Vyklepáno z knih: Solženicyn – ikona antikomunismu

Reklama


Proslavená a po celém světě obdivovaná ikona antikomunismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu, autor knihy Souostroví Gulag. Když ovšem vydal před několika lety knihu Dvě stě let pospolu, zájem o něj opadl, ba řekl bych, že se o slavném spisovateli rozhostilo mlčení. Ojediněle byl označkován nálepkou antisemita, ale jinak klid po pěšině. Nikde nečtu seznam jeho omylů, chyb, výmyslů, nepravd…, nikde nenacházím a nemám k dispozici texty, které by vyvracely jeho názory. Pouze čtu, že na Dvě stě let pospolu se můžeme dívat v lecčem kriticky, ale v čem, to se už neuvádí. Při úmrtí tohoto velkého spisovatele jsem se v novinách dočetl, že: „O mrtvých se má mluvit jen v dobrém, ale v tomto případě to neplatí.“ Autorem citátu je Ivo Samson. Z antisemitismu byl ovšem obviněn hned po vydání oné inkriminované knihy. Autor zareagoval takto: „Ani na okamžik jsem neměl pocit, že by to bylo vůči Židům nenávistné… Účelem mé knihy, jak se zračí i v názvu, je právě toto: musíme si navzájem porozumět, musíme se vzájemně vcítit do své situace. Touto knihou chci podat ruku k vzájemnému porozumění – na celou naši budoucnost. Ale musí být vzájemné!“


Ještě než budou přímé citace, bych chtěl dodat pár drobností. Jak psát velká písmena Žid či žid? Žid s velkým Ž je příslušník státu jako třeba Čech, Rus, Němec, žid s malým ž je příslušník náboženství jako například křesťan, muslim, taoista, buddhista… U Židů je ovšem státní příslušnost a náboženská příslušnost tak překrásně zamotaná a zašmodrchaná, že člověk někdy skutečně neví, jaké písmeno, zda malé či velké, má napsat.


Dále by bylo vhodné zamyslet se nad tím, co dali světu Židé a co Arabové, neboť naše sdělovadla (i všechna západní) hlásají tuto jedinou pravdu: Židé jsou dobří a Arabové jsou špatní. Je tedy nutné podotknout, že Židé nám dali toliko nesmyslné náboženství, zatímco Arabové vědu a filosofii!


A. I. Solženycin: Dvě stě let pospolu

Děržavin byl ocejchován jako fanatický judofob, neb píše: Žádný z nich nikdy neobdělával půdu, a přitom každý z nich měl a prodával více obilí než rolník s rodinou, který se na ně dře v potu tváře. Oni se na venkově nejvíce zabývají tím, že prodávají rolníkům vše potřebné na dluh a získávají tak mimořádné úroky, a proto stane-li se rolník jednou jejich dlužníkem, nemůže se již z dluhů vymanit.


Rolníci propíjejí obilí u Židů, a proto ho mají nedostatek. Majitelé nemohou zakázat opilství, protože, mají z prodeje lihovin téměř všechen svůj zisk.


Jestliže Prozřetelnost uchovala tento malý rozptýlený národ, svými mravy tak nebezpečný, na povrchu zemském a nezničí jej, pak ho musí také vláda, pod jejichž žezlo se uchýlil, strpět a věnovat svou péči i Židům tak, aby byli užitečnými sobě i společnosti, v níž se usídlili.


Židé šli jen velmi zřídka pracovat do továrny jako dělníci. Pro Žida bylo potupné, když nebyl samostatným podnikatelem, třeba docela nepatrným – řemeslníkem nebo tovaryšem: ten má vždycky naději, že si pořídí vlastní dílnu. Zatímco jít pracovat do továrny znamenalo ztratit iluze, že bude někdy sám sobě pánem: proto se práce v továrně považovala za pokoření, za hanbu. A navíc bylo nevýhodné pro továrníky brát dělníky, kteří měli volno v sobotu, a ne v neděli.


