Více pravomoci pro FED? Opravdu?

Reklama






Ve svých předchozích komentářích pro Money and Market jsem vám podal široký nástin Obamova plánu reformy regulace finančního trhu. Tento týden se chci zaměřit na jednu z jeho nejslabších stránek. Hovořím o myšlence, že by se FED měl stát „superregulátorem“ odpovědným za řízení systémových rizik celého odvětví.

Za prvé, co se ve světě rozumí pojmem systémová rizika?

Jsou to taková rizika, kdy navzájem propojené instituce srazí na kolena celý finanční systém, když hazardují s penězi cizích lidí a poté zkrachují! Vzpomeňte si na AIG, Citigroup a další nestoudné členy nechvalně známého klubu Těch, co jsou příliš velcí na pád. Obamův plán volá po tom, aby FED měl více pravomoci dohlížet na takové firmy a preventivně odvracel každé budoucí systémové riziko.

Existuje však jeden ukrutánský problém – znova a znova se prokazuje, že FED na tenhle úkol prostě nestačí!

Využít jako regulátora ten úřad, který právě máme, se zdá být až příliš bázlivým přístupem. Bylo opakovaně prokázáno, že FED nestíhal při zvyšování či snižování úrokových sazeb. A nakonec byla obětována i jeho pověst nezávislého orgánu. FED je nyní zpolitizovaná instituce, která pracuje ruku v ruce s ministerstvem financí i celou vládou.

Stručně řečeno, FED NENÍ nezávislý orgán, který chce a je schopen dohlížet na celou ekonomiku a činit přesvědčivá a ofenzivní opatření, která by zabránila katastrofě. Naopak, je to instituce, která opakovaně selhala v uplatňování své odpovědnosti při regulaci monetární politiky. A díkybohu, poliitici se začínají přibližovat ke stejnému názoru, jenž jsem se snažil šířit znova a znova v posledních několika letech.

Podívejme se pravdě do očí –  FED podal žalostný výkon proti investičním bublinám, inflaci, i při regulaci.

Možná mě ani nepotřebujete k tomu, abych vám vyprávěl ten dlouhý smutný příběh o politice levných peněz, kterou FED provozoval –  a jejích důsledcích.  Stačí říci, že pod bývalým šéfem FEDu Alanem Greenspanem a později jeho nástupcem Benem Bernankem nebrala politika FEDu na vědomí finanční bubliny, jež se tím nafukovaly … aby potom přišli s monetárními opatřeními, která znova zatopila pod kotlem, když tyto bubliny praskly, čímž vytvářeli předpoklady pro další bublinu.

V roce 1998 FED naprosto přestřelil, když po kolapsu hedgeových fondů LTCM snížil úrokové sazby, aby změkčil dopady této turbulence na finanční trhy, a to i přesto, že se ekonomika přehřívala. Stejně tak napumpoval do hospodářsví velké objemy peněz v obavách z kolapsu sítí na přelomu tisíciletí (Y2K bug). Tyto dvě události naplnily héliem bublinu, která potom praskla na trhu Nasdaq v roce 2000.

FED, který byl odpovědný za tento krach, potom kočíroval hodnotu dolaru přímo do žumpy. Díky této politice a nezodpovědnému hazardérství bujícímu v celém bankovním odvětví si teď můžeme vyzkoušet, jak vypadá největší hypotéční a realitní bublina v historii USA. Byli jsme také svědky až příliš mnoha pitomých půjček a nadhodnocování majetku v důsledku pákování na trhu s cennými papíry, komerčními nemovitostmi, komoditami a na rozvojových trzích.

Místo aby FED těmto bublinám čelil, tak kapituloval.  A my teď musíme žít s bolestnými dopady této politiky.

Pozoruhodné na tom všem je, že po dvou ohromných bublinách i krachu, který byl částečně zapřičiněn těmito neuváženými opatřeními, FED opět přichází se svou starou hrou. Ekonomika je zaplavována největší tsunami levných peněz, kterou kdy svět zažil. A jak se dá očekávat, se stejným množstvím nezamýšlených následků, o nichž jsem již psal ve svém příspěvku pro MaM 12. června.

Podívejte se jenom, v kolika proslovech Greenspan ohrnoval nos nad realitní bublinou, i když každý, kdo měl v hlavě jen polovinu mozku, už viděl, že se na nás řítí katastrofa?

Kolik guvernérů FEDu si už umylo ruce nad všemi těmi bublinami na finančních trzích?

Kolik z nich už nám vykládalo, že je velmi těžké je dopředu rozeznat, a že jediným rozumným postupem je nechat je nafouknout, prasknout a potom uklidit nepořádek – a je to lepší než dělat aktivní opatření, abychom je zvládli?

