Georg Christoph Lichtenberg (1742 – 1799) byl německý osvícenecký aforista, fyzik, astronom a matematik. Narodil se jako nejmladší ze 17 dětí výjimečně vědecky vzdělaného luteránského pastora. Byl velmi drobné postavy a celý život trpěl hrbem, který mu později ztěžoval i dýchání. Sešity s aforismy, kterých se dochovalo jedenáct, obsahují asi 5500 záznamů. Lichtenbergovy sešity, které sám nazýval Sudelbücher (mazanice), jsou jakousi knihou denních záznamů, či pracovním deníkem. Obsahují pestrou směsici textů všeho druhu – myšlenky, úvahy, pozorování, postřehy, vzpomínky, slovní hříčky, anekdoty, nápady, citáty, poznámky a výpisky z četby, kuriozity i banality z denního života. Tématicky zahrnují jak společnost tak i soukromý život, politiku, dějiny, vědu, literaturu, umění, filosofii, psychologii, náboženství. Překvapilo mne, že Lichtenberg ostře odmítl román Lawrence Sterna Tristram Shandy jako „hanobení církve“. Já ten román považuji za skvostné dílo.
***
Lichtenberg: Výňatek z požárních směrnic
Hoří-li dům, je především nutno snažit se chránit pravou stěnu domu, který je nalevo, a naopak levou stěnu domu, který je napravo; neboť kdybychom chtěli chránit například levou stěnu domu, který je nalevo od hořícího domu, pak přece pravá stěna domu je napravo od levé stěny a tudíž, protože oheň je také napravo od této stěny (neboť jsme přece vzali za předpoklad, že dům je nalevo od ohně), je pravá stěna blíže ohni než levá stěna, a pravá stěna domu by mohla shořet, kdyby nebyla chráněna, ještě než by oheň přešel na levou stěnu, která je chráněna; mohlo by tudíž shořet něco, co nechráníme, a to ještě než by shořelo něco jiného, i když jsme to nechránili; je tudíž nutno tohoto si nevšímat a ono chránit. Abychom si to vštípili, stačí, když si zapamatujeme: je-li dům napravo od ohně, pak jde o levou stěnu, a je-li dům nalevo, jde o pravou stěnu. (Kdo si po přečtení hned dovede představit kde je levá a kde pravá strana, toho obdivuji. Vyvěsil jsem tento Výňatek na nástěnku ve sborovně, prošlo to naprosto bez povšimnutí, akorát ředitel mně s úsměvem oznámil, že to mám sundat. A to přitom ve sborovně sedělo 20 vysokoškolsky vzdělaných lidí, z toho nejméně pět češtinářů!)
Musel by to být prašpatný přírodovědec, který by, když ho s pětitisícovým platem na pár let zavřeme, nenapsal učený spis o třešňových stopkách. Každá věda, každá vědecká kapitola, každý odstavec mají své třešňové stopky.
Kdo by se od dětství seznamoval jenom s mistrovskými díly lidského rozumu, protáhl by údivem obličej, kdyby si přečetl některé naše nové knihy. připadalo by mu to jako muzicírování na rozladěném klavíru, nebo jako hudba pánví a hmoždířů a talířů. Situace, které by se dalo použít.
Dva lidé, kteří si navzájem skládají poklony, by si dali vzájemně po hlavě, kdyby věděli, co si jeden o druhém myslí.
Lidé nemohou říci, jak se nějaká věc udála, nýbrž pouze, jak se domnívají, že se udála.
Alkibiades usekl jednou svému psovi ocas. Když se ho ptali na důvod, pravil: Dělám to jenom, aby měli Athéňané o čem mluvit.
Protože mu nemohli nasadit katolickou hlavu, tak mu aspoň usekli tu jeho protestantskou.
Slabosti nám přestávají škodit, jakmile je známe. Takový člověk si zvolí téma, posvítí si na ně svým světélkem, pokud jaké má, a pak určitým módním jakžtakž stylem napíše své všední poznámky, to, co by postřehl každý septimán, jenže by to nedokázal tak okázale napsat. Takový člověk rozvádí nanejvýš to, co si rozumní lidé pomysleli už při pouhém slově.
Předmluvě by se mohlo říkat plácačka na mouchy a věnování měšec na peníze.