Sombart: Židům se často vyčítalo, že v průběhu dějin měli mezi sebou neúměrně mnoho lichvářů, bankéřů a obchodníků. Ano, Židé byli předsunutým oddílem, který vytvořil svět kapitálu a to především v jeho finančních formách.


Krylenko: Židovský národ již ve středověku vyčlenil ze svého středu skupinu nositelů nového vlivu kapitálu, kteří uspíšili přirozený rozpad ekonomických forem středověku. Není pochyb, že systém kapitalistický v ekonomice a v obchodě a systém demokratický v politickém uspořádání vděčí za mnoho tvůrčímu přínosu Židů, ale jsou zároveň nejpříznivější pro rozkvět židovského života. Židé z jakési nevyzpytatelné historické záhady posloužili nejen těmto systémům.


V. S. Mandel připomíná: Obrátíme-li se k bibli, ukazuje se, že i monarchii nevymyslel nikdo jiný než Židé, od nich pak tuto ideu převzal křesťanský svět. Monarchu nevolí národ, ale nastoluje ho sám Hospodin. Z toho odvozuje svůj původ obřad dědičného korunování a pomazání panovníka, který převzaly i křesťanské národy.


Přesto mi ve zničení monarchie, i ve zničení buržoasního zřízení stejně jako v jeho upevnění předtím, Židé posloužili jako předsunutý oddíl.


Lev Pinsker: Židé dnes nejsou živým národem, všude jsou cizinci, a tím se dá vysvětlit onen útlak a pohrdání, s nímž se setkávají u okolních národů. Židovský národ je jako přízračná mrtvola, bloudící mezi živými. Museli bychom být slepí, abychom neviděli, že Židé jsou „národ vyvolený“ pro všeobecnou nenávist. Nemohou se asimilovat v žádném národě, a proto v žádném národě nemohou být trpěni.


Koncem 18. století bylo v Palestině napočítáno 12.000 Židů, koncem 19. století 20 tisíc. Všichni tito lidé se zabývali pouze studiem judaismu, ničím jiným. Byli živi z milodarů od židovských obcí v Evropě. Odmítali všechny pokusy o vytvoření aspoň základů židovské produktivní práce. Studoval se výlučně jen talmud, nic jiného, a i to na nízké úrovni. V roce 1872 napsal židovský historik Graetz: Ve skutečnosti se učí jen pár lidí, většina se jich raději potlouká po ulicích, lenoší, pomlouvá a nadává.


Proč bychom se měli stěhovat do Palestiny? Naší mateřštinou je němčina, a ne hebrejština, a naší vlastí je krásné Rakousko. (Napsal Zweig)


Sionismus se snaží donutit Židy, aby na sebe vzali odpovědnost za vlastní stát, což odporuje židovské mentalitě.


V roce 1958 rozhodl Nejvyšší soud Izraele s odvoláním na rabínskou literaturu: Z hlediska halachy Žid, který přestoupí na jinou víru, zůstává přesto Židem. Žid nepřestane být Židem, dokonce ani když překračuje židovský Zákon. Pro Žida je přestoupení na jinou víru v podstatě nemožné.


Za Židy jsou nehledě na jejich vyznání, pokládáni lidé, jejichž rodiče nebo jeden z rodičů měli židovský původ.


Mezinárodní sportovní slavnosti „makkabiády“ se mohou zúčastnit jen Židé. Je třeba to chápat, že i zde je to podle krve? Proč je tedy třeba tak plameně a výhružně vyčítat všem ostatním „evidenci podle krve“? Je třeba přihlédnout i k vlastnímu nacionalismu.


Amos Oz: Být Žid znamená cítit: ať pronásledují a mučí Žida kdekoli – to pronásledují a mučí tebe.


Amos Oz o nějakém shromáždění: Postačí jen letmý pohled, aby se člověk přesvědčil, že všichni ti lidé jsou Židé. Neptejte se mě, co je to Žid. Je okamžitě zřejmé, že jsi mezi Židy. A to je – kouzlo. To je výzva, to je velký zázrak.


Tomuto vnitřnímu spojení Židovstva, vzájemné pomoci a semknutosti Židů se často obdivovalo mnoho autorů v různých zemích a v nejrůznějších dobách. Tato výjimečná semknutost není vlastní v takové míře žádnému jinému národu.


