TOPlist

Vyklepáno z knih: Ibn Chaldún

Reklama


Ibn Chaldún se celým jménem nazýval Abú Zajd ‘Abdarrahmán ibn Muhammad ibn Chaldún Walíuddín at-Túnisí al-Hadramí al-Išbílí al-Málikí. Z tohoto jména můžeme vyčíst např. to, že jeho rodištěm je Tunis, že jeho rod pocházel ze Sevilly (ar. Išbílíja) a že patřil k právnické škole Málika ibn Anase. Jeho nejdůležitějším dílem (a prakticky jediným, které se dodnes dochovalo) je jeho Kniha příkladů (Kitáb al-‘ibar). Jelikož bylo v jeho době zvykem dávat dílům dlouhé a rýmované tituly, plný název jeho opus magnum zní Kitáb al-‘ibar wa díwán al-mubtadá‘ wa l-chabar fí ajjám al-‘Arab wa l-‘Adžam wa l-Barbar wa man ‘ásarahum min dhawí s-sultán al-akbar, což lze do češtiny přeložit jako Kniha příkladů a sbírka počátků (nebo objektů) a zpráv (nebo atributů) o dnech Arabů, Nearabů a Berberů a těch z velkých vládců, kteří byli jeho současníky. Tato kniha je dílem historiografickým, Ibn Chaldún zamýšlel sepsat světové dějiny, tj. dějiny všech národů a oblastí, s nimiž přišel islámský svět do styku. Dílo má 7 dílů. Nejcennější se však jeví jeho úvod, tzv. Mukaddima, v níž Ibn Chaldún předestírá svá teoretická a metodologická východiska a pojednává teoreticky o společnosti, kultuře a civilizaci.


Čas království a říší. Mukaddima – Praha: Odeon, 1972. Přeložil a úvod napsal Ivan Hrbek.


V té době bychom v Evropě učence tak vysoké úrovně marně hledali, prostě se u nás nevyskytoval.


V roce 1939 irácký ministr školství prohlásil, že by bylo záhodno spálit všechny Ibn Chaldúnovy knihy a že je nutno srovnat jeho hrob se zemí jako trest za jeho kacířské výroky o Arabech. (Líčí Araby jako nepřátele a ničitele kultury!) No není divu, když Ibn Chaldún napsal: Je pozoruhodné, jak se civilizace vždy zhroutí v místech, kterých se zmocnili a jichž dobyli Arabové, jak tato území byla vylidněna a jak oni obrátili zemi v něco, co již není zemí. Jemen leží v troskách s výjimkou několika málo měst. Podobně byla zničena perská civilizace v arabském Iráku. Totéž se týká současné Sýrie. Území Maghribu byla úplně zpustošena, zatímco dříve byla celá tato oblast mezi Súdánem a Středozemním mořem osídlena, jak o tom svědčí památky, stavby a viditelné zbytky vesnic a sídel.


Z úvodu Ivana Hrbka: Společenský proces se řídí určitými zákonitostmi, které přes to, že nemají tak absolutní platnost jako přírodní zákony, jsou přece jen poměrně stálé a působí, že stejné podmínky vyvolávají stejné následky. Tyto zákonitosti jsou platné především pro celou společnost a nemohou být podstatně ovlivněny jednáním jednotlivce. Společnost není statická, její formy se mění a vyvíjejí. Zákonitosti jsou společenského charakteru, jsou imanentní společnosti, a tedy nikoliv jen odrazem biologických impulzů či přírodních faktorů. Největší význam mají čistě sociální činitelé, jako soudržnost, bohatství, způsob obživy, zaměstnání. Chaldún odmítá rasismus. Sklon k anarchii u Arabů nebo sklon ke lstivosti a neupřímnosti u Židů nelze vykládat rasovou příslušností, nýbrž jsou to rysy vzniklé na základě způsobu života a minulé historie.


