Vlastenectví a vlastizrada

V diskusích se často setkávám s obviňováním jedněch politiků z vlastizrady a velebení jiných kvůli vlastenectví. Nejinak tomu bývá u diskutujících. Protože diskuse na toto téma bývají často velice vyhrocené a není z nich zcela patrné, co který diskutující pod stereotypně užívanými termíny míní, rozhodl jsem se přispět svou troškou do mlýna.

Vlastenectví

Subjektivně pod vlastenectvím chápu kladný postoj k vlasti – státu, národu, který se projevuje v aktivitách v jejich prospěch. Za vlastence považuji člověka/politika, který o vlasti nejenom mluví, ale taky aktivně usiluje o dobré jméno své vlasti, jeho činy směřují k nenásilnému upevňování přirozené mezinárodní autority své vlasti, posilování ekonomického rozkvětu vlasti, který se zasloužil o aktivní obranu své vlasti, zasadil se o její ochranu před omezením suverenity a územní celistvosti, který se zasloužil o stát, jeho vznik, rozkvět, upevnil ekonomickou, politickou a kulturní perspektivu, který se zasloužil o věhlas své vlasti, který jako morální vzor přispěl ke zlepšení morálního klimatu v zemi, kultivaci morálky a zákonnosti, který přispěl k národnímu, morálnímu sjednocení svých spoluobčanů a pod.

Vlastizrada

Tento pojem vyjadřuje jakýsi protipól vlastenectví. Vlastizrádce v mých očích přispívá naopak k poškozování dobrého jména své vlasti svými činy, zatahuje svou zemi do podílu na násilí a mezinárodním zločinu, poškozuje svou vlast a příští generace ekonomicky, poškozuje územní celistvost, integritu a svrchovanost své vlasti, přispívá k rozvratu morálního klimatu (pošlapání Desatera coby jakéhosi morálního kodexu předešlých generací), je špatným morálním vzorem, jeho činy vedou k destrukci státu, zákonnosti, všestranné diferenciaci a ztrátě národní homogenity, solidarity, vzájemnosti…

V momentě kdy jsem toto napsal, vytanuly mi na mysli osudy nejrůznějších českých a československých politiků, kupř. Masaryka – poslance a občana Rakousko-Uherska, posléze prvního československého prezidenta a budovatele státu, prezidenta Beneše, který přijal pod nátlakem Mnichovský diktát, pak abdikoval a utekl, vedl zahraniční odboj a po válce vydal své pověstné dekrety (včetně znárodňovacích), protektorátního prezidenta Háchy, prezidenta Gottwalda, Novotného i Husáka a nakonec i Havla a Klause. Vytanul mi před očima zvací list č. 1 i zvací list č. 2, vytanula mi před očima politika premiérů Klause, Zemana, Grosse, Špidly, Topolánka, Nečase, mnistra financí Klause, Sobotky, Kalouska, ministra práce a sociálních věcí Drábka…

Kdoví jak by dopadli všichni jmenovaní, kdyby nebyli šmahem zařazováni tu a onde automaticky bez hlubší analýzy a kdyby ke všem z nich bylo při hodnocení přistupováno striktně pouze podle výše uvedených kritérií. Kdo by byl v takovém případě označen za vlastizrádce a vlastence, kdopak by naopak obstál v takovém hodnocení?

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments