Skutečnou cestu zpět k normálu byl představoval dramatický rozvod státu a tržního hospodářství. To by vyžadovalo vzdát se jánabráchystického mafiálního kapitalismu a jeho bratrance – keynesiánské ekonomiky ve všech jejích podobách. Stát se bude muset dostat ze zajetí imperiální arogance řízení a kontroly celého světa, života na dluh, zajetí nesmyslných válek v zájmu nadnárodních korporátních zájmů, musel by investovat opět do znovu zprůmyslnění Ameriky, musel by přizpůsobit sociální sítě a fungování zdravotního zabezpečení vlastním zdrojům, zdokonalit efektivnost poskytování takových služeb. V politické oblasti, postavené mimo lobbing korporací a parciálních zájmů, se jeví nutnost drastické depolitizace státní správy a samosprávy, omezení pravomocí federálního státu ve prospěch národních administrativ a legislativ. Neumím si představit zlepšení zastupitelské demokracie bez eliminace opakování úřadu. Tedy jednou na 4-6 let a dost. Politika nesmí být zaměstnáním, businessem, politiku nesmí dělat lidé závislí na jakýchkoli privátních finančních zdrojích. To předpokládá, aby všichni kandidáti na volené funkce měli volební kampaně hrazeny státem a disponovali stejnými zdroji, časovým i finančním limitem pro volební kampaň (třeba 8 týdnů) s tím, že zákon zakáže zvoleným zástupcům státu i legislativy, kteří kdy pobírali mzdy a náhrady od státu, aby mohli posléze lobbovat u státu za zájmy privátních osob. Dovedu si představit i zákonem stanovenou povinnost sestavování vyrovnaných rozpočtů, s automatickým finančním postihem všem, kteří nedokáží ve svých kapitolách rozpočtu hospodařit bez dluhu.
Amerika se ale především musí zbavit něčeho, co z ní udělalo industriální ruinu – financializace, která od roku 1970 změnila Ameriku k nepoznání – na jedno velké šílené kasino. To předpokládá zrušit status “too-big-too-fail” systémových bank na “not-too-big-to jail” (na až tak velké, aby jejich predátoři byli nad zákonem) a donutit tyto systémem preferované banky otevřít svoje účty, přiznat ztráty, a pokud to přežijí, bojovat na trhu rovných příležitostí o svoji budoucnost. Je nutné oddělit investiční bankovnictví od komerčního, tedy znovu se vrátit k pojistkám Glass-Steagallova zákona, který je tím nejlepším kusem legislativy, co Americe dala deprese 30. let minulého století.. Komerční bankovnictví má za úkol spravovat úspory občanů a poskytovat komerční úvěry, a ne spekulovat s deriváty, a podvodnými finančními papíry, provozovat kasino.
Na makroúrovni je nutné vyházet všechny ty centrální plánovače a okultisty z US Federal Reserve a vrátit tuto privátní instituci tam, kde je její správné místo v systému. To znamená, poskytování likvidity bankovnímu systému USA v časech krizí. FEDu se musí zákonem zakázat kupování státního dluhu, umožňovat fiskálně neodpovědné hospodaření vlády nebo, jako nyní, řídit celou ekonomiku exkluzivně v zájmu terciálního sektoru – tj. bank. Řekněme si to na rovinu, centrální banku je nutno odizolovat od finančních trhů, je nutno zabránit manipulacím s cenami komodit, státních dluhopisů, peněz jako takových stimulací inflací či deflací cen. Nic menšího nezabrání tomu, abychom již nikdy neměli férové trhy, volný trh, správnou kapitálovou tvorbu, reálný, a ne kasínový kapitalismus plný nestíhatelných podvodníků a privilegovaných insiderů.
