Stát – a já už budu přímo jmenovat, je to ministr pan Kalousek – není schopen (nebo ochoten nebo nesmí, to je celkem fuk, výsledek je vždycky stejný: deficit státního rozpočtu) vybírat daně, a proto vítězoslavně přišel s nápadem, že si bude od občanů půjčovat, čímž se problém deficitu státního rozpočtu elegantně odsune do budoucna, kdy bude sice řešitelný ještě hůř, než dnes, ale zato ho bude řešit někdo jiný. A ještě to podává tak, jako kdyby to nejlepší, co může odpovědný občan a vlastenec pro stát udělat je, že mu s tím zadlužováním pomůže.
Nevím, jak vy, ale já si od státu žádný dluhopis nekoupím minimálně do té doby, dokud neuvidím, že se stát naplňovat státní rozpočet především racionálním a sociálně odpovědným výběrem daní. Stát je ovšem na to, že by dluhopisy občanům „špatně komunikoval a nedostatečně vysvětlil“ a ti proto neprojevovali dostatečný nadšení pro jejich nákup, připraven a pojistil si to tím, že je povinně budou nakupovat důchodové fondy, do kterých budou občané povinně vstupovat (zatím nepovinně, ale to je jen dočasná porucha, která bude jistě brzy odstraněna).
Dovedu si představit jedinou situaci, kdy by vydání dluhopisů pro občany dávalo smysl a kdy se jejich nákup dal považovat za projev vlastenectví: kdyby byly jen relativně nízko úročené a výnosy z nich by byly použity na úhradu stávajících dluhů s vyššími úroky, tedy když by šlo v podstatě o to vykoupit se z dlužního otroctví. Takový plán ovšem Ministerstvo financí evidentně nemá.
Ale třeba tu nějaký plán existuje. Co třeba plán neplatit? Prostě přijde den splatnosti a občané najednou zjistí, že jim stát nic nedá, dluhopisy jin zkonfiskuje a hodí do stoupy a bude „splaceno“. To, co by si nikdy nedovolil k investorům a finančním trhům, si totiž k vlastním občanům stát dovolí bez skrupulí.
Převzato z blogu Tribun
