Udávání je jevem supra-historickým, nezávislým na času a prostoru a udavači jsou ubikviti, tj. všude se vyskytující. Přesto však nebyli až dosud podrobeni nezaujatému šetření a teoretickému výzkumu, což je jistě na pováženou. Stav bádání je prozatím před-vědecký, srovnatelný s pouhým vkládáním rostlin do herbářů. Přitom historiografie nás zpravuje o přečetných případech tohoto jevu – od antických sykofantů po současné agenty…
Engelsisté při zkoumání přechodu opice ke člověku udavačství jako antropologickou konstantu opomenuli a Freud podíl udavačství na libidu neobjasnil. Žádný následovník Maxe Webera se nepokusil vytvořit ideální typ agenta. Najde se nějaký Husserl, který by konečně udavače dal do závorek? Čestnou výjimku tvoří ovšem teologie nezaujatě studující nutnou a positivní úlohu Jidáše…
Nezapomeňme na novou vědu viktimologii, která špicly spolu s devianty, zločinci a teroristy vysvětluje jako deprivované oběti doby či systému zasluhující si porozumění a pomoci. Statistika je rovněž k tomuto jevu až dosud nevšímavá – a jaká je to pak nauka bez tabulek a grafů?
Nepřekvapí nás proto, že se v této oblasti setkáváme jen s nejasnou terminologií a s mnoha synonymy – jen stěží pak rozeznáme mezi sebou žalobníčka, práskače, donašeče, denuncianta, informátora, agenta, špicla, špeha, konfidenta, vyděrače, zrádce atd…Nejprve je nutno kodifikovat popis: udání malé / velké, zasloužené / nezasloužené, pravdivé / falešné, iniciativní / vyžádané, vyslyšené / nevyslyšené, s důsledky / bez důsledků atd…
Typologii si zaslouží rovněž i ti, kteří jsou udáváni a jistěže i ti, komu jsou udáváni. Spojením udavačů, udaných a udání konsumujích dostaneme pak strukturovaný komplex vyžadující si matematickou analýzu. Nabízejí se četné kombinace a s nimi spojené problémy. Například je udavač, který nemá co a komu udat ještě udavačem? A dále – udavač, který už delší dobu udavačem není, je ještě udavačem, byť i menším? Zde esencionalistická a relacionistická škola nabízejí různá řešení osudu nešťastníků tohoto typu.
Máme tedy před sebou pole neorané a denunciologům nezbude než si rukávy řádně vyhrnout. Ale vždyť si to naši až dosud jen zneuctívaní udavači zaslouží.
Brutta gente, tutti diaboli! Konfidentství Karla Sabiny
Když po pádu Bachova režimu na konci 50. let a oživení politického života hledala policie mezi Čechy vhodného informátora, volba zákonitě padla na Sabinu.
Sabina se policii nabízel k prostituci a bylo jen otázkou času, kdy policie na jeho námluvy kývne. Stalo se tak v polovině roku 1859. Když byl 24. června toho roku předvolán na policejní ředitelství ohledně žádosti o povolení publikační činnosti…
Celá věc se sběhla jednoduše: adjunkt policejního ředitelství Sulzbeck projevil pro Sabinovu situaci „pochopení“, načež Sabina sám od sebe poznamenal, že by „mohl podat leckterou zajímavou zprávu o konání a plánech Čechů, kdyby měl prostředky k tomu, aby se mohl více pohybovat v jejich společnosti, a kdyby i jinak nebyl tísněn nouzí ve své domácnosti“.
O tom, že se pražskému policejnímu ředitelství podařil opravdu velký úlovek, svědčí početní stav i kvalita slídilů, které měla policie k disposici. Podle výkazu pražského policejního ředitele bylo v červnu 1857 v konfidentních službách celkem devět osob – obuvnický tovaryš, advokátní písař, také sluha v hotelu U černého koně, kancelista Spolku pro péči o propuštěné trestance nebo truhlář… (pro srovnání – v roce 1989 měla pouze II. Správa StB k disposici cca 12 000 agentů, nehledě na různé jiné druhy donašečů, jichž bylo jednou tolik).
Agent a informátor- je mezi tím rozdíl?
Informátor a jeho postavení je upraveno v zákoně č.283/1991 Sb., o Policii České republiky v ustanovení §
Zamyšlení nad postavením informátora
… Zákon o policii ve svém ustanovení § 23f uvádí, že informátorem se rozumí fyzická osoba poskytující informace a služby takovým způsobem, aby nebyla vyzrazena její spolupráce s policií. Za jeho činnost mu lze poskytnout finanční nebo věcnou odměnu.
