Za katolicitu v církvi

Reklama


Březen 06, 2012


http://3.bp.blogspot.com/_mLbzJd1WAk0/SU1IEJkLZNI/AAAAAAAAAMw/fQLg2076yVw/S269/JesusWasHomeless.png

 

Maličké shromáždění nejen věřících, ale i sympatizantů v Praze na Hradčanech (sobota 18.2. 2012 v 10:00 hodin), ohlášené jako "Demonstrace proti politickému působení arcibiskupa Duky" je třeba vidět v širších souvislostech. Není prvním, ani ojedinělým pohybem v katolické církvi. Církev je společenství, které se pod vlivem vnějších tlaků a pronásledování proměňuje. "Církev mluví mnoha hlasy," oznamoval jeden z transparentů. V každé době se najdou lidé, kteří současníkům připomínají, že sbližování s mocnými tohoto světa je proti Ježíšově duchu. Demonstrace, nebo spíš setkání, se uskutečnilo na symbolickém místě v příhodný čas. Zřejmě proto se stalo mediálně zajímavým. Setkání proběhlo v klidné, otevřené a přátelské atmosféře.


Demonstrace měla upozornit ty, kteří pohyb uvnitř církve nesledují, že jsou i jiné hlasy a názory než je objetí kardinála Duky s prezidentem Klausem. Laikové mají rodiny a žijí ve světě, na rozdíl od biskupů a kněží. Druhý vatikánský koncil ve své nejzávažnější konstituci zdůraznil, že laikové mají ve společnosti nezadatelnou odpovědnost, o níž se musí opírat i církevní hierarchie.


"K rozvoji takového styku potřebuje církev především v dnešní době s jejími rychlými změnami a s rozrůzněným myšlením zejména pomoc lidí, kteří žijí ve světě, a proto se vyznají v různých institucích a oborech a chápou jejich mentalitu; mohou být věřící nebo i nevěřící." (Radost a naděje, čl. 44)


Proto má názor laiků na politické dění z hlediska občanské angažovanosti  stejnou hodnotu jako názor arcibiskupa. On i já máme po jednom volebním hlase, stejně jako nezaměstnaný romský dělník. Neděláme tedy nic jiného než pan kardinál, který veřejně medializuje své osobní politické preference. Pokud budou faráři a biskupové podle vzoru kardinála Duky běžně publikovat své osobní politické názory a preference, stane se normou, že politický hlas kardinála je "jen jedním z mnoha hlasů" a "jedním z mnoha politických názorů" v církvi. Když farář z Horní Dolní doporučí volit starostu za onu stranu a farář z Dolní Horní zase za jinou, nějaký biskup podpoří křesťansko-demokratickou politiku a jeho generální vikář zas politiku konzervativní či sociálně laděnou, bude každému jasné, že to jsou jejich osobní názory. Nyní je to bohužel jinak. Kvůli hierarchickému postavení a z něho vyplývající duchovní moci bývá kostelnímu lidu napovězeno, koho má volit. Samozřejmě toho, koho "naši otcové" doporučují. Vzniká nebezpečí obrovské manipulace, kterou si prozatím málokdo uvědomuje. Do důsledku vzato pak bude církev mít nejen "Klausova kardinála", ale také třeba "Schwarzenbergova pomocného", "Sobotkova sídelního", "Nečasova emeritního" či "Bělobrádkova titulárního".


Svým projevem na veřejnosti jsme chtěli poukázat na rozporné vystupování kardinála Duky v mnoha závažných otázkách. Tady je několik příkladů stranického postoje kard. Duky, které jsou pro nás problematické:

– skutečnost, že se arcibiskup Duka podle nás dostatečně hlasitě nezastal kněze své diecéze Tomáše Halíka při absurdních osočeních ze strany Petra Hájka, blízkého spolupracovníka Václava Klause;

– skutečnost, že se arcibiskup Duka, ač se často promptně vyjadřuje k aktuálním událostem, nevyjádřil k pokusům o pogromy na Romech na severu Čech v září 2011 (Česká biskupská konference tak učinila poměrně opatrně a až s odstupem času);

– upozornili jsme na Dukův projev na konferenci 20 let nadace Konrada Adenauera v Praze dne 1.11.2011, v němž přirovnal snahy o pokračování evropské integrace k demonstracím „neonacistů, neofašistů a dalších levicových radikálů“;

– poukázali jsme na oficiální církevní schválení časopisu RC Monitor, čímž arcibiskup Duka posílil skupinu lidí uvnitř církve, která je svojí činností spojována s krajní pravicí (Akce D.O.S.T.);

– zneklidňuje nás a vadí nám, že biskupové zcela nekriticky přijali loňský projev prezidenta Klause ve Staré Boleslavi, který mimo jiné obsahoval odmítnutí sociálního státu;

– z okruhu lidí kolem Václava Klause se k církvi hlásí lidé propagující xenofobii, rasismus, nacionalismus až fašismus. Vadí nám, že se představitelé církve od těchto skupin nedistancují.

– připomněli jsme novoroční pastýřský list kardinála Duky. V něm lidi, kteří se v důsledku asociálních reforem dostali do bídy, srovnával s mezinárodními finančními spekulanty, kteří je o majetek připravili. Označil tyto ne vlastní vinou zchudlé za ty, kteří sobecky zneužívají výdaje státu a chtějí z nich urvat co nejvíc.


