Války, převraty a jejich právní důsledky

Reklama


Tak jako dříve v Iráku, Afghánistánu, Libyi, Egyptě a Sýrii, tak i dnes na Ukrajině a ve Venezuele války a převraty neznamenají jen snahy o výměnu politiků a politických stran u kormidel států. Také to ani neznamená jen dobytí a ovládnutí cizích území a vynucení si poslušnosti obyvatelů, kteří tam žijí. Znamená to i změny ve filosofii pravdy a lži a v chápání zločinů a činů chvályhodných. A jak například všechny ty změny vypadají?

Chytřejší ideologové hovoří o posvátnosti a nedotknutelnosti různých náboženských, sociálních a majetkových hodnot. Demogratůrní politici inteligentnější ohlašují zavádění demokracie a osvobozování obyvatel cizích států, údajně utlačovaných nějakými diktátory a jejich zločineckými klikami. Naopak ti nejhloupější "demogratičtí" politici už jen mluví v termínech "vyčišťování území od špinavých nevěřících živlů" a chválí životadárnou blahodárnost velmocenských humanitárních bombardování.

Co to všechno tedy znamená? Znamená to, že války a politicko-mocenské převraty jsou v první řadě změnami definic dobra a zla a z nich i plynoucích změn chápání práva. Jsou to změny v určení útočných vojenských seskupení na údajně jen obranné pakty, změny mezinárodních vztahů, změny náhledu na uplatňování práv lidských a občanských, změny vztahů výrobních a obchodních.

Regulérními volbami zvolení prezidenti jsou samozvanci, kriminální vězni naopak vězni politickými, stateční bojovníci jsou hrdlořezové, z banditů se stávají chrabří partyzáni, oběti jsou teroristé, střílející a rabující fašisté zas pro změnu jen pokojní a mírumilovní demonstranti. Zkrátka, svět chce být klamán, protože jinak by nebyl zajímavý.

Stručně řečeno: Všechny změny nakonec dojdou až do těch fází, že z hlediska politiky to, co bylo ještě včera zločinem, je dnes úctyhodné politické rozhodnutí, a to, co bylo ještě včera úctyhodným politickým rozhodnutím, je dnes zločinem. Z hlediska občanského pak včerejší trestný čin už není kriminálním jednáním, ale naopak chováním naprosto přijatelným a normálním, kterému je nutné se přizpůsobit. Dřívější vražda je právě omluvena a vydána za nutnost. Dřívější zlodějna – to je dnes normální byznys.

"No a co na to občan?", zeptal by se kdysi mnohem mladší Ota Černý, kdyby dnes sedal v televizním veřejnoprávním studiu a debatoval jak tehdy s Klausem, také ještě mladým. Občan, čili průměrný človíček z Horní Dolní, aby to všechno byl vůbec ještě schopen do své hlavy nějak vstřebat, musí proto obdržet do stejné hlavy od vítězů příslušné války či politického převratu příslušně silnou dávku propagandy, která mu to všechno náležitě vysvětlí.

Přepisuje se historie dějin tak, že nakonec kobercová a jaderná bombardování civilních měst jsou nezbytná a vynucená válečná opatření obranného typu a vyvražďování obyvatel jiných národů či jiných náboženství je osvobozováním těch vyvolených od nepřátel a vrahů, kteří předtím nikdy nic proti nikomu neměli a nikdy nikoho ani nezavraždili, jen mluvili jiným jazykem a chodili do jiného kostela, mešity nebo synagogy a žili si klidně doma ve svých zemích.

A teprve pak, když přišly ty války a převraty, jsou tu najednou na hranicích dráty a zdi kvůli napadání jakýmisi nezaměstnanými teroristy, podruhé prý naopak proto, aby hrdinní chudinkové odněkud někam nemohli utíkat.

A ještě jeden právní důsledek mají všechny ty agresivní války a z velmocenské ciziny podněcované vnitropolitické převraty: Propaganda zamění v jedněch státech rozkrádání národního majetku za privatizace a restituce a naopak v jiných státech jsou zaměněny privatizace a restituce za rozkrádání pak již zase opět znárodněného a zestátněného národního majetku.

