Hospodářská komora České republiky (HK ČR) usiluje o zavedení elektronické karty pracovníka, ve které by byl zaznamenán průběh zaměstnání, jestli má zaměstnanec v pořádku lékařské prohlídky či zda je řádně proškolen, a to včetně bezpečnosti práce. Elektronická karta by rovněž evidovala, odkdy je pracovník zaměstnán, a mnoho dalších údajů.
Pohled do historie
Zrod pracovních knížek spadá do roku 1860, kdy jejich povinné zavedení nařídil tehdejší živnostenský řád. „Pracovní knížka (čeledínská knížka) jest úřední listina, vyhotovená obecním úřadem obce pobytu, kterou každý dělník pomocný musí se vykázati, má-li býti přijat do práce (§ 79 živn. řádu). Při rozvázání pracovního poměru musí zaměstnavatel vyplnit inkoustem rubriky pracovní knížky, podepsati je a opatřiti potvrzení představeného společenstva, resp. kde společenstva není, místního úřadu policejního.“
Pracovní knížky nahradily od zmíněného roku 1860 starší vandrovní knížky, které navíc platily „co průkazy cestovní a legitimační, a sice k cestám do cizozemska“.
S pádem rakousko-uherské monarchie skončily i pracovní knížky, které zrušilo Národní shromáždění československé již roku 1919: „V náhradu za pracovní a čelední knížky, pokud sloužily zaměstnancům za výkaz o jejich totožnosti při hledání místa, za průkaz při cestování a podobně, budou zavedeny občanské legitimace.“
Československo krátce po svém vzniku pracovní knížky jako nedůstojné občana demokratického státu zrušilo. Bohužel následné totalitní režimy si v podobných omezeních libovaly. Nacistické Německo zavedlo na území protektorátu Čech a Moravy již 26. června 1941 pracovní průkaz neboli arbeitsbuch. Nápisy byly psány v češtině a němčině. V Říši plnily arbeitsbuchy základní poslání – umožňovaly árijským nadlidem evidenci pohybu pracovní síly a její „plánovité rozdělení a nezbytný pořádek“.
Po pádu protektorátu využilo stávající evidenci v rámci pracovních knížek i znovuobnovené Československo, které pouze nařídilo přetisk původního názvu v němčině a označení státní symboliky. Upravené protektorátní knížky se používaly i po roce 1948 do doby výměny za knížky adekvátní až do jejich úplného zrušení.
Historicky nahlíženo, pracovní a čeledínské knížky a arbeitsbuchy v minulosti využívaly či zneužívaly monarchie a totalitní režimy jako prostředek k zavedení „pořádku“ a kontroly pracujících lidí. Takové „pořádky“ by se však neměly zavádět v parlamentní demokracii. Zneužívání elektronických technologií ke špehování lidí si tedy nemohou dovolit ani podnikatelé a živnostníci.
Je libo pracovní kartu, nebo PIN?
„Hospodářská komora už několikátý rok připravuje projekt, který je hotový v základním obrysu. Nemusí to být ale podoba karty, o tom se ještě vedou diskuse. Druhá možnost je, že pracovník bude mít PIN a bude se registrovat na centrálním evidenčním místě na dálku, což je dnes z každého místa České republiky,“ svěřil se Petr Kužel serveru Parlamentní listy.
Jaký je tedy skutečný motiv pro znovuzavádění pracovních knížek instituce, která byla shodou náhod pracovním působištěm i ministra Drábka a jeho náměstka Šišky? Prý tažení proti práci načerno, které rovněž shodou náhod odstartoval bývalý ministr Jaromír Drábek. Nasvědčovalo by tomu další prohlášení Petra Kužela: „Chceme předejít zběsilým kontrolám z inspektorátu práce…“ Hospodářská komora ČR je prý nápomocna MPSV v odhalování nelegální práce, nicméně apeluje na zásadní rozdíl mezi nelegálním zaměstnáváním a subdodavatelem: „Někteří kontroloři a média si tyto dvě věci neustále zaměňují. Mám na stole za poslední čtyři měsíce stovku dopisů a žádostí o pomoc. Jsou dokonce firmy, které Státní úřad inspekce práce od začátku roku navštívil už devatenáctkrát, byť při předešlých kontrolách nenašel žádné pochybení. Kontroluje se kontrolované,“ stěžuje si Kužel.