Novináři si postavili dřevěnou kapličku, které říkají taky chrám slávy, a celý den v ní přibíjejí a zase sundávají portréty a dělají při tom randál, že není slyšet vlastního slova.
Jak bláznivé musí připadat rakovi, když vidí člověka jít kupředu.
Proměnit se v osla není ještě sebevražda.
Napsal osm knih. Určitě by udělal lépe, kdyby byl zasadil osm stromků nebo zplodil osm dětí.
Dneska už máme knihy o knihách a popisy popisů.
Bez zvláštního důvtipu lze psát tak, že druhý musí mít tuze mnoho důvtipu, aby tomu porozuměl.
Tato teorie představuje podle mého soudu v psychologii právě to, co ve fyzice velice známá teorie, vysvětlující polární záři třpytem sleďů.
Ten člověk měl tolik rozumu, že se už skoro k ničemu na světě nehodil.
Tam, kde se dnes říká Dovolte laskavě, dostal člověk za starých časů přes hubu.
Ale ten Remus je přece určitě poctivý člověk! – To bych řekl, vždyť jinak nemá co dělat.
Nejdůležitější a nejobtížnější věci na světě, které společnosti přinášejí největší užitek, z nichž žije a udržuje se, vykonávají lidé s průměrným platem. Na většině míst, s nimiž je spojeno méně než průměrný a více než průměrný plat, by po půlletém zaškolení obstál každý uličník, a kdyby se ten pokus nepodařil, nelze vinu hledat v nedostatku znalostí, nýbrž v nešikovnosti zakrýt tento nedostatek náležitým výrazem obličeje.
Čeho jiní nechali po jedné facce, toho on nechal až po dvou.
Všechno bude dobré tehdy, až historie sklapne své knihy.
Existuje jistý způsob žvanění, jemuž se novostí vyjádření, nečekanými metaforami dodává zdání plnosti. V žertu se to snese.
Kniha je zrcadlo: jestliže do ní nakoukne opice, nemůže z ní ovšem vyhlížet apoštol.
Soudí o tom jako profesor práva o satiře.
Takoví lidé by měli nosit knoflíky s označením nula, aby byli k poznání.
Nevědomost je starší sestrou vědy. Ta starší je tlustá hodná holka, více spí než bdí a bývá znamenitou manželkou.
Jak by bylo krásné, kdyby se hlasy místo sčítání mohly vážit.
Když se mohou psát hry, na které se nelze dívat, tak to bych se podíval, kdo mi zabrání napsat knihu, kterou nikdo nebude číst.
Chraň Bůh, aby se člověk, jehož učitelkou je celá příroda, stal kusem vosku, do něhož některý profesor otiskne svou vznešenou podobiznu.
Znal jsem lidi, kteří tajně pili a byli veřejně ožralí.
Práva se mají studovat proto, aby se kradlo, a ne aby se chránili poctiví lidé. Bezesporu to přispěje ke zdokonalování zákonů, když existují darebáci, kteří je studují jen proto, aby se jim se zdravou kůží vyhnuli.
S upalováním čarodějnic se přestalo trochu moc brzo.
Jedna jediná duše byla na jeho tělo málo, býval by uživil dvě.
Každou věc začít hned v tom momentě a neodkládat ji ani o minutu, natož o hodinu nebo o den, je rovněž prostředek, jak prodloužit čas.
Spojoval v sobě vlastnosti největších mužů: Hlavu nosil stále nakřivo jako Alexander a pořád se hrabal ve vlasech jako Caesar. Pil ustavičně kávu jako Leibnitz, zapomínal na jídlo a pití jako Newton. Paruku nosil jako dr. Johnson a knoflík u kalhot měl pořád rozepnutý jako Cervantes.
Na dělání rámusu se vybírají nejmenší lidé, tamboři.
Cestovat do novodobého Řecka a navštívit boží hrob umění.
V Německu je spolehlivě více spisovatelů, než kolik jich ke svému blahu potřebují všechny čtyři světadíly dohromady.
Ne lži, ale velice uhlazené nesprávné připomínky brání tříbení pravdy.
Co je morálnější? Prodávat otroky nebo je kupovat?
Škoda, že pít vodu není hřích, jak báječně by chutnala.