Norman Podgorec: Židé v cizích kulturách vždy „stáli na ramenou“ původních národů a díky tomu osvobodili sami sebe od ekonomických, vojenských, politických a ostatních obyčejných starostí, které zatěžují každý normální národ a které upoutávají tak významnou část jeho vlastního kolektivního génia.


Židé jsou národ, který je možné rozervat na kousky, ale tyto kusy zůstanou živé a vyrostou znovu. A tak jsou Židé pružnější, tvárnější než cokoli jiného na světě. Současně jsme tvrdší než ocel.


Židé přežili nikoli ve své zemi, ale v diaspoře. Bezdomovectví je mu vrozené.


Židovský národ se může beze zbytku rozptýlit ve světě, avšak duch Židovstva se tím jen upevňuje.


Dostojevskij: Ještě se nenaplnily všechny časy a dny, ačkoli uplynulo čtyřicet století, a že poslední slovo lidstva o tomto velkém národu ještě má být proneseno.


Kdo koho vytvořil. Tóra Židy nebo Židé Tóru?


Málokterý národ skýtá takové bohaté spektrum typů, charakterů a názorů od nejbystřejších mozků lidstva až po šejdíře. A ať si uděláte o Židech jakoukoli představu, ať se pokusíte dát jim souhrnnou charakteristiku, oni vám hned odůvodněně předvedou ty nejzřejmější a nejpřesvědčivější výjimky z této představy.


Je to národ, který hraje obrovskou roli, proporcionálně přesahujících statistickou menšinu, ve světovém hospodářství, světové politice a světové kultuře. Je to svého druhu velmoc, i když ne teritoriální. Je rovnoprávným subjektem ve světovém soutěžení velkých národů.


Nechtějí se vzdát své odlišnosti, vzdát se své výjimečnosti, znamená ztratit něco důležitého a cenného.


Naše úspěchy i porážky a rovněž naše provinění i zásluhy mají světově historický charakter a světově historický význam. Boj o budoucnost Židů je rovněž bojem o tuto nebo jinou podobu celého zbývajícího světa.


Max Brod: Pro Židy je velmi nebezpečné vměšovat se do politického života jiných národů, taková účast nás určitě rozdrtí a zahubí. Naše vměšování do záležitostí jiných národů se vždy zvrtlo špatným směrem i proti těmto národům, i proti židovskému národu. Mnohokrát jsme odhalovali nespravedlnost v základech existujících společností a naše nezodpovědnost jako menšiny přispívala k vytvoření nových, ještě horších nespravedlností. Byli jsme „dědiční rádcové“.


Naše dějiny jsou nejen dějinami lidí zbožných, ale i nestoudných, nejen bezbranných a hnaných na smrt, ale i ozbrojených a působících smrt, nejen pronásledovaných, ale i pronásledujících. V naší historii existují stránky, které nelze otevřít bez zachvění.


Sotva se u státního nebo společenského organismu začnou projevovat první molekuly tlení, už se Židé od něj odvracejí, a i když byli dosud jeho přívrženci, už se ho zříkají. A sotva někde vypučí první výhonek budoucího mohutného kmene, už si ho Židé všimnou, chválí ho a brání. Židé se vždy ocitají na straně nejpokrokovějších idejí, to je pro nás charakteristické. Naše důvěra v rozum a pocit, že konstruktivním úsilím je možné vyřešit všechny problémy.


Winston Churchil v roce 1920: Nyní tato banda pozoruhodných osobností ze sklepení velkoměst Evropy a Ameriky popadla za vlasy a za hrdlo ruský lid a stala se nezvratnými pány v obrovské Ruské říši.


Tito lidé se v Rusku vyznačovali největší krutostí a nesmlouvavostí při vyřizování účtů s buržoasií.


Sovětští funkcionáři bydleli v tzv. První domě Sovětů (National). Ulrich, pozdější prokurátor z procesů zažertoval: Proč se v Nationalu neotevře synagoga, když tu bydlí skoro samí Židé?