Dávno před Marxem tvrdil: Duševní činnost lidí, vědy a umění, morálka a chování, zvyky a mravy jsou určovány způsobem a stavem výrobní činnosti společnosti. Rozumem řízená činnost rukou je to, co odlišuje člověka od zvířete, a tato cílevědomá činnost je práce, která tvoří základ lidské společnosti. Jak první zcela zřetelně označil práci za základ blahobytu: „Zisky jsou pouze cenou práce. Je tedy jasné, že všechny zisky a výdělky nebo jejich větší část nejsou nic jiného než hodnoty lidské práce.“ Ibn Chaldún si je vědom, že do hodnoty výrobku vchází jednak vynaložená práce, jednak i materiál, avšak že vlastní cena je kromě toho určována i poptávkou a nabídkou.


Zlato a stříbro jsou pouze kovy, jejichž poměrně stabilní tržní cena je činí vhodnými k použití jako směnných prostředků a k tezauraci. Dávno před ekonomy 18. století rozpoznal, že každá země získává potřebné zlato pomocí zahraničního obchodu a že země, kde se zlato těží, nemusí být ještě nejbohatší.


S pokrokem civilizace bude relativní význam zemědělství klesat, zatímco bude stoupat význam jiné výroby a zejména služeb, a že dělba práce podporuje a posiluje společenskou soudržnost. Viděl vzájemnou vazbu politických, sociálních, ekonomických a demografických činitelů. Ekonomická sféra nemůže být – bez vážnějších následků pro fungování společnosti – oddělována od financí, vojska a duchovní kultury. Všechny tyto sféry jsou navzájem spojeny a jedině tehdy, jsou-li v dokonalé rovnováze na základě vzájemné souhry, může stát prospívat a fungovat normálně a účinně.


Pokrok civilizace je v přímém poměru k počtu obyvatel spolupracujících pro společné dobro. Zvyšuje-li se počet obyvatelstva, znamená to automaticky i celkové rozšíření kultury a civilizace.


Historické a společenské jevy jsou výslednicí objektivně působících zákonitostí, k nimž nepřísluší přikládat nějaká etická měřítka.


Náboženství je především věcí tohoto světa a tomuto světu má sloužit; není však základní podmínkou lidské společnosti, nýbrž jen sekundárním činitelem.


***


Citace z Mukaddimy:

Hárún ar-Rašíd zamýšlel zbořit a zničit Přijímací sál Chusrowa, mohutné svědectví perské architektury. Avšak přes všechno úsilí se mu to nepodařilo. Je hodné zaznamenání, že jedna dynastie byla s to vystavět budovu, kterou jiná dynastie nebyla schopna rozbořit, ačkoliv zničení je snazší než stavění. To zřetelně ukazuje rozdíl mezi oběma dynastiemi.


Historie není nic jiného než zprávy o událostech a o střídání dynastií a vyprávění o zašlých časech, oděné do krásných slov a okořeněné příslovími.


Slouží k tomu, aby se jí bavily masy. Nepravdivé povídačky, které si vymyslili nebo vzali ze vzduchu, a přidali falešné, znehodnocené zprávy, jež si buď zcela vyvzpomněli, nebo alespoň okrášlili. Opisovali od starších autorů a tkali na stejném stavu jako jejich předchůdci. Nevěnovali pozornost změnám, jež nastaly v podmínkách a zvycích národů a plemen v průběhu doby.


Je to vědění, které je nevědomostí, protože nerozlišuje pravdu od nepravdy. 


Zbloudili z cesty pravdy a ocitli se ztraceni v pustině nepodložených domněnek a smyšlenek. Věda o dějinách se stala pošetilou a zmatenou, a ti, kdo se jí věnovali, bloudili.


Pěstování historie se stalo nesmyslným zaměstnáním. Prostí lidé stejně jako učenci považovali studium a znalost historie za jednoduchou věc, takže nemocná zvířata se dostala do stáda, střepiny skořápek se smísily s ořechem a pravda byla znásilněna lží.


