Talmud je velice obsáhlá posvátná židovská kniha, prý má až několik miliónů slov. Obsahem Talmudu jsou výklady Tóry, tedy výklady prvních pěti knih Starého zákona (Pentateuch), jsou to tyto knihy: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Proč výklady? Protože na Sinaji prý nebyla Mojžíšovi předána veškerá Tóra, ale jenom malá část, a to, co nebylo předáno, zůstalo na nebesích a je postupně sdělováno Izraeli, takže je potřeba neustálé interpretace Tóry, což se děje až do dnešních dnů, ba bude se dít i ve dnech zítřejších. Takže Talmud je kniha nikdy neukončená, neboť vždy se může najít nějaký nový originální výklad. A to se mi docela líbí. Oproti nám křesťanům, židé nikdy za odlišný názor nepopravovali, nekamenovali, ba dokonce ani nevylučovali ze společnosti, ba naopak, všechno zapsali, každou ptákovinu a blbost zaznamenali, proto ta obrovská spousta slov. My, křesťané, jsme naopak za sebeméně odlišný názor ony heretiky upalovali třeba na pomalém ohni a totální likvidaci disidentů a kacířů jsme praktikovali od svého počátku, tedy hned v prvních staletích našeho letopočtu. Nemáme se tedy čím chlubit!
Existují dva Talmudy: Jeruzalémský Talmud a Babylónský Talmud (sepsán v babylonském zajetí). Talmud obsahuje dvě části: Mišnu, což je základní text, a Gemaru, kde jsou rozbory a komentáře. Babylonský má 12 svazků, asi 6 tisíc stránek, píše se přitom bez odstavců a bez samohlásek. Novější vydání mají svazků 18, obsahují 36 traktátů. Talmud palestinský (nesprávně jeruzalémský) má čtyři svazky a méně komentářů. Počet jeho známých autorů je asi 3.500, psali od 4. stol. před K. až po 7. stol. n. l.
Talmud mi připadá jako nějaké dadaisticko surrealistické srandičky naprosto vzdálené realitě života běžných normálních lidí. Nepřeberné množství výroků nás určitě rozesměje, je to docela humoristicky pojatá kniha. Třeba tyhle ptákoviny, kde se na několika stránkách rozebírá, kdy se smí jíst a kdy nesmí jíst plody stromů a vinné révy – co s vejcem, které je sneseno ve svátek – jak přepravovat potraviny o svátcích – jak dodržovat zákaz rozdělávání ohně – jak troubit na šofar – jak postupovat u věcí zakoupených u modlářů – jak provádět porážku zvířat – jak uchovávat a vařit maso a mléko – jak provádět chrámové rituály a zvířecí oběti atp. Potom je tam také 613 zákonů (micvot), které musí židé dodržovat. Jenom si je přečíst dá fušku, ne tak si je pamatovat a dodržovat je!
Vybíral jsem ze dvou knih: Talmud pro každého 2006 Sefer Praha a z Talmud: Výběr, vydáno roku 1940, nákladem Kuratoria, kde cílem bylo hlavně zesměšnění.
Ještě než budou citace z Talmudu, uvedu několik odstavců o současném židovství, docela absurdních:
Ultraortodoxní židé, kteří tvoří již téměř deset procent ze 7,7 milionu obyvatel Izraele, mají od vzniku samostatného židovského státu zvláštní výhody – nemusejí chodit do práce, neslouží v armádě a od státu se v mnoha případech úplně distancují. Tato skupina obyvatel, kterým se říká charedim, často odsuzuje Izrael pro jeho údajně příliš světské zřízení, více než polovina z jejích členů přitom však žije ze sociálních dávek, na které mají ze zákona nárok. Z údajů Izraelské národní banky vyplývá, že státní podporu pobírá asi 60 procent ultraortodoxních židů.
„Naším údělem je studium Tóry. Je to nejvyšší příkaz, který se vztahuje na každého židovského muže. Neslučuje se s jakoukoliv jinou prací. Nestojíme o vydělávání peněz nebo o luxusní zboží. Ke spokojenosti nám stačí velmi málo a naším nejvyšším posláním je studium. Věříme, že kdybychom byť jen na okamžik přestali studovat Tóru, nastane konec světa,“ vysvětlil reportérovi agentury Reuters silně věřící Meir Gross.
Židé jsou téměř nadlidmi, říká Talmud: „Žid je Bohu milejší než andělé“, „Kdo dá Židu políček, jako by Boha políčkoval“ a „Kdyby nebylo Židů, nebylo by blaha pozemského, ni slunečních paprsků, ni deště a lidé nemohli by žíti.“
Žid musel být od svých sousedů oddělen nejenom vyznáním, ale celým způsobem života. Jeho kult měl být odlišný, jeho domov měl být jiný, a dokonce běžné každodenní úkony měly mít specifické prvky, které mu neustále připomínaly jeho židovství. Každý detail jeho života měl být střežen Tórou.
Obyvatelstvo světa se v jejich pojetí skutečně dělí na Izrael a jiné národy a vyvolenost Izraele představuje základní a zásadní dogma.
Hebrejská řeč je svatá, protože v ní nejsou sprostá slova, pronesl Maimonides, když nenašel v Talmudu ani jedno sprosté slovo.
Talmud je kniha sice posvátná, ale ne závazná a směrodatná. Řídit se podle ní by byla hříšná opovážlivost.
Svatý Ludvík IX. nechal spálit 24 plně naložených vozů naplněných drahocennými rukopisy!
Jako všechno veliké a nevyvinutým mozkům nepřístupné, má i Talmud své odpůrce.
Markus Aurélius vyjádřil veřejně lítost, že nemůže Židům zdanit vzduch, který dýchají.
***
Citace z Talmudu
Odchod Z Egypta přes moře rákosové: Moře bylo rozděleno desetkrát, takže každý kmen kráčel svou cestou. Ztuhlé vody byly průhledné jako sklo či onyx, aby se procházející kmeny navzájem viděly. Ze stěn proudila pitná voda, a jakmile se Židé vody dostatečně napili, voda, která dopadala na zem, okamžitě ztuhla a navršila se do kup. (Ex.15,8)
Chrám stvořil Bůh dvěma rukama, zatímco svět pouze jednou rukou, neboť je psáno: Sídlo ke svému přebývání vytvořil jsi Bože; svatyni tvé ruce přichystaly. (Ex.15,17) Ano, moje ruka založila zemi, má pravice nebesa rozhrnula. (Iz.48,13).
Tóra byla napsána 974 generací před tím, než byl stvořen svět a spočívala v lůně Svatého, budiž veleben, a pěla písně se služebnými anděly.
Kázal rabi Jehúda: Na konec přivede Bůh, pochválen budiž, Pokušitele a zařízne ho před světci i před lotry. Světcům se bude zdát, že je jako vysoká hora, lotrům se bude zdát, že je jako vlásek. Ti i oni zapláčou. Světci zapláčou řka: Jak to, že se nám podařilo zdolat tak vysokou horu? A lotři zapláčou, řkouce: Jak to, že se nám nepodařilo zdolat takový vlásek? (Suká 52a)
Chanina: Modli se za blaho státní moci. Kdyby nebylo její bázně, lidé by se zaživa navzájem pohltili. (Avot III.2)
Všechny národy světa provolávají chválu Svatému, budiž pochválen, leč židovskou přijímá raději než jejich.
Svatý duch volá: Kdo je jako tvůj izraelský lid, jediný národ na zemi, jakého jiného není? Blaze tobě Izraeli! Kdo je ti roven?
Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko?
Svatý duch volá: Izraeli, v tobě se oslavím.
Každý, kdo pomůže Izraeli, jako by pomohl Svatému, budiž pochválen.
Svatý, budiž pochválen, obdaroval Izrael třemi vzácnými dary: jsou to Tóra, země Izrael a svět budoucí.
Izrael existoval v Boží mysli již před stvořením vesmíru.
Nebesa a země byly stvořeny jedině zásluhou Izraele.
Jakoby svět nemohl existovat bez větrů, tak ani nemůže existovat bez Izraele.
