Hitem moskevských supermarketů je aromamarketing. Prostě zboží, zejména tropické ovoce, se nachází na rozdíl od našich obchodů skoro u pokladen, zřejmě proto, že i téměř čtvrtstoletí po nástupu Gorbačova nejsou občané syti vůně banánů, kterou kdysi jako opičáci směnili za sociální, zdravotní, pracovní a bytové jistoty. Někdy obtížně dosažitelné (zejména ty byty), avšak "jednou za život jisté".
Nevím, abych byl úplně upřímný, jak je to s aromamarketingem v Minsku. Vůni jolky, stojící na hlavním náměstí, totiž pro některé hospodářské činitele přebíjí pach. Těžko říci, co přesně jim páchne, neboli smrdí. Prezident Alexander Lukašenko předpokládá, že práce. Zhruba před měsícem rozbouřil Alexander Lukašenko poklidnou hladinu ředitelského bytu (tedy bytí) tím, že při sérii návštěv v hlavních dřevozpracujících kombinátech země zjistil, že práce na zavádění technologií, které běloruský stát nakoupil na Západě za nemalé peníze (pokud bychom to rozpočítali na jednotlivé kombináty, šlo by o technologické linky a zařízení za cca 80-90 milionů euro na jeden závod) nestojí. Tedy stojí, ale zaprášené ve skladech podniků (byly pořizovány v letech 2009-10). Už nejméně rok měly být v provozu, a nejméně rok až dva ještě v provozu nebudou.
Prezident Lukašenko, známý "ručním řízením ekonomiky" (tedy bez managerského autopilota potřebující "šéfy a šéfíky") provedl jednoznačné kroky. Vyměnil všechna vedení dřevařských kombinátů. Nezvládli práci. Marná byla obhajoba, že dělníci dodavatelských závodů nepracují, "házejí se marod", a v placené pracovní neschopnosti vypomáhají nejlépe v anoymním několikamilionovém Minsku při zakládání a stavbě soukromých objektů. Lukašenko dekretem prezidenta stanovil, že nejméně do 7. 11. 2013, ale většinově až do skončení investičních akcí pracovníci mohou být (pokud se jim práce nelíbí) uvolněni, ale se souhlasem vedení, a pokud ono nesouhlasí s odchodem pracovníka, pak je arbitrem gubernátor. Zároveň Lukašenko stanovil, že lidé na těchto, vládou sledovaných stavbách, budou mít platy přesahující 500 USD (průměrný plat je kolem 400 USD) s tím, že čím se bude práce blížit k závěru, tím budou blíže metě, platu 1.000 USD měsíčně. To je u svářeče čtyřnásobek platu absolventa vysoké školy, který pracuje v Minsku.
Platy jsou obecně "kótovány" v dolarech, protože plat svářeče 6 milionů běloruských rublů není vypovídající, a lidé také většinou deponují své úspory v dolarech. Jeden americký dolar je přitom 8.650 běloruských rublů. Stát nevystupuje prohibitivně. V roce 2013 je s to, podle slov prezidenta, věnovat jednu miliardu USD na podporu kursu běloruského rublu. V něm se obchoduje na vnitrostátním trhu a Lukašenko ví, že občané sice drží dolary, ale ty pak směňují za belruble, a běloruské ruble utrácejí při nákupech. Jen na osm miliard amerických dolarů ve zlatě, které Bělorusko opatruje, nikdo nesáhne.
Vysvětleme si, proč je dáván takový důraz na dřevozpracující průmysl. Je to proto, že zaIKEAovaná RF jím už nedisponuje. A také proto, že zatímco z "pererabotky" tuny ropy má Bělorusko 45-55 USD (a to ropu pro tyto účely dováží i z Venezuely), u dřeva má nákladovost 10 dolarů na kubík dřeva, který zpracovaný do výrobku prodá za 1.200 USD…
Vysoké platy dělníků "nucených administrativně k práci" v těchto komplexech jsou zároveň srovnatelné jen s platy v zemědělství. Dnes, 22. 12. 2012 byla otevřena v Minské oblasti mléčná farma s tisícovým stádem krav o padesáti zaměstnancích. Plat zaměstnance – 1.000 USD. Pracovních sil se přitom nedostává, a na vývěskách, jako kdysi i jinde, stojí veliké "trebujetsa", hledá se. Snad jen oněch 82 bezdomovců v třímilionovém Minsku je hned k nasazení (bydlí v Minské ubytovně s kapacitou sto osob, která je zřízena pro tyto účely).
