Duben 10, 2011
Islanďané odmítají nejnovější plán, v jehož rámci měli Velké Británii a Nizozemsku splatit přibližně 4 miliardy eur, které zmizely, když v roce 2008 zkolaboval bankovní systém v zemi. Částečné výsledky referenda ukazují, že 58 % hlasovalo proti a 42 % na podporu plánu. Islandská premiérka Johanna Sigurdardottirová řekla, že odmítnutí znamená, že „byla zvolena ta nejhorší varianta“.
Britský ministr financí Danny Alexander uvedl, že rozhodnutí je "zklamáním" a záležitost by měla jít k mezinárodnímu soudu.
Nizozemský ministr financí Jan Kees de Jager řekl, že bude s Británií konzultovat přijetí dalších kroků proti Islandu, ale dodal, že by chtěl, aby věc skončila před soudem. „Jsem velmi zklamán, že dohoda o Icesave neprošla. To není dobré pro Island, ani pro Nizozemsko. Doba pro jednání je u konce. Island zůstává povinnost zaplatit. Nyní je to otázka pro soud, aby rozhodl,“ uvedl de Jager v prohlášení.
Je to již druhé referendum, které odmítlo dohodu o vrácení peněz. Islandská Landsbanki spravovala ve Velké Británii a Nizozemí spořící účty pod názvem Icesave a investoři přitom ztratili 4 miliardy euro. Když tato banka v roce 2008 zbankrotovala, musely britská a nizozemská vláda odškodnitt 400 000 občanů a Island musel rozhodnout, jak tyto peníze proplatit.
Britský ministr financí Alexander řekl v programu Andrewa Marra: „Samozřejmě, že je to zklamání… Snažili jsme se, abychom dosáhli to, co jsme vyjednali. Máme povinnost dostat ty peníze zpátky a budeme pokračovat, dokud toho nedosáhneme … Jako země jsme v obtížné finanční situaci, a tyto peníze by pomohly,“ řekl.
"Takový odpor!"
Islandský parlament tuto dohodu podpořil, ale prezident Ólafur Ragnar Grímsson ji odmítl podepsat, což vyvolalo referendum. Předchozí dohoda, která požadovala tvrdší režim splácení, byla odmítnuta referendem v březnu 2010 93 procenty voličů. Zdá se, že islandský ministr financí Steingrímur Sigfusson vyloučil třetí, pokus o přesvědčování voličů, aby akceptovali dohodu o vrácení. „Myslím, že jsme od tohoto referenda dostali velmi jasné znamení, že další jednání jsou vyloučena. Nemá smysl zkoušet to znova.“ Tato otázka bude nyní předložena mezinárodnímu soudu, Dozorovému úřadu Evropského sdružení volného obchodu, k soudnímu jednání, které může trvat několik let.
Stoupenci splácení argumentovali, že dohoda o vrácení byla nejlepším způsobem, jak vyřešit problém z hlediska nákladů a rizik pro Island. Tábor odpůrců uvedl, že islandský poplatník nemá právní povinnost platit za soukromé ztráty banky a že dohoda by byla velkou zátěží pro celý národ.
Delší období, nižší úrok
Podle podmínek odmítnuté dohody by Island peníze vracel s úroky 3,3 % do Velké Británie a 3 % do Nizozemí po dobu více než 30 let mezi lety 2016 až 2046. Podle předchozího návrhu měly být peníze vráceny s 5,5procentním úrokem v letech 2016 až 2024.
Vláda uváděla, že skutečné náklady, které stát očekával budou mnohem menší než 4 miliardy eur, většina splátek by pocházela z prodeje aktiv Landsbanki. Vláda prohlásila, že neočekávala, že náklady překročí 50 miliard islandských korun (168 milionů liber). Analytici tvrdí, že řešení tohoto problému je nezbytné pro vyhlídky na finanční oživení Islandu, protože by to umožnilo, aby finanční trhy získaly schopnost samofinancování. Řešení sporu je také považováno za klíčové, pro to, aby měl Island šanci na vstup do EU.
Tři islandské hlavní banky zkolabovaly jedna po druhé během několika dnů v říjnu 2008. Vláda Islandu (ztrátu) kompenzovala islandským střadatelům, ale zahraniční zákazníci se potýkali se ztrátou všech svých peněz. Tento problém vyvolal diplomatickou roztržku mezi Islandem a Spojeným královstvím a vytvořil nejistotu ohledně hospodářského oživení Islandu.
Převzato z BBC
Překlad: Aram
