Vzestup a pád sociální demokracie

Reklama


Kniha vyšla v roce 2006 u vydavatele Andreje Šťastného v nákladu 60 000 výtisků.


Miloš Zeman popisuje vzestup sociální demokracie po jeho nástupu do funkce předsedy, který vedl k vítězným volbám, její následný pád a cesty, které by mohly pomoci sociální demokracii se dostat z krize.


Kniha je velmi silná v těch pasážích, kde Miloš Zeman předvádí své bravurní strategické myšlení, vymezuje se proti pravičáckým mantrám a demaskuje podstatu „svobodného tisku“ v ČR. Také jeho některé návrhy na řešení organizační a personální krize ČSSD jsou pozoruhodné a neměly by uniknout ani lídrům ostatních politických stran. Odvrácená strana politiky, daná nízkou členskou základnou a neschopnými funkcionáři na všech úrovních řízení, je totiž podle všeho společná pro všechny politické strany bez výjimky. Je to začarovaný kruh – dokud se budou politické strany takto občanům jevit, nebudou do nich ti schopní a nezkorumpovaní vstupovat. A dokud do nich takoví noví členové nevstoupí, bude se tento dojem jenom prohlubovat.


K slabinám knihy nesporně patří to, že Miloš Zeman osobně neunesl zradu, které se na něm část sociální demokracie dopustila při prezidentských volbách. Jakkoliv je to lidsky pochopitelné a negativní důsledky tohoto jednání pociťuje sociální demokracie dodnes (obstál by Topolánkův reformní batoh, kdyby v Ústavním soudu seděli soudci jmenovaní Milošem Zemanem?), invektivy, jichž se Miloš Zeman ve své knize dopustil vůči svým názorovým oponentům na levici, v mnoha případech překročily hranici dobrého vkusu i slušnosti (Špidlovy sebevražedné sklony, Šabata jako loser, výpady proti Zaorálkovi a Buzkové …).


Co je na celé knize ovšem nejvíce pozoruhodné, je to, že Miloš Zeman se tentokrát projevil jako skvělý prognostik a dokázal přesně zdůvodnit a odhadnout, co se bude dít po převzetí moci pravicí. Pojďme si to zdokumentovat na několika citátech:


… u pravicových stran má ovšem snížení daní své logické zdůvodnění. Vzhledem k zájmům jejich voličů, jimiž jsou především příjmově lépe situované skupiny včetně podnikatelských kruhů, platí, že čím nižší daně, tím lépě. Snížení daní ubere však státní pokladně miliardy korun, což se pochopitelně musí projevit v úrovni financování veřejného sektoru … Zásada, že s nižšími daněmi roste ekonomický výkon země, nemá žádné empirické opodstatnění. Vyvrací je mimo jiné zkušenost skandinávských zemí, kde je daňová zátěž proti průměru Evropské Unie nejvyšší, a které jsou přitom na špičce evropského bohatství … I velmi bohaté společnosti – na příklad skandinávské – udržují vysokou daňovou zátěž ke spokojenosti svých obyvatel, pokud jim nabízejí komfort v oblasti zdravotnictví, školství, bezpečnosti či sociální péče …


… Platí-li zákon o zachování energie a hmoty, pak prostředky, dané především nejbohatším vrstvám české společnosti snížením jejich příjmových daní, musí být někde kompenzovány. Vedle již uvedeného zdražení základních potravin jde především o zvýšené náklady nižších a středních příjmových skupin na služby, které jim dříve poskytoval veřejný sektor. Program ODS Modrá Šance tak podle mého názoru není ničím jiným než obráceným Jánošíkem – bere chudým a dává bohatým …


… Stručně řečeno, program ODS by podle mého názoru přinesl české společnosti zhruba stejné následky, jako ve své době českým zemím přinesla třicetiletá válka. Svým způsobem by tak Občanská demokratická strana paradoxně obnovila marxisticko-leninské pojetí třídního boje, protože Česká republika by začala být rozdírání permanentním konfliktem mezi bohatými a chudými, koncem sociálního smíru a narůstající polarizací společnosti …


… ODS … nám se svojí daňovou reformou a konceptem rovné daně doporučuje jako zářný vzor Estonsko. V Indexu kvality života bylo Estonsko v roce 1990 na dvacátem devátém místě mezi srovnatelnými zeměmi, v roce 1995 na třicátém čtvrtém a konečně v roce 2000 na místě čtyřicátém druhém. Index kvality života (Human Development Index) zjišťuje pravidelně OSN a zahrnuje hrubý domácí produkt na hlavu, očekávanou délku života a míru vzdělanosti … příliš bychom se od Estonska učit neměli (zvláště pokud v současnosti celé Pobaltí prochází hlubokou hospodářskou krizí – pozn. aut.)

… Modrou šancí ODS zahájila masivní útok na veřejný sektor, tedy na něco, co vyjadřuje zájmy převážné většiny českého národa … Program ODS předpokládá rozsáhlou privatizaci veřejného sektoru, ať už ve školství (školné na vysokých školách), zdravotnictví (placení u lékaře a v nemocnicích), v sociálních a dalších oblastech …

… progresivní daňový systém si uchovávají všechny vyspělé země. U DPH platí, že se o deset procent zdraží například všechny základní potraviny (a obecně vše, co je dnes v pětiprocentní sazbě), zatímco o čtyři procenta klesnou ceny luxusního spotřebního zboží. Jinými slovy, zlevní nám diamanty a zdraží pouze chléb, mléko, máslo, maso a další nezbytné komodity. Zájmům které sociální vrstvy tento program vyhovuje snad není nutné zdůrazňovat …

… došel jsem k názoru, že podmínkám České republiky nejlépe vyhovuje skandinávský systém. Co je podstatou tohoto systému? Zjednodušeně řečeno daňová zátěž … protože každý špás něco stojí. Chceme-li mít vyrovnaný rozpočet a přitom vysokou kvalitu veřejných služeb, musíme do této kvality investovat … Ti, co se budou vždy bránit, jsou pochopitelně podnikatelé (Bohatí nepotřebují státní policii, jejich bodyguardi je ochrání ve střežených vilových čtvrtích. Bohatí nepotřebují funkční veřejné školství nebo veřejné zdravotnictví. Léčí se v luxusních soukromých sanatoriích a děti posílají do drahých soukromých škol. Bohatí nepotřebují ani veřejnou dopravu – do vlaku, autobusu nebo tramvaje si jejich představitelé sednou jen při volební kampani …


Knihu určitě doporučujeme všem, kteří se zajímají o politiku. Objednat si ji můžete zde, zde nebo zde


Přejít do diskuze k článku