Vyskakovat si můžeš jen do výše svého platu

Reklama






Nepochybně všichni znáte ten bonmot z doby bolševika „Vyskakovat si můžeš jen do výše svého platu.“ My, co jsme tu dobu žili, velmi dobře víme, že to nemělo nic společného se skokem vysokým ani dalekým, dokonce ani se skutečným platem. Pravý obsah toho rčení zněl „Kritizovat bez neblahých důsledku pro sebe samého můžeš jen osoby do své vlastní úrovně společenského nebo politického postavení.“ A bylo moudré se toho držet.

Proč to ale vzpomínám nyní, víc jak dvacet let po pádu „rudého“ bolševismu u nás? Z jednoduchého důvodu – postěžoval si onehdy bývalý prezident Václav Havel (dokonce se prý urazil), že on, strůjce novodobé zahraniční politiky Československa a Česka, blízký přítel Spojených států, nebyl pozván na ceremoniál podpisu nové americko-ruské smlouvy o omezení jaderné výzbroje. Ale protože nebyl pozván ani Karel Schwarzenberg (a také „zelení“ Ondřej Liška a Kateřina Jacques), cítí se být v dobré společnosti. Ještě kritičtější byl bývalý Havlův tajemník Ladislav Špaček. Proč nebyli pozvaní „zelení“ vyjádřil svým svérázným způsobem ředitel politického odboru kanceláře prezidenta republiky Ladislav Jakl – „nebyl dost dlouhý stůl“ – což si můžeme přeložit do významové češtiny poměrně snadno – nebyli z důvodu svých postojů při volbě přijatelní pro prezidenta Václava Klause. Proč ale ausgerechnet Václav Havel a knížepán?

Myslím, že i tady se naskýtá odpověď, přestože „hrad“ Havlovo nepozvání formálně zdůvodnil jeho nemocí v době „obesílání“ – tomu však může uvěřit, no, vždyť víte kdo. O Schwarzenbergrovi už řeč nebyla vůbec. Já osobně tu odpověď spatřuji v tzv. zvacím dopise č. 2, o jehož obsahu, podstatě, významu i osobách, které ho podepsaly, velmi dobře referuje např. Jiří Pehe ve svém článku zde, z něhož pro ilustraci vyjímám tuto část – cituji:

Dopis je problematický zejména proto, že Obamovi a jeho lidem mezi řádky říká, že jsou vlastně naivkové, kteří zřejmě nevidí ruské nebezpečí a přitom ještě přehlížejí náš región. Spojíme-li strach o marginalizaci zemí střední Evropy s výzvou, aby USA neobětovaly svým vztahům s Ruskem protiraketovou obranu, vyznívá to jako varování před novým Mnichovem.

Z některých našich médií, včetně některých signatářů dopisu, už zaznělo, že Obama se o Evropu příliš nezajímá. Je zde zřejmě jakási obava, že je ve vztahu k Evropě, a zejména k středoevropskému regionu, naivní a lehkomyslný.

Obama ovšem není žádný hlupák, navíc je obklopen zkušenými harcovníky americké zahraniční politiky i znalci jak našeho regionu, tak Ruska. Jaké současné Rusko je, americkému prezidentovi skutečně nemusejí vysvětlovat bývalí politici až ze střední Evropy.

Horší je, když tito politici a intelektuálové de facto naznačují, že Obama ve vztahu k Rusku, a potažmo k našemu regionu, neví, co dělá. Navíc tón výzvy zavání jistou nedospělostí.“

Ano, Václav Havel byl architektem novodobé československé a české zahraniční politiky směrem ke Spojeným státům, a nejenom k nim. Významnou měrou poznamenal architekturu mezinárodních vztahů i ve střední a východní Evropě či Evropě vůbec. Otázkou zůstává, jaká to byla politika a nakolik byla svázána se „starým myšlením“ – viz obsah dopisu, a nakolik názory jeho a ostatních signatářů zapadají do představ o nové zahraniční politice USA reprezentovaných Obamovou administrativou, a to zejména k Rusku, které primárně bylo v hledáčku výtek směřovaných k Baracku Obamovi v dopise.

A Barack Obama není prosťáček. A už vůbec není svým postavením ve světové politice osobou „jejich formátu“.

Co by osoby těch signatářů (výjimkou je Alexandr Vondra – ale ten je ve vzahu k USA a jejich různým institucím asi „persona sui generis“) pohledávaly na summitu, který završoval první etapu realizace Obamových představ o mezinárodních vztazích, notabene s Ruskem?

Dovolím si názor, že to byla především americká část organizačního týmu, jež určovala, které osoby na summitu případně nejsou až tak zcela vítány. A na hostiteli zůstala nelehká role to nějak zdůvodnit.  Prostě, jak jsem napsal na začátku: „Vyskakovat si můžeš jen do výše svého platu.“

 

 

Přejít do diskuze k článku