Krásné představy o návratu ke kapitalismu bez mafií, ale bez šance na realizaci v praxi. Proč? No hlavně proto, že ani prase neodejde od svého koryta dobrovolně, tedy, dokud je plné. Také ale proto, že se po světě potulují papírové statky v řádu bilionů US dolarů – od Šanghajských mrakodrapů, přes uměle nafouknuté a nerealistické ceny akcií firem Fortune 1000, po poslední hromadu US dolarů utopenou v oživování a znovu nafukování realitní bubliny v USA (s cílem vyvolat dojem zlepšování stavu US ekonomiky). To vše, a řada dalších bublin, z nichž nejfatálnější bude imploze na trhu státních obligací, a následný default- odmítnutí USA zaplatit dluhy svým věřitelům.
Spojené státy americké jsou na huntě, na mizině, zbankrotované – fiskálně, morálně i intelektuálně – a i kvůli tomu Federální rezervy rozpoutaly globální měnovou válku, která je i Spojené státy ve svém důsledku zničí. Nevím, zda je fakt, že ruina US finančního systému zůstane na globálním měnovém válčišti poslední troskou, co padne pod vlastní vahou, tím, co by nás, Američany, mělo uspokojit. Vývoj se zrychluje, Japonsko v poslední době vyrazilo od sebevražedného útoku, který konec měnové války, ať již bude jakýkoli, dramaticky přiblíží. Němci dominovaná eurozóna se rozpadá za pochodu, pod stejným vedením jako USA, protože odmítá chápat, že tisk ničím nekrytých eur neřeší strukturální problémy této politicky nezvládnutelné integrace pomocí měnové jednotky a sdíleného dluhu neúspěšných s úspěšnými. Tváří v tvář faktu, že americké dolary v jejich rezervách se rychle mění z příslibu na úhradu na jistotu odpisu bezcenné hromady Američany odmítnutých platebních závazků, Číňané a Brazilci zuří a realizují odvetu – export těchto papírů všude tam, kde lidé ještě nevědí, jaký je neodvratný osud této FIAT měny a zprostředkovaně jejich export zpět k nám, do USA. Až k nám jednou ty desítky bilionů ničím nekrytých peněz dorazí, výmarský kolaps se bude zpětně zdát piknikem.
Až nám bouchne ona poslední bublina – imploze trhu státních obligací, Bůh nám buď milostiv, protože ani vroucí modlitba globální kolaps a vznik nového světového pořádku nezastaví.
Pokud Vám výše uvedené připomíná investiční doporučení finančního analytika, tak asi máte pravdu. Vypadněte ze spekulací, z finančních trhů jako blesk a utečte do hotovosti, do likvidity. Schovejte si cash ve slamníku, protože v bance už vaše úspory v bezpečí nejsou. A na státní garance vkladů po kyperském testu už raději nevěřte.
David A. Stockman je bývalý republikánský kongresman z Michiganu, rozpočtový ředitel presidenta Ronalda Reagana v letech 1981 až 1985 a autor knihy “The Great Deformation: The Corruption of Capitalism in America.”
Pár slov závěrem :
Máme-li dnes pocit, že práskač Snowden a jeho informace o Velkém bratru hýbají mediálním světem, podobnou „ranou“ byl i článek pana Stockmana publikovaný, světe div se, v hlásné troubě vyvolených elit The New York Times dne 30. března 2013. Ten před nějakým časem vyhodil Stockmana, přes vybraný původ i členskou legitimaci Establishmentu, na dlažbu pro politickou nekorektnost a nedostatek loajality. Intepretace je sporná – a může to být jak volání vystrašeného disidenta, tak o mediální přípravu něčeho plánovaného a přicházejícího.