Zákon o policii žádným způsobem nedefinuje osobu informátora a nestanoví jakékoliv omezení pro jeho výběr. Neexistují jakákoliv eliminační ustanovení týkající se věku a způsobilosti této osoby. Překážkou pro spolupráci s informátorem by nemělo být ani jeho společenské postavení, vzdělání, náboženské vyznání či ateismus, politické přesvědčení, národnost, státní příslušnost či pohlaví. Může se obecně jednat o jakoukoliv fyzickou osobu, která vědomě, dobrovolně a utajovaným způsobem spolupracuje s policií. Z povahy věci vyplývá, že informátorem nemůže být osoba právnická. Je navíc zřejmé, že jím nikdy nemůže být jiný policista. Informátora může použít jakákoliv služba policie k účelu stanovenému zákonem. K jeho užití není třeba souhlasu nebo povolení žádného jiného nadřízeného orgánu či služebního funkcionáře.
… Doplnil bych taktéž, co již bylo naznačeno shora, že osoba informátora nemá žádný vztah k policii. V rámci utajení jeho činnosti totožnost informátora zná pouze oprávněný policista, který jej získal ke spolupráci a dále ji může znát bezprostředně nadřízený služební funkcionář. O každém informátorovi je vedena samostatná karta, kde je uvedena jeho totožnost, krycí jméno, datum zahájení spolupráce a způsob spojení s informátorem jako např. telefonní spojení, používané heslo, dohodnuté místo a čas apod. To jsou právě ony zmiňované skutečnosti, které by mohly být obsahem navrhované dohody mezi policií a informátorem.
Závěrem snad jen to, že spolupráce informátora s orgány činnými v trestním řízení či oprávněnými útvary policie je vždy společensky žádoucí a v boji proti zločinu v jakékoliv jeho podobě a formě absolutně nepostradatelná přesto, že používání informátorů bylo dlouhou dobu veřejností považováno a vnímáno jako něco "nedemokratického". Vzhledem k úrovni a nárůstu kriminality ve společnosti se občané cítí být ohroženi a někteří z nich pociťují potřebu spolupracovat s policií či orgány činnými v trestním řízení. Tohoto stavu je možné a dokonce žádoucí a potřebné využívat ke zvýšení efektivity při získávání informací a plnění úkolů policie.
Bezpečnostní manuál pro odhalení získávání agentů pro BIS
Až 60% získaných informací mají na svědomí právě oni… Budeme postupovat chronologicky od vytipování až po zahájení spolupráce. Naznačíme i několik indicií, podle kterých ho můžeme sami najít a odhalit.
Při výběru typů na Tajné spolupracovníky (dále jen TS nebo „typ“) se uplatňují obecná hlediska vztahující se na všechny TS (žádoucí vlastnosti a schopnosti) a speciální hlediska daná operativním prostředím, v němž by měl typ po získání působit (je žádoucí vysoké postavení v hierarchii) rozvědnými úkoly, jež by měl plnit. Musí jít o osoby přímo z objektu zájmu rozvědky nebo o osoby s jinými styky s osobami našeho zájmu….
Nezbytnou náležitostí rozpracování udavače je jeho prověrka. Ověřují se jí jak objektivní rozvědné možnosti typa vůči hnutí, tak zejména jeho subjektivní předpoklady pro tajnou spolupráci. Především jde spolehlivost, serióznost, hodnověrnost, motivace pro tajnou spolupráci a schopnosti pro rozvědnou činnost. Během procesu výběru TS je osoba podrobena několika zkouškám. Zkušený, na toto vyškolený agent, neformálním způsobem diskuze s typem sestavuje jeho psychologický profil. Posléze podsouvá, pro typa zcela nevinné otázky, na které již dopředu zná odpovědi. Podle jeho reakcí pozná inteligenci a důvěryhodnost objektu, na které staví další postup…
Po vytipování a po soustředění příslušných poznatků se provádí vlastní zpracování, v němž pracovník rozvědky sám nebo prostřednictví jiného TS vyjasňuje, upřesňuje a ověřuje objektivní i subjektivní předpoklady typa. Zkoumá a připravuje specifický způsob jeho získání pro tajnou službu. Před osobním kontaktem s typem je nutné využít všechny zdroje k soustředění předem shromážděných poznatků, které typa detailně charakterizují…
Rozpracování typa je završeno jeho získáním pro tajnou spolupráci, přičemž způsob realizace je odvislý od motivů typa ke spolupráci. Tajného spolupracovníka lze získat buď přímo jednorázovým aktem nebo postupným připoutáváním…
Možné motivace při získávání TS:
a) Ideově politické – využívá se u uměle implantovaných infiltrátorů, většinou z ÚOOZ, agent potřebuje silnou vůli. Infiltrátor překonává vnitřní odpor k hnutí a sobě samému, ideální kariéra pro ve falši kované ženy,
b) materiální nebo finanční – nejrozšířenější druh motivace udavačů v hnutí. Takového člověka lze rozeznat podle nenadálého nárůstu aktivity v hnutí ve spojení se splátkami leasingu nebo nákupu drahých věcí. Vítanými policejními udavači jsou vlastníci lokálů. Peníze se vydělávají různě,
c) morálně psychologické – patří sem osobní antipatie na různé jedince, které udavač rád zlikviduje (kauza Vávra X Brož), dalším motivem je blízký nástup trestu do nápravného zařízení tzv. „odpustkáři“ (oblíbený cíl agentů BIS), životní krize, např. ztráta přítelkyně, zaměstnání. Poslední možnou psychologickou motivací mohou být kompromitující skutečnosti zjištěné z odposlechů.