Prší pokaždé, když je výroční trh nebo když chceme usušit prádlo.
Jak ten člověk originálně píše! Je to sloh všech těch, kdo chtějí říci víc, než vědí.
Tisíce lidí chápou nesmyslnost určité věty, ale nejsou s to, ani nemají schopnost, náležitě ji vyvrátit.
V budoucnu už nedám nic do tisku, aniž jsem to, jako onen velký francouzský básník, přečetl své kuchařce.
Nejnebezpečnější nepravdy jsou pravdy mírně překroucené.
Homér určitě nevěděl, že píše dobře, právě tak jako Shakespeare.
Jednoduchý způsob psaní je záhodno doporučit už proto, že se žádný rozvážný muž nevyjadřuje vyumělkovaně a přemoudřele.
V zemi, kde by zamilovaným ve tmě svítily oči, nebylo by zapotřebí luceren.
Hodnosti doktor a magistr mají cenu asi tak křestních jmen.
Tento muž pracoval na přírodopisném systému, přičemž členil zvířata podle tvaru exkrementů. Vytvořil třídy: válcovitá, kulovitá a koláčovitá.
Největší objev poslední doby: umění posuzovat knihy, aniž jsme je četli.
Nejméně šest neděl se myl už jenom v myšlenkách.
Lidské zdraví vidí raději, když tělo tancuje, než když píše.
Nad lyrickými básněmi se často udává veršový rozměr – xxx/—-/ -xx …. Kdyby se v nich myšlenky označily jedničkou a nesmysly nulou, vypadalo by to někdy takto: 000/ 000/ 00 nebo podobně.
Celá Mléčná dráha nápadů.
Je mi pokaždé líto, když zemře schopný člověk, neboť na světě je takových lidí zapotřebí víc než v nebi.
Leckterý spisovatel, sotva se mu dostane trochu potlesku, si myslí, že všechno, co dělá, zajímá svět. Divadelní pisálek Kotzebue si dokonce osobuje právo sdělovat publiku, že dal své umírající ženě klystýr.
A: Ten člověk má mnoho dětí. B: Ano, ale myslím, že u většiny dělal jen korektury.
Kromě času existuje ještě jiný prostředek, jak způsobit velké změny, a to je – násilí. Postupuje-li to první příliš pomalu, to druhé často vykoná věc s předstihem.
Taška na střeše může vědět mnohé, co neví komín.
Celá jeho síla byla v tom, že uměl obstojně vyjádřit, co vymysleli jiní.
Bylo prolito mnoho anonymní krve.
Neposuzovat lidi podle jejich názorů, nýbrž podle toho, co z nich ty názory dělají.
A: Velice jste zestárl. B: Ano, to bývá, když je člověk dlouho živ.
Cítí tlak režimu právě tak málo jako tlak vzduchu.
Člověk je mistrovským dílem stvoření už i tím, že se při všem determinismu domnívá, že jedná jako svobodná bytost.
Čím déle stojí svět, tím více bude učiněno objevů, je to jako s ohněm, který se šíří na všechny strany: účinek vytváří nové příčiny.
Odmyslet si z nějakého systému jisté členy a zkoumat, jak by se chovalo to ostatní, odmysleme si například ze světa železo. Kam bychom dospěli?
Otázka, jestli se ženy potmě červenají, je velice těžká; alespoň je to otázka, která se nedá vyřešit při světle.
Rád bych za to něco dal, kdybych se přesně dověděl, pro koho byly vlastně vykonány činy, o kterých se veřejně říká, že byly vykonány pro vlast.
Divnější zboží než knihy se na světě asi stěží najde: Tisknou je lidé, kteří jim nerozumějí, prodávají je lidé, kteří jim nerozumějí, vážou, recenzují a čtou je lidé, kteří jim nerozumějí, a teď je dokonce i píšou lidé, kteří jim nerozumějí.
Publikum, které nás chválí, považujeme vždy za kompetentního soudce, ale jakmile nás pohaní, prohlašujeme je za neschopné soudit o dílech ducha.
Škoda že spisovatelům nejsou vidět učené útroby, aby se dalo zjistit, co jedli.
Žijeme ve světě, v němž jeden blázen nadělá mnoho bláznů, ale jeden moudrý člověk jen málo moudrých.