Kdyby se nenašel národ, který by Tóru přijal, záměr stvoření by se zhatil a veškeré obyvatelstvo světa by bylo vyhlazeno, neboť smyslem jeho existence je jedině Tóra.
Nežid, který se zabývá studiem Tóry, zasluhuje smrt, neboť Tóru nám vydal Mojžíš, je to dědictví naše, nikoliv jejich.
Proselyté jsou pro Izrael obtížní jako boláky.
Dokonce i zbožné skutky nežidů jsou hříchem, neboť jejich pohnutky jsou nečisté.
Zabij ty nejlepší z nežidů! Rozdrť hlavy nejlepších z hadů!
Nikdo z nežidů nebude mít podíl ve světě budoucím.
Proto byl člověk stvořen jeden, aby se poučil, že každému, kdo zničí jednu duši Izraele, to počítá Písmo, jako by zničil celý svět, a každému, kdo spasí jednu duši Izraele, jakoby spasil celý svět.
Svatý, budiž pochválen, nedá své Zechině spočinout, leč na tom, kdo je moudrý, silný, bohatý a vysoké postavy.
Mišna působí dojmem neuspořádané masy různorodého materiálu. Učitelé i žáci se libovolně uchylovali od zkoumaného tématu, aby se pouštěli do námětů tak rozmanitých, jaké si jen možno představit.
Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré. (Iz. 7,15)
Já jsem první, neboť nemám otce, i poslední, neboť nemám bratra, kromě mne žádného boha není, neboť nemám syna.
Bůh si obléká modlitební řemínky a halí se do talitu (modlitebního šálu), modlí se sám k sobě a denně po tři hodiny studuje Tóru a naříká nad pochybeními svých stvoření.
Tak jako se tváře liší jedna od druhé, tak i myšlenky jsou různé, leč Bůh zná všechny.
Anděl sestává napůl z vody a napůl z ohně a má pět křídel.
Andělé jsou nesmrtelní a nerozmnožují se. Příležitostně ovšem může Bůh některé z nich zničit, pokud odporují jeho vůli. Nepotřebují hmotnou potravu. Nepodléhají obvyklým lidským vášním. Hovoří svatým jazykem, tj. hebrejštinou. Neumějí aramejsky, a proto také nemá člověk v tomto jazyce předkládat prosby za své potřeby.
Anděl shromáždí modlitby ze všech synagog a modliteben, uvije z nich koruny a vloží je na hlavu Svatého, budiž pochválen.
Modlitba před spaním: Nechť stojí Michael po mé pravici, Gabriel po mé levici, přede mnou Uriel, za mnou Rafael a nade mnou Boží přítomnost.
Gabriel pleskl Mojžíše tak, až se rozplakal, aby v princezně probudil soucit k němu.
Jelikož Satan může být v jednom okamžiku přítomen pouze na jednom místě, musí mít k plnění svých rozkazů dostatek vykonavatelů.
Když byl Adam v zahradě Eden (a dosud nezhřešil), odpočíval v lehátku, zatímco služební andělé pro něj opékali maso a připravovali víno.
Tóra musela existovat odevždy, dokonce před stvořením světa.
Tóra byla napsána v náručí Svatého, budiž pochválen, spočívala devět set sedmdesát čtyři pokolení před stvořením světa. Ke zjevení ovšem došlo v pokolení Mojžíše, které bylo dvacátých šestým pokolením po Adamovi, a Tóra tedy musela existovat devět set sedmdesát čtyři pokolení před stvořením světa.
Každý, kdo má modlitebné řemínky na hlavě a na paži, třásně na svém oděvu a mezuzu na svých dveřích, se pravděpodobně nedopustí hříchu. (Tfilin neboli modlitební řemínky tvoří dvě malá kožená pouzdra s připevněnými řemínky a v každém z nich je vložen pergamen se čtyřmi biblickými citáty.)