A co Bernanke? Wall Street Journal poznamenal tento týden, že se ozývají velká varování ohledně pádu dolaru, náhlého vzestupu cen komodit a inflace, která hrozí, že nás přivedou zpět do stejné situace, jaká byla na konci roku 2003. V úvodníku nazvaném "Speed Demons at the Fed," deník požaduje, aby tvůrci finanční politiky nastoupili zpětný chod a sundali nohu z pomyslného monetárního plynového pedálu.

A Bernankova odpověď?

Ve stejnou dobu na mítinku FEDu reagoval tím, že zmateně bagatelizoval hrozbu inflace. Citoval ze studií, které v podstatě říkají, že pád dolaru nic neznamená, ceny komodit nejsou důležité a probíhající krize na trhu práce zkrotí inflaci. A dodal, že každý, kdo s ním nesouhlasí, musel být „ne zcela dobře informován“.

Hopla!

V několika posledních čtvrtletích ceny v USA rostly největší rychlostí od konce osmdesátých let. Ceny ropy vystřelily na 782 procent svého minima. Ceny zlata se zečtyřnásobily. Míra inflace dosahuje 5,6 procentního ročního růstu, tedy nejvyššího za posledních 17 let. Dovozní ceny se v roce 2008 zvýšily o ohromujících 21 procent, což je nejvyšší nárůst za dobu, kdy se tento ukazatel v USA sleduje.

Má ještě někdo nějaké pochybnosti, že Bernanke je úplně vedle … a WSJ má naprostou pravdu? Já tedy ne.

A mám k tomu záznamy o tom, jak FED reguloval finanční trhy, které jsem komentoval v mém památném článku z roku 2007 "How Federal Regulators, Lenders, and Wall Street Created America’s Housing Crisis — Nine Proposals for a Long-Term Recovery".

Nastal konec zbožňování FEDu …  a zaplaťpánbůh za to!

V devadesátých letech a na počátku nového století bylo uctívání FEDu ve Washingtonu velmi rozšířené. Museli jsme snášet spoustu žvástů o tom, jak skvělý je Alan Greenspan (Kdo si dnes vzpomene na jeho přezdívku „Maestro“?).

To je ovšem už stará historie. V Kongresu i Washingtonu je zřetelně vidět nová skepse, takže bych mohl být o trochu šťastnější. A když byl ministr financí Geithner před senátní bankovní komisí, aby obhájil Obamův plán pro regulaci, dostal od zákonodárců co proto:

Senátor Chris Dodd z Connecticutu řekl, že dát FEDu statut „superregulátora“ by bylo „jako když rodiče dají svému synovi větší a rychlejší auto poté, co naboural jejich rodinného kombíka.“.

Senátor Jim Bunning z Kentucky mu řekl: „…váš plán vkládá mnoho důvěry ve schopnost FEDu rozeznat riziko a použít svou moc k prevenci dalších krizí. FED a další regulátoři však vykonávali tuto činnost a dávali pozor na to, co banky a ostatní instituce dělaly po celé předchozí desetiletí, takže v té době už mohl také předcházet zmatkům … Proč si myslíte, že to teď FED bude dělat lépe než doposud?“

V rozhovoru pro deník American Banker šel senátor Richard Shelby z Alabamy ještě dále. Řekl: „myšlenka, že když dáme mnohem více moci FEDu, je, podle mého názoru, ohromný omyl … FED naprosto selhal u amerického národa jako regulátor bankovních společností, z nichž většina se dostala do velkých finančních těžkostí. Udělal příliš mnoho věcí, které se vymykají normám, a o kterých ani nikdo neví – nikdo není volán k odpovědnosti – takže jít do FEDu a říci jim: „Páni, teď jste to vyhráli a všechno vám tady patří“, to je naprostý nesmysl.“

Můj závěr:

Svěřit FEDu více moci nedává smysl. Jejich vedoucí představitelé v minulých několika letech udělali tolik kopanců, že by si měli jednoduše sbalit kufry a být rádi, že můžou beztrestně vypadnout … a ne dostat klíče od finančního království.

 

Zdroj: Money and Market

Překlad: Stan

This investment news is brought to you by Money and Markets. Money and Markets is a free daily investment newsletter from Martin D. Weiss and Weiss Research analysts offering the latest investing news and financial insights for the stock market, including tips and advice on investing in gold, energy and oil. Dr. Weiss is a leader in the fields of investing, interest rates, financial safety and economic forecasting. To view archives or subscribe, visit http://www.moneyandmarkets.com.

 

Přejít do diskuze k článku