Skrytou pastí v historické vědě je nevšímavost k faktu, že střídáním epoch a odchodem dnů se mění podmínky života národů a plemen. To je těžká a hluboko skrytá choroba a objeví se teprve po dlouhé době, takže jen málokdo si ji uvědomí. Jsou zavedeni na scestí a domnívají se, že tehdejší podmínky byly totožné s dnešními. Je proto naprosto bez užitku, jestliže dnešní autor uvádí potomky a ženy, rytiny na pečetním prstenu, přezdívky, soudce a vezíra a dveřníky nějaké staré dynastie a přitom nedbá vůbec na její počátky, původ a podmínky. V důsledku toho se pak zřítí do propasti omylů.


Jestliže je však duše nakažena zaujetím pro určitý názor nebo směr, přijme okamžitě takovou zprávu, která je jí příjemná. Náklonnost a stranění zatemňují kritickou schopnost a vylučují kritické zkoumání; výsledkem pak je, že nepravda je přijata a předávána dále. Není známo, že by džinové měli určité formy a tvary, ale naopak jsou schopni přijímat nejrůznější tvary. Údaj o četných hlavách, které prý mají, má naznačit jejich ošklivost a hrůzyplnost, a naprosto neznamená, že by to byla skutečnost.


Zhoubný mor decimoval národy a způsobil zánik části naší generace. Pohltil a smetl četné vymoženosti civilizace, stav států se přiblížil k bodu zmaru a rozpadu. S poklesem populace klesala i civilizace. Města i stavby byly zpustošeny, cesty a silnice zmizely, osady a příbytky zpustly, říše a kmeny zeslábly. Celý obývaný svět se změnil. Bylo to, jakoby hlas bytí na světě vyzval k zániku a k omezení, a svět mu odpověděl.


V naší době patří učitelské povolání k běžným výdělečným činnostem a slouží k získávání obživy. Učitelé jsou lidé bezmocní, chudí a vykořenění. Učitelství se stalo zaměstnáním provozovaným slabými lidmi, takže ti, kdo jej vykonávají, jsou v opovržení u těch, kdo kontrolují kolektivní soudržnost a vládu.


Minulost se podobá budoucnosti víc než jedna kapka vody druhé.


(Hárún ar-Rašíd) Když šašek uslyšel Rašída recitovat verš „Proč neměl bych uctívat toho, jenž stvořil mne?“ (súra 36:21), prohodil: „Při Bohu, já také nevím proč.“ Rašíd se sice nemohl zdržet úsměvu, ale pak se k němu hněvivě obrátil a řekl: „Ibn Abí Marjame, ty se odvažuješ žertovat i při modlitbě? Varuj se, varuj se koránu a náboženství! Kromě těchto dvou si dělej šašky, z čeho chceš.“


Každá armáda potřebuje mnoho jídla a píce. Když vojáci procházejí územími, která jim nepatří, musí zabavovat obilí a dobytek a drancovat zemi. Zpravidla však ani takovýto způsob nestačí k opatření jídla a píce v dostatečném množství. Na druhé straně, kdyby se ti vojáci byli pokusili vzít s sebou zásoby z vlastní země, nebyli by měli dost zvířat na dopravu. Byli by museli obsadit všechna území po celé délce cesty, kterou procházeli, a donutit obyvatele k poslušnosti, aby tak mohli získat nutné zásoby. A dále je nejvýš nepravděpodobné, ba nemožné, aby tak velká armáda prošla přes území těch všech národů, aniž způsobila zmatek, i kdyby získávala své zásoby pokojnou cestou.


Bláhové povídačky tvrdí, že toto město je skryto smyslovému vnímání a může být objeveno pouze zkušenými mágy a cvičenými kouzelníky. To všechno jsou domněnky, které by bylo lépe nazvat nesmysly.