Co se nesmí v době šabatu: zavázat a rozvázat uzel, napsat dvě písmena abecedy, vymazat dvě písmena, přenášet předmět z jedné oblasti do druhé…
Žebrák stojí venku a majitel domu vevnitř a žebrák natáhne ruku dovnitř a vloží něco do ruky domácího pána nebo něco z jeho ruky vezme a vytáhne to ven. V takovém případě je vinen žebrák a domácí pán je bez viny. Kdyby majitel domu natáhl ruku a vložil něco do ruky žebráka, nebo z ní něco vzal a vnesl to do domu, pak je vinen majitel domu a žebrák je bez viny. Kdyby žebrák natáhl ruku dovnitř a majitel domu z ní něco vzal nebo do ní něco vložil, pak jsou oba bez viny. Kdyby majitel domu natáhl ruku ven a žebrák z ní něco vzal nebo do ní něco vložil, co by tamten vnesl domů, oba jsou vinni.
Není ubožejšího zaměstnání, než je obdělávání půdy. Sto zuzů vložených do obchodování zajistí maso a víno na každý den, sto zuzů vložených do půdy člověku dovolí, aby se živil pouze solí a zeleninou, a nejen to, navíc kvůli ní spí na zemi, když v noci hlídá úrodu a vyvolává spory mezi sousedy.
Ve světě budoucím budou znovu zbudovány i Sodoma a Gomora, neboť je řečeno: Tvá sestra Sodoma i se svými dcerami se navrátí k tomu, čím bývala kdysi.
Ze safírů znovu vybuduje Jeruzalém, cimbuří ti udělám rubínové, a tyto drahokamy budou zářit jako slunce a modloslužebníci budou přicházet a hledět na slávu Izraele.
Zatímco v tomto světě jeden člověk staví a druhý toho užívá, jeden člověk sází a druhý pojídá plody… ve světě budoucím nebudou stavět, aby se tam usadil jiný, nebudou sázet, aby z toho jedl jiný… nebudou se namáhat nadarmo a nebudou rodit pro náhlý zánik.
Mnozí nežidé se pokusí ke společenství připojit, ale budou odmítnuti. Ve světě budoucím nežidovské národy přijdou, aby se staly proselyty, ale my žádného nepřijmeme.
S blížícími se dny Mesiáše svět postihne veliká morová rána, v níž zajdou bezbožníci.
Mezi těmi, kdo budou mít podíl ve světě budoucím, je ten, kdo sídlí v zemi Izrael, a ten, kdo vychovává svého syna ke studiu Tóry. Každý, kdo ujde vzdálenost čtyř loktů v zemi izraelské, si může být jist, že je synem světa budoucího.
Sedm tříd lidí nebude mít podílu v budoucím světě: písař, učitel dětí, nejlepší z lékařů, soudce, zaklínač, synagogální sluha a řezník.
Gan Eden má dvě rubínové brány, u nichž stojí šedesát myriád služebných andělů. Když přijde spravedlivý člověk, vysvléknou jej z roucha, v němž vstal z hrobu, obléknou jej do osmi říz z oblaků slávy, na jeho hlavu vsadí dvě koruny, jednu zhotovenou z drahokamů a perel a druhou ze zlata. Každý má sám pro sebe přidělenou komnatu podle úcty, která mu náleží. Z ní vycházejí čtyři potoky, jeden mléka, jeden vína, jeden balzámu a jeden medu, a nad každou komnatou se nachází zlatá réva ozdobená třiceti perlami. V každé komnatě stojí stůl z drahokamů a perel a šedesát andělů obsluhuje každého spravedlivého člověka.
V každém rohu gan Eden se nachází osmdesát myriád druhů stromů, z nichž nejpodřadnější je ušlechtilejší než všechny aromatické rostliny na tomto světě, a v každém rohu se nachází šedesát myriád služebných andělů zpívajících v líbezných tónech. Ve středu stojí strom života, jehož větve pokrývají celý gan Eden a jenž obsahuje pět set tisíc druhů plodů rozličného vzhledu i chuti. Pod ním se nacházejí žáci mudrců, kteří vykládali Tóru, z nichž každý vlastní dvě komnaty, v jedné jsou hvězdy a ve druhé slunce a měsíc. Mezi každou komnatou visí závěs oblaků slávy, za nímž se rozkládá Eden. V něm se nachází tři sta deset světů.
