je bombardovat Kaddáfího tanky. Zato tanky rebelů na ústupových liniích mimo města jsou terč mnohem snazší…


Nechám si ale ještě trochu cynismu na další události v regionu, a tak jen pro úplnost k Libyi ještě dodám, že turecký premiér Recep Erdogan hodlá příští týden útočícím stranám v Kataru předložit mírový plán. Počítá se zastavením palby, stažením Kaddáfího jednotek z obsazených měst, vytvoření humanitárních koridorů a prosazení demokratických změn. Mír? Pchá! Rebelové už plán odmítli a útočníci to udělají až příští týden.


A mezitím na scénu vstoupil Julian Assange a jeho WikiLeaks. Předal izraelským médiím sadu dokumentů o Izraeli, z nichž občas vykukují vcelku zajímavé informace. Třeba depeše, podle níž Izrael v současném šéfovi egyptské vojenské junty generálu Tantávím vidí vážnou „překážku" snahám zabránit pašování zbraní z Egypta do pásma Gazy (zatímco dnes už dějinami kamsi odvátý kandidát USA na Mubarakova nástupce Umar Sulajmán byl prý pomoc sama). Nebo že bahrajnský král, jemuž se už podařilo proměnit svůj ostrov v policejní cvičiště, udržoval (a nejspíš i udržuje) přátelské vztahy s Mossadem. No a k tomu depeše hovoří o izraelské posedlosti Íránem, Hizballáhem, Hamasem atd atp. Mimochodem, izraelský generál Yoav Galant přišel s nápadem, že by Hamas měl být posílen natolik, aby dokázal v pásmu Gazy nastolit skutečné zastavení palby. Zajímavá myšlenka. Škoda, že zapadla. Znovu tedy: Mír? Pchá!


A když jsem zmínila Mossad jednou, udělám to podruhé. Agenti izraelské tajné služby dostali zákaz nějakou dobu jezdit do Iráku. Nevíte někdo, co se děje?


Mezinárodní mírový institut při OSN mezitím zveřejnil výsledky průzkumu veřejného mínění v Egyptě, podle něhož 60 procent Egypťanů chce mír s Izraelem a pokud by se nyní konaly prezidentské volby, zvítězil by v nich někdejší Mubarakův ministr zahraničí a současný šéf Ligy arabských států Amr Músa. Muhammad Baradej by prý získal 2 procenta hlasů. O metodologii průzkumu větší podrobnosti nejsou ani na webu institutu, v jehož čele stojí Terje-Rod Larsen, podle arabských bloggerů nejfanatičtější sionista, který kdy pracoval pro OSN (a vydatně z titulu funkce pomáhal Bushovi). Takže co? Věřit průzkumu, nevěřit?


Čert ví.


Jdu dobalit poslední věci. Stěhujeme se. Lepší prý je vyhořet…


Převzato z Literárek

Přejít do diskuze k článku