Méně než 5 procent z 800 miliard dolarů Obamových stimulačních program šlo ke skutečně potřebným lidem na potravinové lístky, daňové úlevy v dani z příjmu a jiné formy boje proti chudobě. Převažující část těchto fiktivních peněz skončila v černé díře nákladů státní správy a samosprávy, porcování medvěda infrastrukturními projekty, na které Amerika nemá a nemůže si je dovolit, zacelení děr ve výběru korporátních daní a zcestného unifikovaného snižování dané střední třídě bez ohledu na to, kolik kdo vydělává. Keynesiánci v Demokratické straně vstoupili do intelektuálního konkurzního řízení, v kterém jsou Republikáni už dlouho. Jsou jen méně pokrytečtí, protože bez zábran přiznávají, že neumí zacházet s ekonomikou, nechápou, jak přinést ekonomický růst jinak než tím, že rozdávají ničím nekryté US dolary spotřebitelům ve formě superlevných úvěrů a půjček s tím, že si tito koupí třeba novou sekačku (Made in Mexico), televizi s obří plochou obrazovkou (Made in Korea) anebo se alespoň nají na dluh v Red Lobsteru. A tohle má reindustrializovat USA, přinést zpět pracovní příležitosti pro desítky milionů Američanů bez práce? Jaká ubohost. Washington se stal hřbitovem Ameriky Otců zakladatelů.
Jakkoli je politika pana Obamy a amerického Kongresu zdánlivě bezcílná, protismyslná a zájmy Ameriky poškozující, jakkoli vykazuje příznaky intelektuální i manažerské vyprahlosti, není to nic v porovnání s činy vlastníků Washingtonu, Federálních rezerv a jejích privátních majitelů. FED drze a pro reálnou ekonomiku ničivě snížil úrokové sazby (cenu peněz) téměř na nulu a pak začal digitálně tisknout ničím nekryté nové peníze ohromnou rychlostí – cca 600 milionů dolarů za hodinu. Na systém napojení, privilegovaní spekulanti s exkluzivním přístupem k těmto novým hromadám peněz, přístupem podmíněným jejich “správným systémovým chováním” tyto peníze použili nikoli na investice do reálné ekonomiky, ale ke spekulaci – "nákupu" obří hromady státního dluhu a cenných papírů krytých hypotékami, téměř výhradně pořízených pomocí krátkodobých jednodenních peněz (overnight money) vypůjčených u FEDu v podstatě gratis. Strýček Ben s nulovým investičním rizikem vycpal kapsy kamarádů k prasknutí.
FED nyní slibuje neuvěřitelná kouzla nemožného. Nacpáváním kapes kamarádů do spekulace na finančních trzích se prý nezaměstnanost v USA sníží na úroveň nižší než 6,5 procenta a udrží přitom inflaci pod 2,5 %. Jak to udělají, když klesá průmyslová výroba i míra investic a propouští se masivně již i ve sféře obchodu a služeb? Pokud se FED rozhodne omezit masivní tvorbu nových peněz, což nafukuje ceny na finančních trzích do nové zničující bubliny, vyvolá to tsunami prodejů papírových aktiv, pád na burze, jaký jsme ještě nikdy nezažili, protože i sebemenší pokles ceny dluhopisů zničí zisky a prakticky i existenci makléřů. Bez ohledu na ujišťování pana Bernankeho, že zajistí postupně bezbolestné opuštění politiky kvantitativního uvolňování, FED si vytvořil vězení, z kterého není cesta ven bez jeho totálního rozbourání. Přestane-li inflatovat měnu tvorbou ničím nekrytých peněz – je kolaps celého globálního finančního systému postaveného na US dolaru jako světové měně prostě neodvratný.
Zatímco si FED mele svoji “zfetovanou orwellovskou pravdu”, Řím (tedy Washington) hoří. A rozpočtoví umělci v US Kongresu si hrají s čísílky vycucanými z jejich palců, s iluzemi na papíře, který ve Washingtonu snese úplně všechno, jen když to skryje podstatu a rozsah průšvihu, kterému čelí generace Američanů, tedy i ty, které se zatím nenarodily. Všichni kongresmani a senátoři, i ti, kteří tuší, jaká je realita, se bojí pravdy. Nikdo nemá odvahu ji veřejně zjevit národu. I takový samozvaný fiskální jestřáb, jakým je Paul D. Ryan, předseda rozpočtového výboru Sněmovny. Pravda je taková, že Rozpočtovým úřadem US Kongresu (CBO) odhadovaný deficit státních financí USA na období příštích 10 let není 7 bilionů USD, ale ve skutečnosti něco mezi 15-20 biliony USD. Lze se mýlit v řádu statistické chyby, ale ne o 100 či 200 procent. Míru totální odtrženosti od reality v koridorech moci lze dokumentovat na dalším politicky korektním odhadu stejného úřadu. V příštích 10 letech tito kouzelníci počítají s tvorbou 16,4 milionu nových pracovních míst v USA. Pro představu o míře, v jaké US politika podléhá vlastním bludům, stačí uvést, že v minulém desetiletí došlo k vytvoření pouze 2,5 milionu nových pracovních míst. S podobnými stejně extrémními případy se v poslední době roztrhl pytel – z financí Spojených států amerických se stala magie, nic není tak, jak je tomu ve skutečnosti. V tom si americké státní finance nezadají v iluzionismu s Wall Streetem.