Sovětská elita měla ještě další domy sovětů – Metropol, seminář v Božedomské uličce, pak Mochová-Vozdviženkja a v Šeremeťjevské uličce – každý ten dům měl restauraci pro své obyvatele a prodejnu s přednostním zásobováním, byl tu stále kaviár, sýr, máslo, losos, vše bylo speciální a pouze pro novou elitu, dětské školky, školy, klubovny, knihovny…


Rus nikdy dříve nezažil Žida ve vládní moci, nyní ho však viděl na každém kroku a pociťoval na sobě vládu špinavé sebranky, nabubřelé a hrubé, příliš sebevědomé a drzé.


Mohl by bolševismus vedený Leninem zvítězit, kdyby Rusko obývalo syté a kulturní rolnictvo zajištěné půdou? Mohli by všichni ti „sionští mudrci“ v čele s Trockým podnítit v Rusku velkou bouři? Pasmanik má pravdu, samozřejmě by nemohli!


Židé by si měli v duchu klidného historického pohledu odpovědět na masovou účast Židů v bolševické správě a v bolševických zvěrstvech. Byla to chátra, odtržená od Židovstva, proč za ně máme odpovídat? Neexistuje žádný důvod, aby celý národ zodpovídal za některé své příslušníky. Ale to by se pak mohli vymlouvat také Němci: Tamto nebyli skuteční Němci, ale chátra. Je třeba zodpovídat se, jako se zodpovídáme za členy své rodiny. Zbavíme-li se odpovědnosti za své soukmenovce, ztratí pojem národa jakýkoli živý smysl.


Trockij vydal rozkaz zastřelit v jednotce, která ustoupila, každého desátého muže, ostatně výkon svého rozkazu na vlastní oči nikdy nezhlédl.


Lacis dne 1. 11. 1918 v bulletinu Krasnyj Těrror a 25. 12. 1918 v Pravdě: Nehledejte při šetření materiál a důkazy, že obviněný jednal skutkem nebo slovem proti sovětské moci. První otázka, kterou mu musíte položit, je: k jaké třídě patří, jaký má původ, jakou výchovu, vzdělání nebo profesi. Lacis vůbec nebyl originální, pouze si upravil Robespierrova slova v Konventu o masovém teroru: k odsouzení nepřátel vlasti stačí zjistit jejich osobnost. Není potřeba je trestat, ale zničit.


V Kyjevě píše Lev Krajnij: Pro nás neplatí a nemohou platit staré zásady morálky a humanity vymyšlené buržoasií. Vyhlášený rudý teror je třeba uskutečňovat proletářsky. Máme-li pro nastolení proletářské diktatury na celém světě zničit všechny sluhy carismu a kapitálu, pak se před ničím nezastavíme. Popravovalo se střelbou z kulometů, protože obětí bylo příliš, než aby mohla být zastřelena každá zvlášť.


Roku 1922 řekl Gorkij akademiku Ipaťjevovi, že sovětská obchodní mise v Berlíně se z 98 % skládá z Židů. (Nedá se ani vypovědět, kolikrát bylo v tomto raně bolševickém období Rusko vydrancováno a vylíčit demoralizaci a úpadek těchto pracovníků!)


Neexistovala ve světě země, do níž by Kreml nevyslal svého oddaného Žida jako vyslance či velvyslance.


Drzí, sebevědomí, spokojení, prozpěvovali Židé o rudých svátcích a o svatbách: „Tam, kde sedávali carové a generálové, tam sedíme my, oni sedí pod námi.“


Židovský komunista, který zaplňuje všelijaké výbory, prezídia, který řídí malé a střední sovětské orgány, který podle druhu své činnosti přichází do každodenního a ustavičného styku s širokými vrstvami obyvatelstva – šíří se antisemitská nálada a tomu napomáhají svým chováním sami židovští bolševici.


