Stát je nejhorší hospodář. Povinná solidarita je škodlivá. Přerozdělování prostředků umožňuje bezpracné příjmy. Stát je potřeba maximálně okleštit. Ať každý odpovídá sám za sebe. Závislost na státních příjmech podvazuje tvůrčí přístup a aktivitu, omezuje svobodu jedince a pod. To jsou některé z argumentů pravičáků usilujících o minimalizaci role státu, privatizaci státního majetku, rozpuštění veřejných služeb v privátu,protože privát prý dokáže všechno nejlépe vyřešit.
Když ovšem stát (či spíše pravičáci v jeho vedení) vyslyší úpěnlivé volání svých pravicových oveček odmítající jakýkoliv státní paternalismus, najednou se z téhož tábora začínají ozývat vzpurné hlasy. Skalní pravičák Tomský najednou požaduje speciální sníženou daň pro svůj veledůležitý byznys. Asi jej považuje za důležitější než byznys svých kolegů – jiných pravičáků. Divadelníkům, kteří jsou vždy v prvních řadách pravicových volnomyšlenkářů odsuzujích jakýkoliv projev socialismu a přerozdělování – svoboda a nezávislost je jejich klíčovou prioritou, bez které nemohou být – se bouří, hned jak jim stát chce omezit divadelní dotace. Podobně herci, filharmonici. A všichni se kupodivu perou o státní dotace a přerozdělovací granty jako najatí. Přitom v souladu se svou filosofií by měli tvořit pro potěšení svého ducha a pokoušet se produkty svého génia prodat ve volné soutěži na volném a nijak nedotovaném trhu
Pravicoví politici, pro které je stát přímo nepřítelem, se kterým je potřeba soustavně bojovat a kterého je potřeba porazit, neodmítají štědré státní platy a nejrůznější benefity, které se jim přece musí z duše protivit. Nevylučují z veřejně-privátních soutěží pravicové účastníky, kterým se musí přímo hnusit již samotná představa, že by mohli soutěž vyhrát a parazitovat tak na státním majetku.
Jak je to vůbec možné? Není nakonec i ten nejskalnější pravičák s rukou nataženou ke státu ve své podstatě vlastně takový ryze individualistický "socialista" jako řemen? Socialista na jiný způsob než levičák,který požaduje sociální stát a užitek pro všechny?