Bělorusové cestují za prací. Ročně 150.000 osob. Napomáhá tomu to, že statisíce občanů mají v pasech schengenská roční víza, a mohou si práci v EU hledat. Na druhé straně v Rusku držitel běloruského pasu nepotřebuje žádná povolení, zejména díky integračním tendencím Běloruska a RF. Odliv a příliv by byl vyrovnaný. Není, protože ročně se do Běloruska snaží dostat zhruba 120.000 občanů zemí bývalého SNS a také zemí asijských. Bezúspěšně. Ani Čech by to bez víza, běloruského zdravotního pojištění (které VZP neuznává) nesvedl. Země s nezaměstnaností pod 1% se stává Mekkou těch, kteří chtějí a potřebují pracovat. Bývají oslyšeni, protože země potřebuje práci pro své vlastní občany. A práce v zemi, v níž prezident týdně dva až tři dny objíždí továrny, farmy a agrogorodky, je a bude.
Který prezident zemí EU, zejména těch nových, by po měsíci měl ještě vůbec kam jezdit? Říká se, že prezident Lukašenko sedí v pracovně, kouká na monitor počítače, zapíná si manžetový knoflíček, protože každou chvíli má vstoupit Vladimír Putin, a říká, podle toho, co vidí na obrazovce: "…dobrá, dobrá, špatná, dobrá, dobrá…" U dveří se objeví silueta Putina, a překvapeně se zastaví. "Promiňte, Vladimíre Vladimíroviči," říká nachem politý "přistižený" Lukašenko, "naši lidé chtějí, abych jim pomáhal i při přebírání brambor". I to je dnešní Bělorusko.
Vyjděmež tedy z prezidentského paláce, a za 1.700 belrublů se vypravme do obchodů centra města Minska. V prvním zjistíme, že cigarety nás přijdou na necelý dolar, Kentky na 1,2 USD. V nákupním centru pořídíme takto: litr mléka 70 centů USA, kilo vepřového 8 USD, kilo chleba 1 dolar, deset vajec 1,5 dolaru, vodka 7 dolarů, kilo párků 5 dolarů, kilo cibule 3 dolary, kilo mouky za 50 centů, hamburger 1 dolar. Litr benzínu 95 oktanů 0,88 dolaru, osmdesátioktanový za 60 centů, benzín 98 oktanů 1,2 dolaru, litr diesel 0,91.
Byt od 700.000 belrublů (státní) po 3 miliony belrublů (třípokojový, Minsk). Za 350 dolarů sežene cizinec byt/nájem ihned. Bělorus také, ale musí vědět, že mu vyjde i na to ostatní. Mladý absolvent, 24 let, s podporou domova, nebydlící v bytě I. kat. sám (s přítelkyní), možná s kolegou (společná kuchyně + WC) ušetří měsíčně 50 USD z jinak bídných 240 USD absolventských. Na druhé straně, pokud pracuje, existuje BelarusBank, který mu půjčí na byt, na 40 let, tedy 480 splátek. S nezaměstnaností klienta ústav nepočítá…
Bělorusko má 9 % chudých lidí, 90,9 % lidí střední třídy a 0,1 % bohatých. Chcete-li zbohatnout, nejezděte do Běloruska. Chcete-li slušně žít, patříte tam. Nikita Sergejevič Chruščov na univerzitě v Minsku v roce 1962 nostalgicky pronesl: "Belorusy budut pěrvymi, kto vojďot v komunizm". Jiný státník v jiném městě tehdy řekl: Ich bin ein Berliner. A mé vánoční poselství praví: Pusť my minutočku Minčane. (Buďme obyvateli Minska. Alespoň na minutu.)
BELARUS. One day in life from zweizwei |motion timelapse| on Vimeo.