… Od doby schválení návrhu na získání ke spolupráci až po skutečné získání TS ke spolupráci je stanovena čekací doba 3 měsíců.
Po přijetí písemného nebo ústního slibu k tajné spolupráci provede pracovník rozvědky instruktáž získaného TS, při které:
a) Poučí jej o zásadách konspirace – kde a na koho se zaměřit,
b) stanoví potřebné formy vzájemného spojení – nejčastěji telefon, mrtvá schránka,
c) uloží konkrétní úkoly a určí TS způsob jejich splnění – např. zapojit se do místní skupiny Anti-antifa,
d) u TS získaných na materiální bázi stanoví zásady odměňování – platby za jméno, předběžné info.
Po získání k tajné spolupráci zpracuje pracovník BIS zprávu o průběhu a výsledku získávání. Hodnocení TS se provádí po každé schůzce. Dále komplexně jednou ročně a rovněž v těchto případech:
a) Při předávání TS jinému řídícímu pracovníkovi rozvědky,
b) při změně kategorie TS,
c) před zvláště důležitou akcí,
d) při dekonspirace nebo ohrožení bezpečnosti zdroje,
e) k vyjasnění zjištěných falešných informací od TS,
f) jestliže je přerušena nebo ukončena spolupráce,
g) na rozkaz nadřízeného.
Hmotné odměňování TS plní důležitou výchovnou funkci a vede ho k iniciativnějšímu a lepšímu plnění úkolů. Odměňovat TS formou měsíčních nebo jinak stanovených paušálů se povoluje jen zcela výjimečně. Vedle peněžitých odměn se zvláště při různých příležitostech (životních a jiných výročích) udělují za vykonanou práci TS vhodně věcné odměny. Při udělování odměn je nutné stále dbát zásad konspirace.
Důvěra je cenné zboží, jež se nedá svěřit každému; odtajněné záznamy Stasi i StB odhalily mnohé informátory z řad přátel i rodinných příslušníků zájmových osob – přesto je do značné míry nezbytná. Donašečství tedy patří k nejopovrhovanějším činnostem. Z odhalených udavačů se často stávají krvavé odstrašující příklady pro každého, kdo by se chtěl pokusit o stejnou kariéru. V méně drastických případech si vyslouží alespoň oprávněné opovržení. Lidem, které důvěrně neznáme, intuitivně nesvěřujeme všechno. To však často neplatí o zařízeních, která denně používáme. Svá nejintimnější tajemství běžně svěřujeme počítačům a telefonům. Jednoho osudného dne pak můžeme zjistit, že jsme celou dobu nosili v kapse svého osobního práskače.
Mobilní telefony se během posledních několika let značně rozšířily. Nejsou výjimkou lidé s několika telefonními čísly, i s několika různými přístroji najednou. Osoby naslouchající malým krabičkám můžeme vidět prakticky všude, mobil se ze symbolu sociálního postavení stal předmětem denní potřeby. Jen málokdo však ví, jak tyto přístroje pracují, jaké zranitelnosti mají, jak jednoduše se z elektronického přítele může stát chladnokrevný zrádce….
Každé použití mobilu, každý hovor přijatý i provedený, každá SMS, i každý okamžik kdy jej jenom zapnutý neseme v kapse, o nás vytváří záznam. Hovory se archivují jen jako volající, volaný, číslo BTS v níž se telefon právě nalézal, a doba hovoru, SMS pak ve své kompletní podobě. Lokační záznamy telefonu se nemusí archivovat vůbec, dle možností operátora. Doba uchovávání dat se liší stát od státu a operátor od operátora. Jistá minimální doba je nutnost pro účely účetnictví a trasování a analýzu případných sporů o výši účtu, obvykle se jedná o 2-3 měsíce; lokační data jsou pro účetní účely irelevantní. Pro policejní složky a tajné služby mají však tato data cenu zlata.
"No, a u nás je to zatýkání jak v 40-tých a později 50-tých letech. Jednou za nacistů, podruhé za komunistů. Svírá se mi žaludek. Dnes se zatýkají lidé označení jako extrémisté! Jakým právem je někdo označil? Jakým právem je proti nim postupováno tak jak jsme svědky!?"
"A co dál? Bude podoba pokračovat? Nastoupí následné mučení, týrání, zastrašování, koncentrační tábory, uranové nebo jiné doly!? A likvidace, těch kteří budou nejpevnější ve svém hájení principů svobody? A dav bude v naprosté většině tomuto konání tleskat, psát petice „ještě tvrději, do nich, dejte jim trest, pořádnej trest!! Minimálně do doby, než zjistí, že jejich přítel, bratr, otec, prostě osoba jejich srdci blízká, byla systémem také pojata jako nepřítel a je s ní podle toho nakládáno!! Teprve až se jich tyto zvrácenosti dotknou osobně budou ochotní připustit, že je něco špatně! Jenže to už bude pozdě! Už přijdou i pro ně!"
Foto: zdroj