Na dobytčím trhu se oči vždycky upírají na největšího a nejtučnějšího vola.
Kráčel pomalu a hrdě jako hexametr a jeho panička za ním cupitala jako pentametřík.
Myslíte, že Pánbůh je katolík?
Je mnoho věcí na nebi a na zemi, o kterých se v našich příručkách nedočteme. V našich příručkách fyziky je spousta věcí, která se nenajdou ani na nebi ani na zemi.
Mohou být dvojčata nevlastní sourozenci?
Kráčeje kolem hřbitova pravil: Tihle si mohou být jisti, že je už nepověsí, kdežto my ne.
Není to zvláštní, že se nejvyšších čestných úřadů na světě (jako je např. král) dosahuje bez zkoušky, která se požaduje na každém městském fyzikovi?
Její tělesné půvaby se nalézaly v tom zvláštním momentě, kdy si přitažlivost začíná měnit místo s odpudivostí.
Kdykoli on filosofuje, vrhá obyčejně na předměty příjemné měsíční světlo, které se vcelku líbí, ale ani jeden jediný předmět jasně neukáže.
Myšlenkové vakuum: jaké štěstí, že hlavy nesplasknou. Je-li myšlenková prázdnota také všude kolem nich, není to možné.
Je tuze známá věc, že čtvrthodinky bývají delší než čtvrthodiny.
Předmluvy k mnoha knihám bývají často proto tak divně napsány, že se obyčejně píší ještě v učené horečce omladnic.
Minulost, přítomnost, budoucnost – náboženství přidalo ještě věčnost.
Rád bych obětoval kus svého života, kdybych věděl, kolik průměrně ukazuje barometr v ráji.
Chvála bohu, že nemusíme hnojit hory, aby dávaly železnou rudu.
Není to zvláštní, že lidé tak rádi za náboženství bojují a tak neradi žijí podle jeho předpisů.
Ptáme-li se kolik je hodin, nechceme nic vědět o tom, jak jsou sestrojeny hodinky.
Vždycky jsem zjistil, že takzvaní špatní lidé získávají, když je blíže poznáváme, a dobří ztrácejí.
Když lidé říkají, že nechtějí nic zadarmo, tak je to obyčejně znamení, že něco zadarmo chtějí.
Proměnit lidi třetího stavu v bobry. Neznám lepší zvíře na božím světě: kouše, jen když ho chytají, je pracovitý, nanejvýš matrimoniální, umělecky utvářený a má znamenitou kožešinu.
Indián, který nejdřív objevil Kolumba, udělal špatný objev.
Lidé, kteří nikdy nemají čas, pracují nejméně.
Neschopní nadšenci. To jsou opravdu nebezpeční lidé.
Kdo nerozumí ničemu než chemii, nemůže pořádně rozumět ani chemii.
Nemůže udržet inkoust, a když to na něho přijde, většinou se hrozně umaže.
První krok moudrosti: všechno napadnout. Poslední: všechno snášet.
Na stole leží nůž bez čepele se ztracenou střenkou.
Dnes je tolik géniů, že by člověk měl být skutečně rád, když mu nebesa sešlou dítě, které není geniální.
Kostelní věže – obrácené trychtýře k nalévání modliteb do nebe.
Seznam sbírky: Dvojitá dětská lžička pro dvojčata.
Stříbrné opakovací sluneční hodiny.
Nádherná císařská postel, ve které umřeli tři velkovezíři na mor.
Zhudebněný Řád útrpného práva (Habeas Corpus Act).
Několik forem na dělání zkamenělin.
Dáváme mocným často za vinu, že nečinili, co činit měli. Mohou odpovědět: jen pomyslete na ta zla, která jsme mohli spáchat a nespáchali.(Velkým lidem se často vytýká, že mohli vykonat velice mnoho dobra a nevykonali. Mohli by namítnout: Považte ale, kolik jsme mohli způsobit zla, a nezpůsobili.)
Voda v láhvi, když ji vystrčíme za chladné zimy ven, si vždycky vzpomene na svoji svobodu a roztrhne sklo.
Lilo tak, že všechna prasata byla od deště čistá, a všichni lidé zasvinění.
Na mnoha pomnících by mělo stát: Zemřel ve třiceti, pohřben v šedesáti.
Foto: zdroj