Dosazovali do úřadů a míst ve vládě vlastní děti a oblíbence, kteří se stávali vysokými hodnostáři, a zabraňovali ostatním, aby dosáhli úřadu a jiných míst v civilní i vojenské správě. Zhroutilo se jejich výjimečné postavení a zřítila se na ně jejich nebesa a propadla se země pod nimi i pod jejich domem. Dny jejich slávy se staly věcí minulosti a příkladem pro budoucí pokolení.


Je mnoho věd a učení mužové mezi všemi národy byli vždy početní. Toho, co k nám z vědění a poznání nedospělo, je mnohem víc než toho, co se zachovalo. Kde jsou vědy Peršanů, jež byly vyhlazeny na rozkaz Umarův v době výbojů? Kde jsou vědy Chaldejců, Syřanů a Babyloňanů a jejich vědecké výsledky a památky? Kde jsou vědy Koptů a těch, kdož byli před nimi? Pouze vědy jednoho národa – Řeků – k nám dospěly, a to díky al-Ma´múnovi, který je dal překládat z jejich původního jazyka. Byl úspěšný proto, že měl velký počet překladatelů a věnoval na to velké peněžní prostředky. Pokud však jde o vědy ostatních národů, nesetkal jsem se s ničím.


Nespravedlnost vede k zániku civilizace, a tím hrozí i zničení lidského druhu. 


Získávání obživy je věcí nezbytnou a danou od přirozenosti, zatímco studium vědy je přepychem nebo pohodlím, a nezbytná věc vždy předchází přepych.


Na rozdíl od zvířat dostal však člověk schopnost myšlení a ruku. Ruka je za pomocí myšlení základem všech řemesel. Místo údů používá nástroje: kopí nahrazuje trkající rohy, meč nahrazuje drásající drápy, štít nahrazuje tlustou kůži a tak podobně. Takových věcí je hojnost. Zbraně vyrobené na obranu proti útočnosti divokých zvířat nestačí proti útočnosti člověka proti člověku, neboť všichni mají tyto zbraně. Je proto zapotřebí něčeho jiného, co by zabránilo vzájemné útočnosti. Je to moc a autorita. A to je původ královské autority.


Říká se, že umírňující vliv existuje v náboženských zákonech. Tento úsudek filosofů není, jak patrno, žádným důkazem. Bytí i lidský život se mohou uskutečnit bez existence proroků a náboženství. Lidé, kteří mají Knihu, jsou nepočetní ve srovnání se všemi pohany, kteří knihu nemají; ti tvoří většinu obyvatel světa. A přesto měli dynastie a zanechali četné památky, nemluvě již o životě. To ukazuje, že filosofové se mýlí, tvrdí-li, že náboženství je nezbytností, neboť to není vyžadováno logikou.


Usedlý život ve městech představuje poslední stadium civilizace a bod, v němž počíná její úpadek.


Izraelité bojovali v Sýrii proti Kananejcům. Kananejec Og byl tak vysoký, že vybíral ryby z oceánu a přidržoval je u slunce, aby se upekly.


Muhammad pravil: Jděte podle kroku nejslabšího z vás.


Pohnout horami je pro mne snazší než ovlivnit duše lidí.


Bystrý a velmi chytrý člověk je zřídkakdy mírný, neboť mírnost nalézáme zpravidla u bezstarostných a lehkovážných osob. Z toho důvodu se také říká, že příliš chytrý člověk má vlastnosti ďábla.


Jednoho dne se Chusrau díval na písaře své kanceláře, kteří se zabývali počítáním, a zdálo se, jako by si každý z nich povídal něco pro sebe. Vládce zvolal „Déwáneh“, což znamená v perštině totéž co „blázni“. Místo, kde seděli, bylo pak nazváno tímto jménem. Koncové -eh se při hojném používání vypustilo a pro snadnější výslovnost se začalo říkat „díwán“. Potom se toto jméno přeneslo i na knihu obsahující předpisy a početní tabulky.


