WikiLeaks a „nový“ Egypt

Reklama


Květen 30, 2011

Svět je plný ironie. Pákistánský deník Dawn zveřejnil další z depeší WikiLeaks a postavil tím do pozoru celý Egypt.

Zpráva americké ambasády v Islámábádu z 21. prosince 2009 totiž praví, že podezíravě se vůči Pákistánu nestaví jen Západ, ale i Egypt. Tehdejší Mubarakův ministr obrany generál Muhammad Husejn Tantáví v rozhovoru s náčelníkem amerických tajných služeb Dennisem Blairem prohlásil, že „Pákistánci Egypťanům také nevěří", ale zatímco je to „s nimi těžké", Egypt se dál pokouší „s nimi pracovat". A pak všemu nasadil korunu, když v souvislosti s Pákistánem prohlásil, že jakákoli „země, v níž se armáda začne plést do vnitřních záležitostí, je odsouzena k mnoha problémům". Ano, je to ten samý Tantáví, který dnes v Egyptě stojí v čele nikým nezvolené vojenské junty.

Tantáví v 80. letech sloužil jako vojenský atašé v Pákistánu a podle všeho se podílel na vysílání arabských mudžáhidů k boji proti sovětům do Afghánistánu. Při tehdejší polotajné válce si musel vytvořit dobré vazby na Saúdskou Arábii, která celou operaci financovala, zvláště pak na kápa saúdských tajných služeb prince Bandara. Dokonce i egyptský vládní deník Al Ahrám tiskl inzeráty „připoj se k džíhádu" v Afghánistánu. Tyto zprávy tak stavějí do zcela nového světla dosavadní spekulace, podle nichž má Tantáví k Saúdům blízko a sám je přitom náboženský konzervativec s názory, které se nebudou až tolik lišit od filosofie Muslimského bratrstva. A ta zní v současnosti vcelku prostě: jediný způsob, jak se vyhnout tomu, že vás budou pronásledovat a trestat, je chopit se moci. Skeptici tvrdí, že o nic jiného nejde ani Tantávímu, byť jsou na září naplánované parlamentní volby a zatím se zdá, že junta jejich konání dodržet chce.

Tantáví varoval před páteční „druhou revolucí" coby před spiknutím „zahraničních sil", a ve stejném duchu, podle mnohých ale dokonce ještě ostřeji, se proti této akci postavilo i Muslimské bratrstvo. Páteční demonstrace, které se v rámci „druhé revoluce" konaly na káhirském Tahríru i v dalších egyptských městech, pak byly důležité hlavně právě proto, že na nich mládežnické organizace dokázaly, že i bez účasti Muslimského bratrstva jsou s to svolat dostatečnou sílu. A co víc, začíná se nejspíš i projasňovat, co vůbec chtějí. Z původních možná několika stovek nejrůznějších (a nejdivočejších) požadavků se začínají koncentrovat na to důležité. V pátek na Tahríru se zformovala skupina, která si říká Druhá egyptská revoluce hněvu a v úterý hodlá pochodovat k ministerstvu obrany a předat juntě své požadavky. Dominují mezi nimi už jen věci ekonomického charakteru jako zavedení minimální a maximální mzdy, monitorování tržních cen stejně jako konec vojenských tribunálů a propuštění všech politických vězňů. Netřeba být velkým vizionářem, aby bylo zřejmě, že se naopak bude s největší pravděpodobností zatýkat znovu.

Nad vším ostatním se vznáší nejistota: Jaká bude pozice armády po volbách? Někteří generálové prý přiznávají, že řídit zemi nedokážou a nejraději by se vrátili do kasáren, ale… moc chutná opojně a navíc zaručuje „imunitu". A kolik hlasů ve volbách získají Muslimští bratři? Třetinu? Víc? Míň? Nebo co vyplývá z faktu, že se nynější „přechodná" justice soustředí jen na přestárlé Mubarakovy souputníky, zatímco mladých a životaschopných aktérů režimu si nevšímá? Vývoj v Egyptě kupředu nijak rychle neběží a často vzniká dojem, že snad ani nekráčí. Frustrace mnoha lidí narůstá. Jak se projeví?

 

 

 

A pár odkazů:

— Je s podivem, jakým mlčením se v západním mainstreamu přecházejí demonstrace v Jordánsku, nejspíš proto, že jejich účastníci požadují konec „míru" s Izraelem.

— Obama v Polsku vyzval tamní lídry, aby svými zkušenostmi z boje proti komunismu pomohli demokratickým hnutím na Blízkém východě a na severu Afriky. Polská ultrakatolická krajní pravice je přitom asi to poslední, co ten Blízký východ potřebuje…

— Náměstek izraelského premiéra z bloku Likud Silvan Shalom k otevření pohraničního přechodu do Gazy prohlásil: „Je to nebezpečný vývoj, který může vést k pašování zbraní, výbušnin a agentů Al Kajdy do Gazy." Sakra, a my těm vrahounům z Al Kajdy pořád říkáme „teroristi"!

— Skandál v Izraeli: koncern Ofer Group — embargo neembargo, jaderná hrozba nejaderná hrozba — čile obchodoval s Íránem!

— A do třetice: Britský premiér David Cameron vystoupil ze seznamu patronů Jewish National Fund. Prý už na to nemá čas. Skandál z druhé strany pak vyvolalo odhalení, že Britové cvičili saúdské jednotky, které byly nasazeny k potlačení revolucí na Blízkém východě. Některé okresy na jihozápadě Skotska v rámci bojkotu izraelského zboží zakázaly knihkupectvím prodávat knihy izraelských autorů.

— NATO o víkendu během 24 hodin v Afghánistánu zabilo nejméně 52 lidí, z toho 32 civilistů (včetně 12 dětí) a dvacet policistů. Karzáí kvůli tomu vydal Xté „poslední varování".

— Jemenská opozice soudí, že „ovládnutí města Zindžibáru bojovníky Al Kajdy" bylo cílené – diktátor Sálih tím chce přimět Západ, aby mu dal ještě víc zbraní (k boji proti opozici a k udržení se u moci).

— A ano, lidé dál umírají v Iráku, Sýrii, Jemenu, Libyi…


Převzato z Literárek

Přejít do diskuze k článku