I v této situaci však americký Kongres svoje sponzory odmítá zklamat. Všechny ty “úsporné a fiskálně odpovědné” nápady a mediální show obou stran lze shrnout do konstatování, že bohatých a vlivných se nějaké škrty netýkají, a pokud se týkají, pak jsou jejich “ztráty” bohatě kompenzovány jinak a jinde. Zato reálné škrty, prosazované hlavně Republikány, na sociální záchranné síti (zdravotním zabezpečení, potravinových lístcích, slevách na daních pro chudé) v rozsahu až 30 %, to je de facto vyhlášení války 99 % Američanům. Washington laškuje s chaosem, vzpourou nespokojených a hladových.
Bez zásadních změn v hospodaření státu a politiky FEDu lze očekávat, že stávající dluh USA na úrovni cca 17 bilionů US dolarů vzroste během příštích 10 let exponenciálně někam ke 30 bilionům US dolarů, tedy ze stávajících cca 105 % HDP ke 150 %. Od reality a odpovědnosti vůči vlastnímu národu odtržené elity USA půjdou postupně, cestou nic neřešících partajních šarvátek kolem zvyšování limitů zadlužení amerického státu – k řecké a kyperské tragédii, která je drtivou většinu Američanů naprosto nepředstavitelná, přestože již dnes jsme ve stejné finanční situaci jako Řecko – od imploze systému nás ale zatím chrání – americký dolar, coby světová měna – ten dolar, který FED devalvuje, aby umožnil přežít předluženým systémovým bankám, které změnily svět v obří kasino.
Naše budoucnost vypadá bledě. Neexistuje žádná reálná politická ani jiná síla, která by obrátila kormidlem dějin. Nejsou osobnosti, které by šly příkladem, vedly národ z této cesty USA ke dnu, do role banánové republiky 3. světa. Neexistuje alternativní vize, chybí občanská a mediální podpora, není odvaha, nikomu se nechce jít cestou JFK.
Čínskému motoru světové ekonomiky, postaveném na největším stavebním boomu v celé historii světa – 15 let trvajícím budování infrastruktury největšího trhu světa, dochází dech a odpovědně brzdí v podmínkách klesající globální ekonomiky, poklesu poptávky. BRIC, Turecko a Jižní Afrika – středně příjmové ekonomiky – prostě nemohou výpadek globální poptávky nahradit, i kdyby dělaly nemožné. Japonsko iniciativně pádí k vlastnímu bankrotu a sklerotická Evropa pohřbívá svůj sociální stát a s ním i vlastní poptávku a růst. I americký model monetárního a fiskálního stimulu evidentně dospěl do stadia další nepoužitelnosti, tento banksterský podvod už, zejména v zahraničí, kdekdo prohlédl a dává od něho ruce pryč, tedy pokud může.
Stát jménem Spojené státy americké jako vrak, to je hodně daleko od Bernankeho slibu "velkého zklidnění" z roku 2004. Pan Bernanke tehdy prorocky předpověděl, že prosperita bude věčná, protože FED zkrotil kapitalistický hospodářský cyklus, a uklidňoval veřejnost i v březnu 2007, že “rizika hypoteční krize jsou s největší pravděpodobností zažehnána". Totálně se mýlit v předpovědi budoucnosti, patří ve FEDu, který kontroluje americký vrak, k zavedenému “modus operandi” již od odchodu pana Volcknera z funkce šéfa FEDu. Místo řízení ekonomických procesů v současnosti, ovlivňování procesů věcí přicházejících tu máme VELKOU DEFORMACI SYSTÉMU z rukou majitelů Systému, kteří postavili kasino jménem Wall Street, ukřižovali střádaly a kapitálovou tvorbu na kříži nulových úvěrových měr, přepojili palivo růstu světové reálné, něco tvořící ekonomiky, na nádrže raket spekulace, které jedna po druhé bublinově vylétají až do kosmu, aby pak explodovaly a posely zemi svými troskami. V tomto ohňostroji na kapitánském můstku nevnímají dopad komoditních bublin, spekulací na inflaci cen potravin, energií, pohonných hmot, snižování kupní síly segmentu, který tvoří přes 70 % HDP. Jak by mohly vnímat tyto faktory, ovlivňující životní úroveň ulice podstatně vice než klesající cena letadlové lodě, když je metodicky vyloučili z výpočtu inflace. Jak politicky korektní, ale nejen ulice chce být klamána.
Stav mysli našich nadnárodních elit, jejich vnímání světa a jejich politika přivedly Ameriku do finálního stádia bujení rakoviny, jejímu fatálnímu stádiu. Cesta ven z tohoto hrobu Americké revoluce by byla tak radikální, že se nemůže stát. Globální elity to nepřipustí, protože jakákoli záchrana evidentně není v plánu.
Autor: David Stockman
Překlad, úpravy a komentář: Exocet