Římští císaři kolísali, jednou přijímali křesťanství, podruhé je opouštěli, až se nakonec objevil Konstantin. Jeho matka Helena se stala křesťankou a přijela do Jeruzaléma, aby zde hledala dřevo, na němž byl podle názoru křesťanů Mesiáš ukřižován. Kněží jí sdělili, že tento kříž byl shozen na zem, potom pokryt výkaly a špínou. Helena odkryla dřevo kříže a postavila na tom místě „Kostel výkalů“; křesťané se domnívají, že stojí nad hrobem Mesiáše. Helena potom zničila dosud stojící zbytky Chrámu a nařídila, aby hnůj a výkaly byly vrženy na skálu tak, aby ji úplně pokryly a aby pod nimi zmizela. To považovala z vhodnou pomstu za to, co židé učinili s hrobem Mesiáše. Křesťané později postavili naproti „Kostelu výkalů“ Betlém, dům, v němž se Ježíš narodil. Věci zůstaly v tomto stavu až do příchodu islámu a muslimského výboje. Umar byl přítomen při dobytí Jeruzaléma a žádal, aby mu skála byla ukázána. I stalo se tak a místo bylo plno hnoje a hlíny. Umar to dal odstranit a vystavěl na tom místě mešitu…


Alexandr zabil Dareia a získal nadvládu nad říší Achmajmenovců. Tehdy si přivlastnil knihy a vědy Peršanů. Když však muslimové dobyli Persii a našli zde nepopsatelné množství knih a vědeckých pojednání Sa´d ibn Abí Wakkás napsal Umarovi, žádaje jej o dovolení vzít je a rozdělit jako kořist mezi muslimy. Tehdy mu Umar napsal: Hoď je do vody. Jestliže obsahují správné vedení, Alláh nám dal lepší. Jestliže obsahují omyly, Alláh nás před nimi ochránil. Muslimové je proto hodili do vody nebo do ohně a vědy Peršanů byly ztraceny a nezachovaly se nám.


Zisk je hodnota realizovaná z práce. Tam, kde je více práce, hodnota jí vzniklá je mezi lidmi větší a tím se nezbytně zvyšuje i zisk. Jsou zakládána nová řemesla. Hodnota jimi vytvořená se zvětšuje a následkem toho se zmnohonásobuje celkový zisk ve městě.


Obyvatelé města mají více potravin, než sami spotřebují. Díky tomu jsou zpravidla ceny potravin nízké, s výjimkou některých let, kdy je následkem počasí neúroda. Kdyby lidé nebyli nuceni pro takové případy skladovat obilí, mohlo by být rozdáváno úplně zadarmo a bez placení pro jeho velké množství, jež je důsledkem rozmachu civilizace.


Vládní nařízení jsou zpravidla nespravedlivá, neboť čistá spravedlnost se nalezne jedině v zákonném chalífátě, který existoval pouze krátkou dobu. Muhammad pravil: „Chalífát bude trvat po mé smrti třicet let; potom se změní v tyranské světské království.“


Cílem civilizace je usedlá kultura a přepych. Když civilizace dosáhne tohoto cíle, zamíří ke zkáze a začne stárnout, jak tomu je i v přirozeném životě živých bytostí. Vzrůstá mezi nimi nemravnost, nespravedlnost, neupřímnost a podvádění, aby jen dosáhli výdělku jakýmkoli způsobem. Duše pak myslí jedině na zisk, snaží se jedině o něj a užijí k tomu všech možných lstí a podvodů. Lidé se oddávají lhaní, hazardním hrám, podvádění, lstem, krádeži, křivé přísaze a lichvářství. Následkem množství rozkoší a radovánek, které jsou plodem přepychu, všichni znají všechno o způsobech a prostředcích nemravnosti, veřejně o nich a jejich příčinách hovoří a v rozhovoru o tom se vzdávají jakýchkoli zábran, dokonce i před příbuznými a ženskými osobami. Znají rovněž všechno o podvodech a klamu, jichž používají, aby se bránili proti možnosti, že na nich bude použito násilí, a proti potrestání, jež by zasloužili za své špatné skutky. Když síla a potom i charakter a náboženství nějakého člověka jsou zkaženy, je zkaženo i jeho lidství, a takový člověk se ve skutečnosti mění ve zvíře.