A tady je zřejmě zakopaný pes – více než 30 000 kontrol z inspektorátu práce a 300 inspektorů kontrolujících ve firmách zaměstnávání načerno. Švarcsystém, kterým se kamufluje klasický zaměstnanecký poměr, nelze v této zemi prakticky prokázat. Proto může pan Kužel pracovníky vykonávající pro zaměstnavatele klasický pracovní poměr na živnostenský list vznešeně nazývat subdodavateli. „Je důležité, aby lidé i politici měli v budoucnosti větší úctu nejen k podnikání, ale v neposlední řadě i k živnostníkům a OSVČ, kteří tvoří základní páteř nejen evropské politiky,“ přehání bez zardění Petr Kužel. Můžeme však mít úctu k podnikatelům a živnostníkům, kteří vědomě využívají mezer v zákoně a šidí stát na daních, sociálních a nemocenských dávkách a přispívají tím k likvidaci klasického zaměstnaneckého poměru? Je také možné, že zaměstnanec, než aby chodil s ponižující „píchačkou“, raději přistoupí na formu OSVČ.
Podnikatelům by karty také slušely
Hospodářská komora razantně odmítá „zběsilé“ kontroly živnostníků a malých podnikatelů, ale nedělalo by jí problém zavést „zběsilé“ kontroly zaměstnanců. Pracovní knížky v jakékoliv podobě kategoricky odmítají zákonní zástupci více než čtyř milionů zaměstnanců v této zemi – odbory. Například předseda Odborového svazu KOVO Josef Středula naopak navrhuje, aby elektronická karta byla zavedena i pro živnostníky a podnikatele. „Po špatných zkušenostech z posledních let bych se zaváděním různých informačních systémů byl velice opatrný. Soukromá data lidí se z nich nejednou dostala do nesprávných rukou. Zneužívání podobných systémů mělo za následek propouštění lidí jen proto, že v souladu se zákonem usilovali založit odbory, nebo že byli odborovými funkcionáři. Důkazů o tom máme nepřeberně,“ varuje Středula. „A proč by elektronické karty měli mít pouze zaměstnanci, kteří mají málo šancí něco měnit v tomto státě? Umím si představit i jiné typy elektronických karet. Očekával bych, že živnostník nebo podnikatel, který pošle firmu do bankrotu nebo ji vytuneluje a potom klidně založí novou firmu a pokračuje v této činnosti dál, bude mít také takový záznam v elektronické knížce, který se s ním ponese. Pochopitelně by tam měly mít záznamy i živnostníci a podnikatelé, kteří zaměstnávají lidi načerno, krátí daně a sociální odvody státu. A když s nimi bude chtít někdo obchodovat, tak ty informace bude mít. Dokážu si tyto karty představit i u politiků, kteří se nechali zvolit do Parlamentu za určitou politickou stranu a pak klidně přestoupí k jiné politické straně, nebo u politiků, kteří se dopouštějí korupčního jednání,“ glosuje Středula.
„Hovořit o pracovních knížkách za situace, kdy stát není schopen spolehlivě provázat datové systémy mezi Českou správou sociálního zabezpečení, finančními úřady a policejní databází tak, aby byl schopen řádně vybírat daně a pojistné, je scestné. Nehledě na to, že by elektronické karty odporovaly i zákonu o ochraně osobních dat,“ upozorňuje Josef Středula.
„Tato záležitost má i lidský rozměr. I zaměstnanec se může při výkonu práce dopustit chyby, za kterou bude třeba propuštěn, a na novém působišti by chtěl začít znovu a chybu napravit. Nemám na mysli trestné činy. Proč by takový člověk měl mít někde záznam, který by ho už dopředu diskvalifikoval při hledání nového pracovního místa? Proč by v elektronické pracovní kartě měl mít zaznamenána citlivá data, která se dají zneužít?“
Pracovní karty zablokovaly sKarty
K podobnému závěru jako Josef Středula dospěl i zapálený inovátor pracovních knížek Petr Kužel, ale ze zcela jiných důvodů. „V žádném případě se našeho nápadu nevzdáme, ale máme signály, že státní správa si teď musí vyřešit svůj problém a teprve pak bude možné se znovu vrátit k jednacímu stolu. Abychom celý produkt neztratili, tak tento úkrok stranou je asi v pořádku. Přijít o něj jedním šmahem kvůli problémům někoho druhého, to se mi nechce. Raději ho pozdržíme a budeme čekat, co elektronizace státní správy vyvede,“ prozradil své strategické záměry Kužel.
A tak místo poučného konce připojíme na závěr jedno mírně modernizované lidové rčení: Pozor, čert (Velký bratr) nikdy nespí!
Zdroj: eSondy