Na uvedený Stockmanův článek (zdaleka ne první, a zřejmě ani poslední) byla podivuhodná reakce, a to zejména v odborných kruzích, a specificky v USA. Ve zbytku světa panovalo šokované ticho. Jakoby článek ani nevyšel. Mluvící hlavy americké mainstreamové ekonomie jako nobelista Krugman, neocon David Frum, bloombergský Jeff Kearns spustili bubnovou palbu nálepkování, zpochybňování odbornosti, morální integrity a loajality autora, a ve svojí nelíčené zlobě útočili na jeho soudnost, hledali příznaky senility (Stockmanovi je 66 let). Kearns to shrnul lapidárně a bolševicky: “Pokud někdo ztratí svoji víru v budoucnost, měl by přestat veřejně vystupovat a vyjadřovat se k politickým tématům.” Dokonce i nemainstreamoví ekonomové typu Petera Schiffa měli se Stockmanovým článkem problém. Jeho otevřenost v nich vzbudila strach: “ Neřekl bych to takovým způsobem, ale není daleko od pravdy….” Všichni se ale shodují na jednom, Stockman nikdy nebyl týmovým hráčem, a z Reaganova týmu odešel v polovině vlády Ronalda Reagana kvůli sporům hlavně s Dickem Cheneym a Jackem Kempem. Na rozdíl od Stockmana, ti tvrdili, že “deficit, dluh nevadí”. Najednou byl ze zázračného hocha světa financí exot uprostřed investičního boomu Hvězdných válek na dluh. A Cheney, který reprezentoval vojensko-průmyslový komplex a J.P. Morgana, formoval politicky celá 80. a 90 léta. Přes něj nejel vlak.
Nicméně, skutečností je, že Stockman, spoluautor a aktivní realizátor reaganomiky, teorie prokapávání bohatství seshora dolů, od oligarchů k poslednímu chudákovi, přiznal veřejně selhání této teorie. Ekonomika nabídky (supply-side economics) je tímto poslána na smetiště dějin jejím autorem, který se pustil republikánsky do kritiky základů dnešního kasina – neokeynesiánské teorie. Velmi okatě přitom ale opomněl zmínit fakt, že zkáza ekonomiky Spojených států není ani tak důsledkem mafiánských stimulů, jako spíš socializací ztrát elit, dlouhodobou nerovnoměrností přerozdělování bohatství v rámci společnosti spojené s přechodem majetku 99 % Američanů do vlastnictví zlomku procenta oligarchů. Stockmanovým článkem definitivně skončila tzv. Reaganova revoluce a její apel na sobecké osobní zájmy, které měly USA přivést k rozkvětu. Místo toho přivedly USA k tunelování, rozkladu a exportu 40% jejich industriální báze, závislosti na cizích zdrojích, a k morálnímu úpadku, který prostupuje jejich zkorumpovanou ekonomku i politiku jako rakovina. Reagan, vlastně spíše Nancy Reaganová, dotvořila US korporátní stát, a prodala americký politický systém oligarchům. Amerika přestala mít nosnou ideu už v Dallasu. Nyní už má nosnou akorát světovou měnu a flotily letadlových lodí. S obojím nakládá, jakoby zítřek neměl přijít. Americkému století US neoconů zbývá v nejlepším případě pár let. Je-li stát servisní organizací pro miliony, ale funguje-li jen v zájmu zlomku občanů, ztrácí legitimitu a ztrácí důvod existence pro porušení nepsaného kontraktu mezi občanem a státem. V USA ztrácí legitimitu federální vláda. Je-li Stockmanův pesimismus na místě, není v budoucnosti vyloučen rozpad USA jako federace. Balkanizace je globálním programem elit.
USS ISAAC WRECK je modelem nejen pro dezintegrující loď EU, ale i pro bukanýrskou kocábku CZ. Proto stojí za to se nad Stockmanovy slovy zamyslet. Opustili-li jsme, jak Stockman tvrdí, principy kapitalismu, opustili jsme zároveň i princip nedotknutelnosti majetku, finančních i jiných statků neprivilegovaných, tedy ulice. Dostáváme se do situace : vydáš majetek, nebo nebudeš vůbec. Svobodně si vyber, třetí cesty nejsou. Obrana, v rámci práva vítězů a majitelů Systému, není.
Autor : David Stockman
Překlad, úpravy a komentář : Exocet
