Po prvních deseti dnech „zveřejňování“ gigantického úniku amerických diplomatických depeší stojíme na pokraji První globální informační války (GIWI©:).
Za tuto dobu jsme se mohli seznámit nejen s uniklými fakty, která jsou v mnoha případech velmi zajímavá, ale také s obrysy strategií jednotlivých stran konfliktu. Nastala i první zlomová událost, zatčení Julina Assangeho, a od této chvíle jde o skutečnou válku.
Wikileaks
Je zřejmé, že WL svou strategii velmi dobře promysleli. A je to skutečně strategie, nikoli jednorázová partyzánská akce typu střel a uteč. Pomalé a metodické uvolňování malého počtu depeší (v okamžiku, kdy píšu tento článek, je uveřejněna necelá tisícovka dokumentů) umožňuje médiím i občanům náležité a plné „prožití“ sdělených informací. Aféry, větší či menší, globální či lokální, přicházejí každodenně a nikdo neví, kde pravda udeří zítra. I kdyby 90% zbývajících depeší byl naprostý balast, munice je dost a dost. Den za dnem, týden po týdnu, měsíc po měsíci může a bude americká diplomacie vláčena světovými médií, bombardována nahodile ve všech pozicích, kdekoli na zeměkouli. Nakonec z ní zbude jen troska, špinavý hadr prošlý trávícím traktem přežvýkavce.
Technologie, ani ne zase tak sofistikované, umožnily WL učinit svůj únik téměř nezničitelným. I kdyby se podařilo zničit všechny servery WL, jsou stovky (a v případě zvýšení tlaku asi i tisíce) jiných, které je rády zastoupí. A kdyby se podařilo nějakým zázrakem zničit i je, pořád je tu onen zašifrovaný soubor o velikosti 1,4 GB, k němuž stačí jen automaticky rozeslat šifrovací klíč. Dokonalá mrtvá linie, která zabezpečí pomstu, i když budou všichni obránci zákopů WL za mřížemi nebo mrtví.
Přesto však má tato strategie jednu slabinu. Lépe řečeno ani ne slabinu, spíš vedlejší efekt. Protože v depeších je (jak se zdá) obsažena pravda, vychází najevo i řada nepříjemných informací o hostitelských státech. Domácí pověst saúdského vladaře nebo polské vlády je nevratně ztracena, ruští vládci jsou postaveni na úroveň organizovaného zločinu, španělské soudnictví zdiskreditováno. Minimálně v první chvíli jsme svědky všeobecné nenávisti elit k WL, jako původci toho zla. Jenže s postupujícím zveřejňováním pravděpodobně vyprchá prvotní emoce a státy zařadí WL mezi neřiditelné živelní katastrofy. K vyřizování účtů zbudou jen Spojené státy.
Je zde jeden moment, který doposud umožňuje konstruovat konspirační teorie proti WL. Jde o nepopiratelný fakt, že ze všech „konfliktních“ státu je zatím nejméně poškozen Izrael. Těžko říct, proč tomu tak je, možná taktický manévr WL, možná příprava samostatného bloku o Izraeli, nebo prostě jen vyšší stupeň utajení depeší, týkajících se Izraele. Osobně považuji teorii, že WL jsou akcí Mosadu, za těžko obhajitelnou. Stávající úniky oslabují USA, a bez USA není Izrael. Také následky případného odhalení by pro židovský stát byly fatální, veškerá nenávist všech postižených vlád by se obrátila proti němu.
USA
Na začátku je třeba konstatovat, že Američané jsou ve velmi těžké pozici. Žádným reálným způsobem nemohou zabránit zveřejnění celého balíku informací, je to technicky nemožné. Už vědí, že musejí projít celým tím trávícím traktem Wikileaks. Jejich současné reakce ale nejsou příliš konstruktivní. Ano, je možné Assanga zavřít, věznit, odsoudit, zabít… ale to je akt pouhé pomsty a to jim nemůže. Na zastrašení je pozdě. Opravdu si Američané myslí, že Assange to ještě může zastavit, i kdyby ho zlomili?
Naopak všechny provedené akce proti němu jsou kontraproduktivní, jen zvyšují jeho popularitu, a dělají z něj prvního globálního mučedníka. A pokud se jim to povede dokonale, celé generace budoucích hackerů, počítačových pirátů, hyperaktivních adolescentů, politických aktivistů a šťouralů si pověsí jeho portrét tam, kde u křesťanů visí ten ukřižovaný chlap.
Pro Američany je každá rada drahá. Možná nejschůdnějším řešením by bylo přiznat si porážku v první etapě války, sednout si s vítězi ke stolu, snažit se minimalizovat alespoň ty nejzásadnější škody a poučit se do budoucna. Nevím zda je to možné, ale jinou cestu nevidím.
Obyčejní občané
Ti mají naprosto unikátní možnost seznámit se skutečným fungováním, jak celého světa, tak svých národních vlád. Poznání, jak lehce mohou přijít ze dne na den o všechny účty, kreditky a třeba i státní občanství, je tím nejzákladnějším. Nejsou potřeba soudy a rozsudky, stačí rozhodnutí nadnárodní společnosti, a máte smůlu. Je velmi dobře vidět, kdo má v rukou naši svobodu, majetek i osud.
Pravdu mají podle mne komentátoři, kteří současné události vidí jako významnou změnu. Zejména v kontextu dalších událostí jako jsou např. pád multikulturalismu a pověsti finančních institucí, či destrukce sociálního státu. Ukazuje se, jak je dnešní systém moci, přes působivé vojenské, zpravodajské a donucovací možnosti, vlastně slabý. Je ho možno úspěšně napadnout, skupinka šílenců dokáže v řádu týdnů zbourat mezinárodní reputaci a důvěryhodnost supervelmoci. Elita neumí vládnout sama, potřebuje kvalifikované poskoky, potřebuje i vaši spolupráci na svém vlastním ovládnutí. Přichází časy občanských informačních válek, vzpour proti dosud všemocným obrů. Nic nezůstane jako před deseti dny, ten svět se už nevrátí.
Já osobně se strašně těším na tu tisícovku depeší z Prahy, patrně se rozmotá ta patálie s mírovým radarem od strýčka Sama. Copak dělali naši „ochotní“ představitelé, když tvrdí a nacionalističtí Poláci dopadli tak katastrofálně? I když ty naše lokajíčky pravděpodobně neodsoudí, chci znát jména a činy. Pro příště…
Převzato z Nautila
