Vládnou nám konzervativní revolucionáři a anarchisti?

Reklama


 

Srpen 28, 2011


Cohen, Live-London, 2008

Leonard Cohen smutně zpívá v Londýně "Everybody knows". Kdo ví, o koho jde, ten si klikne na obrázek, aby měl zážitek. Potěšilo mne v poslední době, že mnozí lidé začínají chápat, že nyní jde o něco podstatného. Za dvacet let jsme se z hlediska demokracie a životní úrovně ve srovnání s EU dostali přesně na práh roku 1989. A církev, média a pochopitelně celá vláda s parlamentem tvrdí, že jim jde pouze o samé dobré věci. Dobrého je od sametu ovšem pomálu, zato pravicového extrémismu, klerikálního i nacionálního, toho přibývá po putnách.


Zajímalo by mne, zdali každý ví, jak končí rozpad státu a vláda silné ruky. Slovo demokracie prakticky zmizelo ze slovníku novin a hlavních médií. Demokracii vystřídali manažeři všeho druhu, kteří ví lépe než všichni ostatní, s jakými pány se půjdou klouzat na led. Vyšetřovatelé a policisté u kriminálky si už nechtějí s pány lámat nohy, tak jdou raději do předčasného důchodu. Nedávno jsem s jedním mluvil, také odchází. Měl před očima politické zlodějny celého kraje a stoicky si četl "Hovory k sobě" od Marca Aurelia. Teď už na to bude mít dostatek času.


A jiný zajímavý rozhovor byl s mladým anarchistou. Ten si letos s úžasem uvědomil, že koaliční "fašouni" chtějí vlastně rozbít stát, což by měli dělat ve volném čase právě anarchisté. Jenže koaliční hoši rozbíjejí stát proto, aby si jej zprivatizovali. Proto nepotřebují policisty, lékaře, učitele, úředníky, vlastně vůbec nikoho, jen státní peníze. A to je podstatný rozdíl proti anarchistům, kteří chtějí maximální osobní svobodu pro všechny, v plnosti demokracie jednotlivých občanů, ekonomicky opřených především o individuální směnu danou v rámci družstevního vlastnictví. A když stát, tak prý federativní uspořádání na způsob Švýcarska, a také jejich životní úroveň a za jejich daně. Je zajímavé, že takzvaní pravicoví politikové nejsou žádní konzervativci, ale naopak revolucionáři nejhrubšího zrna. Ve třicátých letech potřebovaly rozpad státu pouze dvě skupiny politiků: radikální marxisté v Rusku a nacionální fašisté v Německu. Oba tyto revoluční systémy pak vytvořily nejhorší totalitní diktatury v dějinách lidstva.

 

Převzato z Umlaufovin

Přejít do diskuze k článku