Otázky: Proč v úřadech převažují Židé? Proč Židé nestojí ve frontách? Proč Židé hned dostanou byt? Proč jsou Židé bohatí, mají svoje pekařství, svoje stánky a pod? Odkud se u Židů bere usilování o lehčí práci, a ne o fyzickou? Proč se nezabývají zemědělstvím, když je to teď Židům dovoleno? Proč se antisemitismus vyvinul jen ke vztahu k Židům a ne k druhým národům? Proč Židé v práci nebo zaměstnání podporují jeden druhého a opatřují si místa, kdežto Rusové to nedělají? Nechtějí dělat obyčejnou práci, jen si budují kariéru…. Proč dali dobrou půdu na Krymu Židům, ale Rusům ne?


Židé tvořili většinu Nepmanů!


Vyšetřovatelé byli také většinou Židé.


Od ledna 1935 do ledna 1938 řídili Židé více než 50 % strukturních složek ústředního aparátu ministerstva vnitra, ale k 1. 1. 1939 jich už bylo pouhých 6 %. Tento úder jim připadal jako zhroucení vesmíru, jako konec světa. Máme vyhnání Židů z orgánů činných v trestním řízení zahrnovat do kolonky pronásledování Židů sovětským režimem? Byl to antisemitismus? To vyhnání skutečně nemělo antisemitskou motivaci. Prý jde o oběti sovětské diktatury, která je využila a nemilosrdně zlikvidovala, když je už nepotřebovala. Ale co předchozích dvacet let? To byli také využíváni? Copak se horlivě nepodíleli na likvidaci náboženství, kultury, inteligence a mnohamilionového rolnictva?


Isaj Davidovič Berg vynalezl tzv. auta smrti. Popravčí čety úkol nezvládaly a Berg přišel s nápadem oběti svléct dohana, spoutat je, zacpat jim ústa a naházet je do krytého náklaďáku, zvenčí maskovaného jako dodávka chleba. Při převozu se výfukové plyny pouštěly dovnitř a než se dojelo ke vzdálené jámě, byli vězňové už „hotoví“. Berg byl popraven roku 1939, samozřejmě ne za tyto zločiny, nýbrž pro obvinění ze spiknutí, a v roce 1956 byl zdárně rehabilitován, ačkoliv v jeho vyšetřovacím spise i tehdy byla a dodnes zůstala a byla přečtena novinářům historie onoho vražedného vynálezu.


Židé se dostávali do toho mlýna jen proto, že jich bylo mezi sovětskými špičkami tolik!


Stalin nedovolí a nepřipustí pogromy a jestliže bolševismus padne, můžeme najisto počítat s divokým výbuchem antisemitských vášní a násilností, pád sovětského režimu by byl pro Židy katastrofou.


Židovská inteligence prý neměla v sovětských podmínkách skoro žádné zdroje existence než právě státní službu. Něco takového je hanba číst. Jakýpak útlak a beznaděj: skoro žádné zdroje existence než ty privilegované. A ostatní obyvatelstvo mělo plnou svobodu třeba dřít na kolchozních polích nebo kopat jámy a tahat náklady na stavbách pětiletek.


Erenburg: Němec je od přirozenosti šelma… a vyzýval, aby „nebyly šetřeni ani nenarození fašisté“ (jinak řečeno, aby byly zabíjeny těhotné Němky).


II. světová válka: Generálů a admirálů židovského původu bylo 270, to není málo! To je kolosální! V žádné spojenecké armádě, ani v americké, nezastávali Židé tolik vysokých funkcí jako v sovětské. Čtyři lidoví komisaři – Kaganovič, další pro munici, stavebnictví, tankový průmysl. Čtyři Židé veleli armádám, další dvaceti třem sborům, dvaasedmdesáti divizím a sto třem brigádám!


Sověti nejenže zachránili vlastní území a sovětské Židovstvo, zachránili i společenský systém celého západního světa! (Západní svět své Židy nezachránil!)


Naprostý nezájem všech demokracií světa o osud Židů ve fašistických státech!