Svatý, budiž pochválen, sedí v jejich kruhu a vykládá jim Tóru.
Talmud: Výběr, vydáno roku 1940, nákladem Kuratoria (fašistická organizace)
Dostal otázku: Jest možno se odloučiti od ženy, spálí-li žena muži jídlo? Odpověděl: Také, najde-li muž hezčí ženu než je ta, kterou má, neboť se praví: a rozloučí se od ní, nenalézá-li již potěchy v jejich očích. Text rozvodového dopisu zní: Jsi nyní každému muži volnou.
Muž nesmí býti sám se dvěma ženami. Jedna žena smí však býti se dvěma muži. Ženy jsou lehkomyslné.
Rabín Chizda: Všechno má smysl milostný.
Lidé bez zaměstnání jsou povinni vykonávat povinnosti lůžka denně. Dělníci dvakrát v týdnu, pohaněči oslů jedenkrát týdně, pohaněči velbloudů jednou za třicet dnů, lodníci jednou za šest měsíců.
Jeden pohár vína prospívá ženě, dva poháry jsou již neslušné, tři poháry ji činí smilnou a pije-li čtyři poháry, pak se nestydí běžeti na trh a vzíti i osla.
Ženě jest jeden káb výstřednosti milejší než deset kábů zdrženlivosti.
Jest vadou ženy, má-li vzdálenost prsů na šíři ruky.
Každý muž se musí starati, aby se jeho rod plemenil. Žena té povinnosti nemá.
Pročpak se Ester srovnává s laní? Poněvadž jako laň má úzká rodidla a jest proto jelenu stále milou, jako když prvně ji miloval, tak také Ester má úzká rodidla a byla králi Ašverovi milou, jako když ji po prvé miloval.
Samson musel mlíti ve svém vězení. Slovem mlíti rozumím tělesný, smyslný hřích. Každý z Filištínských přiváděl k němu do vězení svou ženu, aby ji Samson obtěžkal, aby rodila děti takové, jako byl sám. Goliášova matka se jmenovala Harapha nebo Orpha. Šemuel praví: Jmenovala se Harapha protože všichni s ní obcovali odzadu a byla proto pojmenována Orpha (=šíje, vaz). Rábh praví: Jmenovala se Harapha, neboť ji všichni stloukali jako kroupy.
Člověk se smí oženiti podle libosti, třeba se sto ženami. On však musí býti schopen všechny ženy uživiti, šatit a vykonávat u všech manželské povinnosti.
Onen anděl, který jest Svatým ustanoven, aby pečoval o těhotenství, jmenuje se Lilith. Bere kapku semene a klade ji před Svatého a praví mu: Pane světa, co se má zroditi z tohoto semene? Silný, slabý, moudrý, či blázen, bohatý či chudý? Svatý sedí a počítá soulože Izraelovy, kdy přijde kapka, ze které může stvořiti jednoho spravedlivého.
Jsou-li psi veselí a spokojení, je to znamení, že ve městě jest sám Elijjahu, nebo že mezi psy jest fenka.
Dcera je otci znepokojujícím pokladem. Pokud jest malá, otec nespí pro ni starostmi, aby ji nikdo nesvedl. Když doroste, nespí starostmi, aby se nestala děvkou. Když dospěje ke vdávání, zase nespí otec starostmi, aby nezůstala na ocet. Vdá-li se, opět nespí starostmi, aby nezůstala bezdětnou. Zestárne-li, má opět starosti, aby nepropadla čarodějnictví.
Jednou pravila žena své dceři: Proč nejsi šetrná při svém cizoložství? Já měla deset synů a jenom jeden jediný byl tvého otce.
Vzpomínám si, že jednou si hráli chlapci a děvčata ve věku 16 až 17 let spolu na ulici a nehřešili.
Manases strhl oltář Hospodinův. Amon spálil zákoník a oltář ovinul pavučinami. Acház dovolil smilstvo. Menašeh souložil se sestrou. Amon souložil s matkou. Ta mu pravila: Máš požitek z místa, odkud jsi vyšel? I odpověděl jí: Činím tak, abych ke zlosti popudil Boha. Jehozakim se rouhal Bohu a na potupu jeho jména si dal vytetovati jeho jméno na pyj. David i ve své nemoci vykonával svých osmnáct povinných souloží.
Spadne-li nějaký člověk ze střechy a padne-li na ženu tak, že při tom vykoná soulož, jest povinen ženě zaplatit. Ovšem není povinen zaplatit jí náhradu za způsobené zhanobení. Musí zaplatit pouze léčebné a zameškání času.
Dá-li se muž zabíti ženou, pak není soudce ani práva.
Spatřili jsme husy. Byly tak tlusté, že pod nimi tekly celé potoky sádla.
Svatý byl družbou Adamovi, neboť je psáno: „…a dovedl ji Adamovi.“
Pán zlořečí ženě, ale každý za ní běží.
Rabín: S manou padala pro ženy i líčidla. Další rabín: Padala i cibule. Další rabín: Také drahé kameny a perly. Ještě další rabín: Napadalo tolik many, že byla na výšku 6 loket.
Z čeho se vztekne pes? Čarodějnice s ním provádějí kratochvíli. Vyzdvihni šat svůj a tryskem leť.
Kdo osvobodí svého otroka, přestupuje přikázání, neboť je psáno: „Věčně je budete k práci přidržovat.“
Jest trojí druh lidí na světě, kterým život není životem. Jsou to ti, kteří musí doufati v stůl bližního. Ti, kdo jsou pod komandem ženy, a ti, kdož trpí bolestmi těla.
Buďtež chytří v bázni boží. Mírná odpověď krotí hněv.
Mojžíš zbohatl z odpadků desek zákona, poněvadž je psáno (Ex 34,1): „Vytešeš sobě dvě desky kamenné, podobné prvním, a co ti zbude, bude tvé.“
Znalec Zákona může sám sebe dáti do klatby a opět sám sebe klatby zase zprostit.
My Židé jsme nejinteligentnější rasou (Auerbach).
Jest přímo přikázáno, aby se člověk pro milý pokoj uchýlil od pravdy.
Člověk jest souzen pouze podle činů již provedených.
Mistr říká umírajícímu rabínovi: Nebuď smutný, Pane můj a Mistře, ještě dnes budeš stolovati s Abrahámem, Izákem a Jákobem. Odpověď: Věz, Mistře, že bych raději nežral.
Když zemřel rabín a jeho duše spěla k věčnému míru, neroztrhali jeho žáci svých oděvů a říkali: Ničeho jsme se od něho nenaučili. A když se duše rabína vracela ve věčný mír, sloupy v Caesarei ronily slzy.
Raba ben Channa vypravuje: Jednou jsem přišel k hoře Sinaj a slyšel jsem hlas boží: „Běda mi, že jsem přísahal, že rozptýlím děti své.“ Svatý rozptýlil jen proto Židy do celého světa, aby přinesli národům štěstí a požehnání.
Rabín Josef Samega: Pán naříká: Běda mi, běda, že jsem zbořil chrám svůj, spálil dům svůj. Běda mi, běda, že jsem vyhnal své děti a vyobcoval je mezi národy světa.
Mám rád Peršany pro tři věci: Pro jejich čistotu při jídle, pro jejich cudnost na záchodě a pro jejich supění při souloži.
Chce-li se kdo státi bohatým, nechť pěstuje dobytek, neboť (Deut. 7,13): „…a požehná skotu tvému. Požehná i stádům tvým.“
Ezau spáchal pět přestoupení zákona v den smrti otce svého: souložil se zasnoubenou pannou, dopustil se vraždy, zapřel božstvo, popíral z mrtvých vstání a nevážil si prvorozenství.
Přísloví 6,23: Zákon je svíce, učení je světlo a cesta života jsou domlouvání vyučujících.
Jednou přivedli jakéhosi člověka před soud. Byl obžalován, že nectil své rodiče, že nectil matku ani otce svého. Člověk byl spoután. Ale rabín Jehuda pravil: Propusťte ho. Potom dodal: Dostalo se vám naučení: Není povinností soudního dvora, aby zde na zemi dbal o zachovávání těch přikázání, která jsouce zachovávána, přinášejí zvláštní odměnu.
Kdo vládne Izraeli, jako by vládl celému světu.
Na čem spočívá země? Na sloupech. Sloupy spočívají na vodě. Voda pak spočívá na horách. Hory spočívají na větru. Vítr na bouři. Bouře pak visí přímo na rameni Svatého.
Každého dne jsou stvořeni služební andělé. Jsou tvořeni z ohnivého proudu. Zazpívají chvalozpěv, oslaví Svatého a zmizí.
Rabín Šemuel: Z každého slova, které vychází z úst Svatého, je stvořen anděl.
Král nemůže být ani svědkem, ani obžalovaným.
V předvečer velikonočních svátků byl oběšen Jeschu. (Prý se jedná o Ježíše Krista, domnívají se badatelé. Je to jediná zmínka v Talmudu o Jehošuovi). Po celých čtyřicet dní vyvolával herold: Bude kamenován jako čarodějník, poněvadž sváděl lid izraelský a svedl jej. Kdo může uvésti něco k jeho obhajobě, přihlas se a mluv. Ale k jeho obhajobě nebylo řečeno nic! I byl proto oběšen před velikonočními svátky.
Mojžíš pravil jednou Hospodinu: Stvořil-li Pán již očistec, dobře učinil. Nestvořil-li jej ještě, pak je nezbytné, aby jej stvořil.
Kvůli třem mužům zapadalo Slunce později: A to kvůli Mojžíšovi, Jozuovi a Nikodémovi ben Gorjou.
Rabín Jehuda viděl, kterak jednou dva lidé házeli po sobě chlebem. I řekl: Jest patrno, že je ve světě nadbytek. I upřel na ně své oči a nastal hlad.
Rabín Chonina byl na cestách a pořádně zmokl. I řekl: Pane světa! Celý svět žije v blahobytu, jenom rabi Chanina má nouzi. I přestalo pršet. Když přišel domů, pravil: Pane světa! Celý svět žije v blahobytu, jenom rabbi Chanina má nouzi. I začalo ihned zase pršet.
Rabín Chana nařídil půst a přece nepršelo. I řekl: Nebesa, nebesa! Zakryjte svou tvář. Ale nebe nezakrylo své tváře. I rozhorlil se rabín: Jak drzá jsou nebesa! A již začalo pršet.
Dopouští se hříchu ten, kdo vrací křesťanovi ztracenou věc, poněvadž zesiluje moc nevěřících.
Jsou dva ráje. Jeden jest v nebi, druhý na zemi.
Nemine den, aby Svatý nevytvořil nějakou novou thesi v nebeské škole.
Nezabývej se vědami, které vyžadují veliké námahy a slibují ti malý zisk.
Kaballa (kabbalah) = něco jako židovská gnóse. Má dvě části: l. Jezirah asi z 9. století. Pochází prý přímo od Abraháma. Je to nauka o Bohu, o andělech apod. 2. Sohar (=Lesk), napsal ji prý Šimon ben Jochai, syn Akibův.
Ženština vyfoukla obláček páry a řekla: „Tak jako se tento dech nikdy nevrátí na místo svého původu, ty, Eliezere ben Dordio, se nikdy nedočkáš odpuštění od Všemohoucího.“ Dordia spěchal do hor, padl na kolena a prosil: „Ó, vy hory a nesmírné výšiny, proste o smilování pro mne hříšného.“ Hory zahřímaly: „Dokud nám samým nebude udělena milost, jak ji můžeme žádat pro tebe? Vždyť víme od proroka Izajáše, že každá hora a pahrbek budou sníženy“. Rabi pak vzýval nebesa a zemi. Ony také odpověděly: „Prorok Izajáš řekl, že nebesa se rozplynou jako dým a země zvetší jako roucho.“ „Rabi se obrátil s prosbou ke slunci a měsíci. Odpověděly zase stejně: „Izajáš prohlásil, že zardí se bledá luna, zastydí se žárné slunko.“ Rabi prosil hvězdy a souhvězdí. Ty odpověděly, že všechna nebeská tělesa se změní v páru a popel a rozpadnou se. V tom rabi pochopil: „Zdá se, že všechno záleží jenom na mně. Pokud mám dostat smilování, musím o ně prosit sám.“ Rabi hlasitě naříkal a litoval svých skutků, dokud jeho duše nevystoupila do nebe, dostal tedy odpuštění a věčnou odměnu (zemřel).
Jak se přiblíží Mesiáš, bude vzkvétat hrubost a slábnout čest, zvýší se počet opilců, vláda bude úplatná a nikdo ji nebude respektovat. Žebráci budou bloudit z místa na místo. Moudrost zákoníků zanikne. Ti, kdo se bojí hříchu, budou opovrhováni. Pravda bude bezmocná. Mládež se bude vysmívat starým, mladí budou sedět, zatímco staří budou stát. Synové budou zlořečit svým otcům, dcery budou hanět své matky, nepřátelé povstanou z vlastního domu člověka. Tvář té generace bude jako tvář psa!
„Musíš si dávat větší pozor ve svých milostných aférách,“ varovala matka svou dceru. „Nechci, abys dopadla jako já.“ „Jako ty, matko?“ podivila se dcera. „Ano,“ svěřila se žena. „Povím ti jedno své tajemství. Mám deset dětí, ale jen jedno je potomkem muže, jehož nazýváte otcem.“
Břeskné a táhlé tóny šofaru (beraního rohu) – jako vzpomínka na berana, kterého obětoval Abraham namísto Izáka. Celý měsíc se probírala otázka týkající se troubení na šofar.
Z modlitby o Jom kipur: Člověk, jeho základ, je v prachu a jeho konec v prachu. V nebezpečí života dobývá svůj chléb /jako rozbitý střep, /schnoucí tráva, /vadnoucí květina, /zanikající stín, /mizející mrak, /vzdalující se vítr, /vířící prach, /zalétající sen. /Ty však jsi Král, Bůh, živý a zůstávající.
Jozue byl vysoký a tlustý a těžký, takže ho žádný kůň nemohl unést, pouze vůl unesl jeho váhu. Proto ho Jozue políbil na nos, a od té doby mají volové nos bez zrohovatělé kůže.
Maminka si přišla stěžovat před sbor učenců na svého syna, že její učený syn nedodržuje Mojžíšův zákon – „miluj otce a matku svou.“ Všichni zůstali jako opaření, až se nakonec zeptali, aby vysvětlila a uvedla důvody. Matka: Umývala jsem synovi nohy a chtěla jsem tu vodu vypít a on mi to nedovolil.“ Učenci se dva měsíce přeli, zda byl porušen zákon či nebyl!
Tři (nebo čtyři?) rabíni se dostali do nebe. Jeden urážel anděly, trhal nebeskou trávu a když se vrátil, stal se odpadlíkem od judaismu, porušoval šabat a vysmíval se Tóře. Druhý po zhlédnutí nebe umřel, třetí se zbláznil, pouze rabi Akiva zůstal normální, protože v nebi na nic nesáhl, na nikoho tam nepromluvil, pouze se díval.
Bar Jochaj rozmlouval s různými sloužícími anděly, mluvil osobně s Eliášem a zjevovaly se mu planoucí kvadrátní písmena Tóry.
Izrael dostal od Boha tři dary: Tóru, Svatou zemi a svět budoucí.
Je psáno: Po Ezaovi nezbude ani stopa! (Ezau je praotec muslimů.)
Mojžíšovy desky měly šíři šesti pídí. Dvě pídě byly mezi rukama Boha. Dvě pídě mezi rukama Mojžíše. Uprostřed pak byly dvě pídě prázdnoty.
Pilpul = cvičení spočívající ve hře se slovy a s argumenty a jejich nekonečné převracení na všechny strany. (Dnešní filosofové jsou také odborníci na pilpul!)
Rabi Šmuel se pohyboval pouze na pozlaceném trůnu neseném jeho sluhy. (Dnešní profesoři to praktikují také!)
Foto: zdroj