No, není to Kocourkov, řekl by si občan? Ale ne, je to jen jiný politicko hodnotový výklad dějin, odpoví ideolog. Dějin směšného porážení mrtvých soch a stavění soch nových a ještě mrtvějších.

Obecně zhodnoceno, změny v chápání a v aplikaci práva jdou dokonce tak daleko, že s drzostí vypodloženou silnějšími zbraněmi a větším počtem divizí nastoupí do práva na hlavu převráceného, dosud zatím všude nemyslitelné principy kolektivní viny a právní retroaktivity. Zatím co například promlčecí doba obecná je běžně tříletá a i u té nejodpornější vraždy je limitem dvacet let, tak promlčecí doba politického členství a funkce v bývalé normalizační komunistické straně – ta je nekonečná. Jo, pokrok nezastavíš!

A naopak: Oproti spolupráci s politickou službou CIA, která je v amerických filmech chválena jako služba vlasti, je podpis u někdejší StB v české popřevratové politice i po pětadvaceti letech označován přinejmenším za zrádcovské konfidentství. Člověka tak napadá: Kam odešla demokracie, když lidé jsou i po čtvrtstoletí diskriminováni jen na základě jakési pofidérní kolektivní politické viny? Není to možná tím, že právě proto si soudobá demograturní legislativa tak dobře rozumí právě s tou stejně nesmiřitelnou ideologií katolické církve? Že by to bylo inkviziční spřízněností a ideologickou příbuzností obou těch dotyčných institucí?

Čím vlastně jsou dány všechny ty změny práva? Inu, především tím, že dějiny po válkách a převratech píší vítězové a dějiny v míru píší ti s větším kontem peněz v bance. A také ti, co velí vojákům vlastních základen na cizích územích a zejména těm skladům s účinnějšími a smrtonosnějšími zbraněmi, než má nepřítel. Pokud je to tedy třeba, propaganda důsledně vymaže z hlav lidí fakt, kdo nějakou válku či převrat vůbec začal a kdo byl ten původní agresivní gauner a kdo byl jen obětí a obráncem svého území a svých práv. A tak ještě jednou: Svět zase chce být klamán a Goebbels v hrobě bouřlivě jásá.

A tak tu dnes máme staronové právní principy, proti nimž jsou spravedlivě přísné poválečné Benešovy dekrety jen meduňkovým čajíčkem. Paradoxní dekrety, o jejichž zrušení se přesto ta naše demokracie už po léta spolu se Sudeťáky tak pilně snaží: Principy, kdy jsou za trestné označeny činy, které v době, kdy se staly, trestnými podle zákona nebyly a naopak ty, které tehdy trestné byly, jsou nyní prohlášeny za zcela mravné a legitimní. Nu a pokud to už příliš odporuje i té nejotrlejší morálce tak, že i nejzvrhlejší zločinci už cítí, že "tohle, pokud by se uzákonilo, tak by to už i u těch nejhloupějších lidí neprošlo", tak se jednoduše na takový čin vyhlásí abolice nebo amnestie.

A je to. A proč? Protože, jak řekl (nevím už kdo) přibližně toto: "I když je někdo bastard, ale je to bastard náš, tak přece odsouzen a potrestán být nesmí!". Také i proto, že zřejmě i v budoucnu budou mít vždy větší sílu především ti, kteří svým vlivem dosáhnou, aby právo a justice zas byly jen prodejnými děvkami oligarchů a jejich partají.

Politici i náboženští vůdci by proto měli přemýšlet, proč tak často prostí občané, mající úplně jiné starosti než nějakou ideologickou "víru" a "vysokou politiku", proč tito lidé označují politiku za svinstvo a politiky a církevníky za nenažrané svině. Proč ti prostí lidé o politice raději ani slyšet nechtějí a proč je víc a radši zajímají bulvární drby a skandály celebrit. Ono to není jen lidskou primitivností a nedostatkem theologických a politologických škol u těch "obyčejných socek".

Je to především proto, že naše občanské "socky" už jsou znechuceny. Znechuceny kriminální prolhaností politiků a jejich otrlostí vůči sociální empatii a prosté lidské morálce. Morálce, která jim a jejich "státnickým" a církevním ideologům tak často a opakovaně chybí.

Přejít do diskuze k článku