Osvětim se stala ideologií Izraelského státu, přeměnila se v předmět náboženského uctívání, ve státní kult. Stát Izrael přijal roli apoštola kultu Katastrofy mezi ostatními národy, roli kněze, který u národů vybírá desátek. A běda těm, kdo tento desátek odmítne platit. Z toho vyplývá: „Nejhorším dědictvím nacismu je pro Židy tato role nadoběti.“


Morální kapitál Osvětimi je dnes již vyčerpán. Židé zkrátka nemohou kráčet starou cestou výčitek celému světu. Je čas rozbít zrcadlo a ohlédnout se: nejsme na světě sami.


Maďarské povstání roku 56 bylo namířeno proti Židům, historici tento fakt zamlčují!


Chruščov: Na vysoké školy bude přijímáno tolik Židů, kolik jich pracuje v dolech.


Izraelský velvyslanec navštívil velký kolchoz a bylo mu sděleno, že se s ním chtějí setkat Židé, kteří tam pracují. Přišli tři, jeden byl pokladník, druhý redaktor kolchozních nástěnných novin a třetí něco na způsob ekonoma.


Proces s překupníky valut v roce 1962 – protestoval sám Bertrand Russell. Kšefty se uzavíraly v synagoze, spory řešil rabín.


Andrej Bělinkov: Věčně otrocká Rus, svoboda pro naši vlast je horší než žrát rozdrcené sklo, v Rusku se věší buď ne ti praví, nebo ne tak, jak by se mělo, a vždycky málo. Z obyvatel Ruska se stalo stádo zrádců, udavačů a katů, soud v Rusku nesoudí, všechno ví předem. Bídná společnost otroků, potomků otroků a prapředků otroků, společnost strachem a zlostí se třesoucích hovad, při pokusech zardousit svobodu, ruská inteligence vždy ochotně pomohla.


Bělocerkovskij: Rusové jsou silný národ, jenom na hlavu jsou slabí. Ať všichni ti Rusové, Ukrajinci… hulákají v opilosti i se svými ženami, chlastají vodku a blbnou z komunistických žvástů… bez nás. Ještě lezli po čtyřech a klaněli se stromům a kamenům, ale my jsme jim dali Boha Abrahámova, Izákova a Jákobova.


Povšimněte si, že žádný hanlivý úsudek o ruské duši obecně, o ruské povaze obecně, nevyvolává u nikoho z civilizovaných lidí ani nejmenší protest, ani zapochybování. Otázka mohou-li se posuzovat národy jako celek vůbec nevznikne. Nezdravé rysy ruské povahy – řekl by někdo nezdravé rysy židovské povahy?


Pravoslaví je hotentotské náboženství.


Grigorij Pomeranc: Lid už skoro nikde neexistuje, leda u Křováků. Lid je neslaná nemastná břečka a sůl země se nachází v nás samých, v intelektuálech. Solidarita inteligence přetínající hranice je reálnější věc než solidarita inteligence s lidem. Národy neexistují, ignorovat národnost… Jenže právě Židé rozlišují a důkladně zkoumají svůj národ!


Marx: Židé se neasimilovali, protože představovali ekonomicky vyšší typ, tj. třídu kapitalistů mezi zemědělskými a maloburžoasními národy. Židé diaspory vědomě vytvořili vlastní ekonomiku, která je uzavírala před asimilací. Udělali to, poněvadž si uvědomovali svou kulturní převahu.


Když ostatní národy začaly vytvářet skvělou kulturu, která zastínila židovskou, teprve pak začala emancipace Židů.


Jestli, nedej Bože, bude smeten Izrael, zmizí Židé i v jiných zemích. Druhou Katastrofu Židé nepřežijí.


***


Nesmíte se řídit vlastním srdcem a vlastníma očima, neboť to jsou nástroje pudu, říká se v Talmudu. Zlosyni podléhají moci svých srdcí, spravedliví však mají srdce ve své moci.


Rabíni prvních dvou století po K.: Státní moc nepředstavuje žádnou hodnotu.


Talmud: Celkem 26 pokusů předcházelo genezi našeho světa a žádný z nich se nepovedl. Svět člověka povstal z chaotického jádra předchozích trosek a i před ním stojí možnost nezdaru a návrat k nicotě. Doufejme, že tenhle dvacátý sedmý se podaří, zvolal Bůh.


Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku