Vyklepáno z knih: Tommaso Campanella – Sluneční stát

Reklama


Ve vězení strávil dlouhých 27 let. Během věznění napsal většinu nejdůležitějších děl. Před upálením se zachránil tím, že předstíral šílenství. Dožil v klášteru Saint Honoré pod ochranou kardinála Richelieua, pobíraje penzi od krále. Jeho posledním dílem byla báseň oslavující budoucí narození Ludvíka XIV. Campanella byl přesvědčen, že současná společnost je labyrintem nespravedlnosti a neštěstí. Obyvatelé Slunečního státu nemají žádné služebnictvo a žádná služba se nepovažuje za bezcennou. Jediná věc, kterou považují za ohavnou, je lenost. Díky rovné dělbě práce, postačuje každému člověku strávit prací pouze čtyři hodiny denně.


***


Vlastnictví vzniká a udržuje se tím, že každý z nás vlastní dům, vlastní ženu a děti. To je pramen sobectví. Abychom se totiž v zájmu svého syna domohli bohatství a důstojného postavení a učinili jej dědicem velkého majetku, začínáme, a to každý z nás, buď okrádat stát, jestliže se ničeho nebojíme, protože jsme bohatí a urozeného původu, nebo se z nás, nemáme-li moci, postavení a vznešených předků, stávají skrblíci, zrádci a licoměrníci.


My za urozené považujeme ty, kteří se nenaučí žádnému řemeslu, kteří žijí nečinně a vydržují si množství sluhů, aby mohli zahálet a vést prostopášný život, čímž se, jako ve škole neřestí, vychovává ke zkáze státu tolik zahalečů a zločinců.


Je možné, aby učenci dobře vládli? Vy stavíte do čela vlády lidi nevzdělané a považujete je za vhodné jen proto, že buď patří k panovnickému rodu, nebo že byli zvoleni vládnoucí stranou. Avšak náš vládce, i když bude zcela nezkušený ve věcech spravování státu, přece jen nebude nikdy ani ukrutníkem, ani zločincem, ani tyranem, a to právě proto, že je moudrý.


Vy považujte za nejvzdělanější ty, kdo se nejlépe vyznají v mluvnici nebo logice. Pro tento druh moudrosti je třeba jen otrocké paměti a memorování, což působí, že člověk své věci nerozumí, neboť se neobírá studiem jí samé, ale pouhými knižními slovy a snižuje svou duši studiem mrtvých značek věcí; a proto také nechápe, jak Bůh řídí bytosti, jaké mravy a zvyky panují v přírodě a u jednotlivých národů. A ten, kdo se hodí jen k jednomu určitému vědnímu oboru čerpanému z knih, je nevzdělaný a úzkoprsý.


Zda nejsou kněží podobni žonglérům požívajícím zvláštní úcty, kteří nás vyzývají, abychom se dívali na nebe, a mezitím plení naše kapsy? Duchovní osoby, které vystupují proti nemravnosti a bažení po poctách a sami jsou toho všeho žádostiví…


Právě velká chudoba činí lidi ničemnými, lstivými, proradnými, prolhanými, úskočnými, zloději, zhrzenými, falešnými, atd. Bohatství zase zpupnými, pyšnými, nevědomými, zrádnými, domýšlivými na to, co nevědí, podvodnými, chlubivými, bezcitnými, urážlivými, atd.


Užitečnost práce: Každá práce má svůj význam. Je právě tak čestné nohám chodit a střevům se vyprazdňovat jako očím vidět a jazyku mluvit, neboť je-li třeba, vyměšují oči slzy a jazyk sliny, podobně jako odcházejí výkaly. Proto každý vykonává práci, ke které je určen, jako by byla ta nejčestnější.


V Neapoli je sedmdesát tisíc obyvatel a z nich pracuje sotva deset či patnáct tisíc, ti chřadnou a hynou nepřetržitou každodenní prací, která je nad jejich síly. Ostatní, žijící v nečinnosti, trpí nudou, lakotou, tělesnými neduhy, prostopášností, lichvářstvím atd. a tělesně i duševně hubí většinu lidí tím, že jej udržují v trvalém otroctví, v tíživé nouzi, a podlízavosti. Tak lid činí spoluviníkem svých vlastních neřestí na škodu společenským závazkům a povinnostem. (Campanella se mýlí: V Neapoli bylo asi 250 tisíc obyvatel, z toho 50 tisíc bydlelo ve vlastních domech.)


Ve Slunečním státě se pracuje nejvýše čtyři hodiny denně.


Ve světě vládne velká zkaženost, lidé se neřídí pravými, nejvyššími cíli, dobří lidé trpí a nikdo jich nedbá, vládnou špatní lidé. Ve skutečnosti není králů ani mudrců, ani asketů, ani svatých, neboť tito lidé jimi nejsou. V lidských záležitostech vznikl z nějaké příčiny veliký zmatek. Domnívali se zároveň s Platónem, že nebeské sféry se dříve pohybovaly od nynějšího západu k východu, ale pak se začaly pohybovat v opačném směru. Je též možné, že věci pozemského světa řídí nějaké nižší božstvo se svolením božstva nejvyššího.


Vlastnění majetku ochromuje lásku k bližnímu. Augustin nechtěl vysvětit ty kněze, kteří nedali svůj majetek do obecného užívání, ale později to dovolil, třebas nerad. Augustin dal přednost tomu, aby církev měla chromé kněze než kněze mrtvé.


Vzpoury podaných obvykle vypuknou pro svévolné počínání úřadů, pro jejich zvůli, nebo pro chudobu a přílišné ponížení lidu a pohrdání jím.


Gratianus: Užívání všeho, co jen na tomto světě existuje, mělo by být pro všechny společné. Ale proti vší spravedlnosti prohlásil jeden, že mu patří to, a druhý zas, že mu patří ono atd. Apoštolové nás učili, že všechno má patřit všem společně, i ženy. V knize Genesis se praví, že Bůh nic nerozdělil, ale všechno ponechal lidem společně, aby plodili děti, rozmnožovali se a naplnili zemi. Ovšem soukromé vlastnictví nejlepším způsobem vyhovuje lidstvu v jeho současném hříšném stavu.


Svatý Tomáš píše, že v případě potřeby je všechno společné. Může tedy snad být rozdělení statků správné, když odporuje přírodě, jež je výtvorem Božím? Potom i právo by bylo hříchem. Všechno nadbytečné má být rozdáno: v opačném případě by nebyl o soudném dni potrestán ten, kdo nenasytil lačného. Namítne se však: bohatí tedy musí vrátit všechno nadbytečné. Ale komu? Chudině nebo Státu? Řekl bych: Státu a chudině.


Odstraníme-li ze vztahů lidských představu, že něco je „mé“ a něco „tvé“ utichnou války, přestanou spory, zavládne mír.


Svatý Ambrož: Všechno má být společné, majetek však byl násilně přisvojen. Rozdělení bylo důsledkem lačnosti a násilí.


Ježíš: Ptákům nebeským nic nepatří, nesejí ani nežnou ani se s nikým nedělí o pastviny.


Římský právník Ulpianus (+ 228 K.): Přirozené právo je takové právo, jemuž příroda naučila všechny živočichy. Je proto nad slunce jasnější, že podle přirozeného práva je všechno společné.


Ten, kdo je pozván ke klášternímu stolu, požívá jídlo, protože je skutečně potřebuje, nikoli že má na ně právní nárok.


Štědrost nezáleží v tom, že daruješ, co sis přisvojil!


Duns Scotus: V rozdělení majetku není nic dobrého, sice se připouští, ale nevedou k němu žádné přirozené důvody. Církev může dovolit rozdělení majetku a povolit je, podobně jako může strpět nevěstky jako menší zlo. V církvi se připouští vlastnictví s cílem spravovat majetek, nikoli užívat nadbytku.


Církev připustila soukromé vlastnictví ne proto, aby dosáhla většího dobra, ale aby se vyhnula většímu zlu.


Císaři nenáleží vůbec nic. Cožpak mu patří něco, co nikdy nedostal? Všechno patří Bohu a císař je pouze správcem.


Svatý Klement Římský říká, že i ženy mají být podle zásad apoštolů společnými. Platón a Sókratés učili totéž. Nechovají se ovšem jako zvířata, která se zmocňují první dosažitelné samičky.


Svatý Tomáš: Plození dětí slouží k uchování lidského rodu a nikoli k uchování jedince.


Urostlé a krásné ženy se spojují jen s urostlými a zdatnými muži. Tlusté s hubenými a hubené s tlustými, aby dobře a účelně jeden druhého doplňovali. Souloží teprve když stráví jídlo a pomodlí se k Bohu nebeskému. Ženy se dívají na krásné sochy vynikajících mužů, postavené v ložnicích. Hodinu soulože určuje astrolog a lékař, nejlépe je to v době, kdy Venuše a Merkur stojí na východ od Slunce.


Muži i ženy u nich oblékají skoro stejný šat.


Soudy viníka pak přesvědčují a přemlouvají tak dlouho, dokud sám nesouhlasí a nežádá pro sebe trest smrti; jinak nemůže být usmrcen.


Duch lidu ale nepřebýval v Chrámu, nýbrž v brlozích tmavých, kdež mu bídně zahynouti souzeno.


Uznávají, že je neobyčejně nesnadné rozhodnout, je-li svět stvořen z ničeho, nebo z trosek jiných světů, nebo z chaosu, považují však za pravděpodobné, že byl stvořen a že neexistoval od věčnosti, proto neuznávají Aristotela.


Vzduch je nečistou částí nebe. Moře je potem země. Svět je obrovský živočich, my pak žijeme v jeho lůně jako červi v našem břichu. Narodili jsme se a žijeme jenom náhodou.


S pomocí astrologie a našich proroků soudí, že v příštím století se stane více událostí za sto let, než se jich v celém světě událo za čtyři tisíce let! Už v tomto století vyšlo více knih, než jich bylo vydáno za pět tisíc let. V nejbližší budoucnosti očekávají, že člověk vynalezne umění létat, což, jak se zdá, světu chybělo, pak očekávají vynález dalekohledů, jimiž budou pozorovat neznámé hvězdy, a vynaleznou sluchátka, jimiž budou naslouchat nebeské harmonii.


Jak pravil apoštol: Řekneme-li, že jsme bez hříchu, sami sebe klameme a pravdy v nás není.


V Písmu se praví, že Bůh stvořil vše v čísle, váze a míře. Tajemné vlastnosti čísel potvrzuje 7 dní stvoření, 7 andělů troubících na trouby, 7 číší, 7 hromů, 7 svící, 7 znamení, 7 svátostí, 7 darů Ducha svatého, 7 očí na Zachariášově kameni.


Ďábel je opice Boha a napodobuje Boha, stvořitele čísel. Podle Vergilia se ďábel raduje z lichých čísel.


Pod vlivem Campanellova Slunečního státu zřídili jezuité theokraticko-komunistický stát, který trval do roku 1768. Jezuitský řád v Paraquay: Zde byl socialistický systém proveden ve velkých rozměrech a nelze upříti, že chytrost a rozumnost jezuitů se skvěle osvědčila. Ovšem byly i černé stíny despotismu a modlářství. Pokrok a civilizace by dožila úplného úpadku, kdyby se užilo tohoto příkladu jako vzoru. Loyolův řád měl armádu 60 tisíc mužů! Indiáni od vlády dostávali obydlí, oděv i potravu. Země byla rozdělena na 47 misií. Nebylo chudých ani bohatých Indiánů. Tresty spočívaly v mrskání metlami a žalářem. Trestaný musel za trest slušně poděkovat. Poslušnost byla příkladná a byla jen nepatrně porušována. Indiáni považovali jezuity za neomezené své pány. Práce byla zorganizována, opatření těla zabezpečeno. Pro starce a churavé bylo náležitě zaopatřeno. Dostávali sice maso, obilí, oděv, atd., ale zlato a stříbro si nechávali jezuité.

 

Foto: Tommaso Campanella

Přejít do diskuze k článku