K prvním známým pokusům o komunikaci laiků s biskupy, tedy o pohyb v církvi "zdola", patří loňské tři petice. Mediálně nejznámější se stala Svatováclavská výzva, která jediná se dočkala ze strany biskupů odpovědi. Petice Evangelium není politický argument a naše další aktivita, Výzva k sociální angažovanosti biskupů získaly po dvou stovkách podpisů, ale na ty biskupové nijak nereagovali. Jako spoluautorka Výzvy k sociální angažovanosti biskupů už od 30. září 2011, tedy 5 měsíců, čekám odpověď. Ze sekretariátu arcibiskupa jsme dostaly dopis, ve kterém je výslovně uvedeno, že vyjádření k Výzvě obdržíme po jejím projednání na nejbližším zasedání České biskupské konference.


Dodnes není jasné, zda naši biskupové souhlasí v duchu Benediktovy encykliky Charitas in veritate s odsouzením praktik současného neoliberálního kapitalismu a jeho destruktivního dopadu na většinu obyvatel. Nevíme, zda se budou biskupové veřejně jasně distancovat od fašistických, rasistických, neonacionalistických, extremistických a nenávistných názorů, xenofobních projevů a proklamací vládních představitelů a jejich úředníků hlásících se ke křesťanství.


Dodnes nevíme, zda vůbec biskupové znají potřeby a sociální poměry, ve kterých žijeme, jak je jim uloženo v dokumentech Druhého vatikánského koncilu. Neodpověděli, zda budou uvádět do života sociální nauku církve, podporovat setkání s kněžími zaměřená na sociální otázky a vzdělávat je v oblasti sociální nauky. Neodpověděli, zda budou autoritou svého úřadu svou pozornost systematicky věnovat chudým a slabým, nezaměstnaným, gastarbeitrům a bezdomovcům (protože Ježíš byl bezdomovcem par excellence). Neznáme postoj biskupů k podpoře vzdělání mladých, neboť vzdělávání má co do činění s lidskou důstojností, spravedlností a svobodou a musí tedy zůstat veřejným statkem; pokud se stane nedostupným z finančních důvodů, dosáhne se tím pouze zhoršení společenského a ekonomického rozvoje země. Biskupové dodnes mlčí k hlasu žen, autorek Výzvy k sociální angažovanosti, ačkoli Ježíš se ženami často rozmlouval a Vzkříšený se zjevil nejdříve jim a poslal je za svými učedníky. Mlčení biskupů je vyjádřením nezájmu o život obyčejných lidí.


Kde vidíme zásadní problém? Ke každému veřejně známému konání laiků, které nebylo doporučeno biskupy, tedy ke každé iniciativě "zdola" se vyjadřuje jeden jistý duchovní. Svoje vyjádření začíná takto: "Seznámil jsem se s odpovědí tiskové mluvčí ČBK. Současně i s plným zněním odpovědi generálního sekretáře, následně pak s Výzvou". Právě ono slůvko "následně" vykresluje celý myšlenkový svět převážné části katolického křesťanstva. Hierarchický postup předávání pokynů zcela otevřeně ukazuje, jaký postoj zaujmout. Pro vlastní myšlení ani pro vlastní svědomí není žádný prostor. Tento způsob "komunikace" je diktátem, který dodnes respektuje a přijímá většina zejména starších věřících vychovaných k bezpodmínečné úctě k církevním představeným. Kněz, biskup je zcela samozřejmě považován za vševědoucí autoritu, které katolíci bezmezně důvěřují, poslušně se jí podřizují a předpokládají, že autority mají veškeré problémy dobře promyšleny vše potřebné nejlépe zařídí. Citovaná pastorální konstituce Radost a naděje u nás není co do ducha naplněna asi po půl století od jejího vydání.


Přesto se najdou lidé, kteří hledají nové horizonty katolické církve, ptají se na svůj úkol v církvi, na úlohu laiků, na kultivaci svého svědomí, na postavení žen v církvi. Díky aktivitě členů místní pobočky České křesťanské akademie se uskutečnilo v lednu 2012 kolokvium v Rožmitále pod Třemšínem, na kterém hledali odpovědi na tyto otázky. Téměř stovka laiků, mezi nimi i kněží, se chtěli dozvědět, co je hnutí Wir sind Kirche. Do dneška totiž není možné v oficiálních křesťanských tiskovinách a na církevně schválených webech si přečíst původní texty prohlášení. Tyto texty a dokumenty, vztahující se ke vzniku hnutí v Rakousku a Německu a z něj vyrůstajících dalších iniciativ laiků a dokonce i kněží je možné dohledat jen na malých neoficiálních webech. Zato na doporučených stránkách křesťanských médií lze nalézt vyjádření mnoha kněží, kteří se jednomyslně negativně vymezují ke hnutí jako rozkolnému, katolické církvi škodlivému.


V neoficiální, málo medializované, finančně nedotované a nepodporované oblasti života církve vznikají spontánní akce a iniciativy laiků. Jsou to nejen individuální nebo skupinové dopisy adresované vyšší katolické hierarchii, ale i výzvy, petice se stovkami podpisů, kolokvium a také demonstrace. Posledně jmenovaná akce je významná pouze tím, že se uskutečnila v Praze před arcibiskupským palácem. Byla více vidět.

 

Převzato z Umlaufovin


Foto: zdroj


Přejít do diskuze k článku