V počátečním období dynastie jsou daně nízké a přinášejí celkově velký příjem, zatímco v koncovém období jsou daně vysoké, ale přinášejí velmi málo. Jestliže jsou daně a dávky nízké, mají lidé energii a chuť k práci. Kulturní zařízení se rozmnožují a rostou, neboť nízké daně přinášejí uspokojení. Když se rozmnožují kulturní zařízení, roste počet jednotlivých daní a dávek a následkem toho vzrůstá daňový výnos, který je jejich souhrnem. Když daně vyrostou za hranice spravedlnosti, výsledkem je, že z duší poddaných zmizí zájem na kulturních věcech, neboť když srovnají výdaje a daně s plody své práce a zjistí nepatrný zisk, ztrácejí veškerou naději a mnozí z nich se zřeknou úplně kulturních zájmů. To vede k tomu, že celková částka daňového výnosu klesá souběžně s poklesem počtu jednotlivých dávek.


Civilizace bez dynastie a bez královské autority je něco nemožného, neboť lidské bytosti musí spolupracovat, a to vyžaduje umírňující vliv. Kvůli tomuto vlivu je nutné politické vedení, založené na náboženské nebo královské autoritě. To tvoří význam dynastie. Protože jedno od druhého nemůže být odděleno, rozklad jednoho musí ovlivnit druhé, stejně jako neexistence jednoho přivodí neexistenci druhého.


Obchod je přirozeným způsobem živobytí, avšak většina jeho praktik a metod je složitá; jsou určeny k tomu, aby se dosáhlo zisku na rozdílu mezi kupní a prodejní cenou. Tento rozdíl umožňuje nabýt zisku. Z toho důvodu zákon dovoluje při obchodování lest, neboť obchod v sobě obsahuje prvek hazardní hry. Neznamená to však brát majetek jiných bez jakékoliv náhrady. Obchod je tedy zákonně dovolen.


Byla položena otázka: Kde že je majetek národů, které byly před námi, a kde jsou obrovská bohatství, o nichž je známo, že existovala u těchto národů?


Jestliže je v naší době nedostatek peněz v Magdinu a Ifríkíji, není jich nedostatek v zemích Slovanů a Franků. Jestliže je jich nedostatek v Egyptě a Sýrii, není jich nedostatek v Indii a Číně.


Hodnosti jsou při získávání majetku prospěšné. Hodnostář, který je vysoce vážen, je po všech materiálních stránkách mnohem šťastnější a bohatší než člověk, který nemá žádnou hodnost. Příčinou toho je, že hodnostáři slouží práce jiných, kteří se k němu snaží přiblížit svou prací, neboť mu chtějí být nablízku a potřebují ochranu, kterou jeho hodnost zaručuje. Lidé mu pomáhají svou prací ve všech jeho potřebách, ať již jsou to nezbytnosti života, pohodlí či přepych. Hodnota realizovaná z veškeré této práce se stává součástí jeho zisku.


Osoba vyšší hodnosti získává mnoho práce zadarmo, což ji obohatí ve velmi krátké době, a průběhem času její jmění a majetek rostou. V tom smyslu je politická moc jedním ze způsobů živobytí.


Lidé konají zemědělské práce či obchodují pro tyto lidi, kteří sedí doma a nehnou se ze svých míst, přičemž jejich jmění stále roste a jejich zisk se zvětšuje. Bez námahy hromadí majetek k úžasu těch, kdo nechápou tajemství jejich blahobytu a neznají zdroj všeho jejich jmění a majetku.


