Volby v číslech IV: Svědectví Mr. Benforda

Podklady k pokračování série článků o našich volbách  2010 mám už asi rok a půl, ale dosud jsem se nedostal k jejich publikování. Tak to dnes napravím.

Pro dnešní hodnocení jsem opět použil zde již několikrát zmiňovaný Benfordův zákon (dále jen BL), který v minulosti posloužil jako argument západních médií proti věrohodnosti voleb v Íránu a Rusku. Pro hodnocení jsem užil metodiku z článku Walter R. Mebane, Jr., Kirill Kalininz: Electoral Fraud in Russia: Vote Counts Analysis using Second-digit Mean Tests

Metodika, jejíž správnost si neprověřuji, je založena veličině mají význam odchylky od BL:

Pro neovlivněné volby by se mělo Delta blížit nule. V případě taktizování voličů či podvodu je pak Delta jiná. Při vysoké kladné hodnotě strana získává hlasy (na úkor jiných taktickou volbou či podvodem), při záporných ztrácí. Autoři stanovují jakousi magickou hranici 0,163 jako hranici normální volby.

V tomto světle naše volby vypadají takto:

Nebo zkráceně:

Přičemž jen modře označené strany mají data vhodná pro hodnocení 2BL. Z taktické volby tedy těžily nejvíce VV a překvapivě i KSČM, hluboce postižena pak byla Strana zelených a Dělníci. Všimněme si, že i když výsledky pro malé strany nejsou právě 2BL korektní, taktická volba z obavy o propadnutí hlasu je naprosto zásadním faktorem jejich volebního výsledku. Pětiprocentní hranice je (spolu s financováním od jistého procenta) skutečně velmi silný protidemokratický nástroj, zabraňující změně politického spektra.

Výsledky Strany zelených a Dělníků jsou podle mne důkazem toho, co dokáží negativní mediální kampaně. Neúčast SZ v parlamentu byla tolikrát hitem různých průzkumů, až je to stalo skutečností. O soustředěných útocích na Dělníky nemá, při znalosti dalšího vývoje, ani cenu mluvit.

Výsledek VV se dal očekávat, její volba byla protestní volbou a mediální kampaň zajišťovala, že hlasy nepropadnou. Nejzajímavějším výsledkem celého rozboru je ale KSČM. Ukazuje se, že právě ona má nejvyšší “protestní” kapitál a při zoufalé snaze voličů o změnu její akcie prudce stoupají. Na druhou stranu to ale ukazuje i na to, že ztrácí stálou voličskou základnu a je závislá na nespokojencích bez vlastních volitelných reprezentantů.

Protože povolební vývoj dále zdiskreditoval tzv. demokratické strany a komunistům nebylo umožněno cokoli zkazit (ostatní je prakticky k ničemu nepustili), mohou opravdu očekávat mimořádný výsledek. V tomto světle vypadají pokusy o jejich zákaz jako zásadní předvolební boj vedený mocenskými prostředky.

Převzato z Nautila