Hodnosti jsou široce rozděleny mezi lidi a mají různé stupně. Na vrcholu stojí panovník, na nejnižším stupni jsou ti, kteří nemají co získat ani co ztratit mezi svými bližními. A mezi oběma krajnostmi jsou četné třídy.


Bytí a trvání lidského druhu se může uskutečnit jedině spoluprací všech lidí na tom, co je pro ně dobré. Takové spolupráce je dosahováno použitím násilí, neboť lidé zpravidla neznají zájmy lidského druhu, mají svobodu volby a jejich činy jsou výsledkem myšlení a úvahy, nikoliv přirozeného instinktu, proto by odmítali spolupráci. Je tudíž naprosto nutné přimět je ke spolupráci a musí existovat nějaký motiv, který je donutí starat se o své zájmy, aby se mohl uskutečnit boží plán zachování lidstva. A to právě míní verše koránu: A my povyšujeme jedny nad druhé v hodnostech, aby si jedni druhé brali do služeb.


Mnoho dobra může úplně existovat jen ve spojení s trochou zla, které je důsledkem hmoty. Dobro nezmizí s příměsí zla, avšak připojuje se k oné trošce zla, která se kolem něho kupí. A v tom je smysl nespravedlnosti na světě a budiž tomu rozuměno.


Četní lidé z nižších tříd se povznesou k hodnosti a mnozí lidé z vyšších tříd sestoupí kvůli tomu dolů.


Od zemědělců se vymáhají daně, což vede k tomu, že jsou ovládáni a kontrolováni jinými. Člověk, který musí platit daně, je pokorný a chudý, neboť silnější moc mu bere jeho majetek.


Obchodování znamená pokus vydělat rozmnožením kapitálu, kupováním zboží za nízkou cenu a prodáváním za vysokou cenu, ať je zbožím cokoli, otroci, obilí, dobytek, zbraně či oděvy. Částka přírůstku se nazývá zisk. Pokus dosáhnout takového zisku se dá podniknout tak, že člověk uskladní zboží a drží je ve skladu tak dlouho, dokud na trhu nestoupnou ceny od nižších k vyšším. To přinese velký zisk. Obchodník také může převést zboží do jiné země, kde je po něm větší poptávka než v jeho vlastní, odkud je nakoupil. To rovněž může přinést velký zisk.


Kupuj lacino, prodávej draho – a to je pro tebe obchod.


Obchodník by měl mít pouze zboží průměrné jakosti. Nejlepší jakost jakéhokoliv druhu zboží je určena jen pro bohaté lidi a okolí panovníkovo – a těch je velmi malý počet. A jak je dobře známo, průměrná jakost čehokoliv je to, co se hodí největšímu počtu lidí To si musí každý obchodník stůj co stůj uvědomit, protože to rozhoduje, zdali prodá své zboží nebo ne. Avšak poctivých obchodníků je málo.


Ten, kdo nebyl vychován svými rodiči, bude vychován časem.


Jeho původ, způsob, jak byl stvořen z kapky semene, chuchvalce krve a kousku masa, stále determinuje jeho duševní život. Čehokoliv později dosáhne, je výsledem smyslového vnímání a schopnosti myslet.


Intelekt u obyvatel Východu je vcelku dokonalejší než u obyvatel Západu, jejich racionálnější duše je od přirozenosti dokonalejší. Převaha obyvatel Východu nad obyvateli Západu spočívá v dodatečné inteligenci, která se dostává duši vlivem, usedlé kultury.


Když Prorok spatřil list z Tóry v rukou Umara, rozzlobil se tak, že jeho hněv mu bylo vidět i na tváři. Potom pravil: „Cožpak jsem vám to nepřinesl bílé a čisté? Při Bohu, kdyby byl živ Mojžíš, nemohl by leč následovat mne!“ To dokazuje moudrost Muhammadova, který zakázal spekulovat o příčinách a nařídil zastavit se u nich. Taková spekulace je polem, na němž mysl zbloudí a nedosáhne ničeho, ani zisku, ani skutečného porozumění. Člověk, který uvažuje o příčinách – jeho nohy uklouznou a on se stane jedním z těch, kdož bloudí a zahynou. Proto nám bylo nařízeno, abychom úplně opustili a potlačili jakoukoliv spekulaci o příčinách.


Pravil: Kdokoliv zemře vyznávaje, že není boha kromě Boha, vstoupí do ráje.


Člověk nemá důvěřovat vnukání své mysli, že je schopna pochopit všechny existující věci a její příčiny a poznat detaily existence. Takové vnukání mysli by mělo být zavrženo jakožto hloupé. Víme, že hluchý člověk má pocit, že veškerá existence je obsažena ve vjemech jeho čtyř smyslů a jeho intelektu. Celá oblast slyšitelných věcí pro něho k existenci nepatří. Totéž se týká i slepého, pro kterého neexistuje svět viděných věcí.


Můžeme předpokládat, že existuje i jiný druh vnímání, odlišný od našeho, neboť naše smyslové vnímání bylo stvořeno a vzniklo. U člověka neexistuje plná znalost všeho, neboť svět existence je příliš rozlehlý. To nemluví proti intelektu a intelektuálnímu vnímání, vždyť intelekt je vskutku správným měřítkem. Jeho údaje jsou správné, a nikoliv chybné. Uvažování o jedinosti boží, o onom světě, o pravdivosti proroctví, o charakteru božích atributů či cokoliv leží za hranicemi intelektu, znamená toužit po nemožném. Můžeme to srovnat s člověkem, který se dívá na váhy, na nichž se váží zlato, a chtěl by na nich vážit hory. Nemožnost toho ještě nedokazuje, že údaje vah jsou nesprávné. Avšak je hranice, u níž se intelekt musí zastavit, nemůže překročit vlastní úroveň. Proto nemůže pochopit Boha a jeho atributy, vždyť je pouze jedním atomem ve světě existence, který vzniká od Boha. Když vzestupná řada příčin dospěje k bodu, kde přesáhne oblast lidského vnímání a existence a přestane být vnímatelná, intelekt zde bude ztracen, zmaten a osamocen v bludišti dohadů.


Bůh nemůže být na žádný způsob popsán jako nedokonalý, protože by tak byl podoben stvořeným věcem.


Kdyby věci byly určeny k úplnému zničení, bylo by jejich stvoření příliš lehkovážným činem.


V mnoha verších koránu je Bůh popsán jako bytost úplně postrádající lidských atributů. Bůh má tělo, jež není podobné lidskému. Avšak to není žádná obhajoba, protože to je výrok, který sám sobě odporuje a je kombinací popření i souhlasu, neboť obojího je zde užito pro jednu a tutéž postavu těla. Další názory: Bůh má ruce, nohy a obličej. Předpokládají u Boha sedění, řízení, sestupování, hlas, zvuk a podobné věci. Předchozí skupina se uchýlila k výrokům: hlas nepodobný hlasům, směr nepodobný směrům, sestupování nepodobné sestupování. Boží vidění a slyšení jsou tělesné přívlastky.


Spekulativní teologie: Tvrdili, že existuje „stav“, tj. atribut něčeho existujícího, který ani „existuje“ ani „již neexistuje“. Průměrný člověk zdravého těla a běžné inteligence nemá mysl přizpůsobenou podobným spekulacím a ani na ně nemyslí. Jeho úsudek není nakažen analogií a zevšeobecňováním. Takovému člověku lze proto důvěřovat, když posuzuje politiku, neboť má správný názor při obcování se svými bližními.


Imanát je přinejlepším věc veřejného zájmu a společenské organizace, a není to článek víry.


Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku