K vytvoření seriálu o událostech ve Vatikánu i ve světě církve mne přiměla vlastně maličkost. Česká sekce Vatikánského rozhlasu ve svém článku, kterým přibližuje promluvu papeže Františka u příležitosti 50.výročí úmrtí papeže Jana XXIII., vynechala vyjádření, kterým Jorge Bergoglio hodnotí událost II. vatikánského koncilu:
„Padesát let od jeho smrti, moudré a otcovské vedení papeže Jana, jeho láska k tradici církve a vědomí neustálé potřeby obnovy, prorocká intuice svolat Druhý vatikánský koncil a nabídka vlastního života pro jeho zdar, zůstávají jako milníky v historii církve 20. století a jako zářivé světlo pro cestu, která nás čeká.“ (zdroj)
Samozřejmě, že web většinou překládá pouze výběr z originálního textu, přesto by zásadní věci opomíjet neměl. O určitých podivnostech ve způsobu výběru příspěvků na webu české sekce Vatikánského rozhlasu už jsme psali dříve (ZDE), ale zkusme připustit, že vynechání tohoto kratičkého úryvku nebylo úmyslné a poděkujme za jinak – doufejme – kvalitní překlady většiny papežových textů. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že Jan XXIII. nemá na stránkách Radia Vatikán na růžích ustláno. Také v článku RaVatu ze dne 3.6. nazvaném úderně: Papež František: Škůdci jsou ti, kdo adorují sebe sama (zdroj uvádí jiný název: Velcí zapomnětlivci) – neuvedla redaktorka zmínku, kterou Bergoglio pronesl o Janu XXIII.. Bylo zcela logické, že o jeho osobě byla řeč, vždyť právě na ten den připadalo výročí 50-ti let od jeho smrti. Kontrola textu na oficiálních vatikánských stránkách moji domněnku potvrdila:
„A nyní – řekl papež – rád promluvím o svatých; a rád to udělám při padesátém výročí smrti papeže Jana, vzoru svatosti.“
Trochu mne uklidnil až další včerejší článek RaVatu "Svatý otec: kariérismus je lepra", kde už Jan XXIII. z překladu RaVatu nevypadl. Konec konců důležité a potěšitelné je, že Jan XXIII. nevypadl z paměti papeže Františka, naopak na něj včera opět vzpomínal, aby ho dal za vzor budoucím nunciům a jiným církevním diplomatům.
Nejde o detail – o výklad II. vatikánského koncilu se vede boj mezi zastánci předkoncilního pojetí církve a mezi zastánci církve II. vatikánského koncilu. Velmi zjednodušeně lze říci, že jedni tuto událost vnímají jako zdroj zmatků a viníka zeslabení vlivu církve ve společnosti, druzí v něm vidí potenciál k přiblížení církve dnešnímu člověku a návrat k podstatnému. Ti první vkládali naděje do papeže Ratzingera, který mj. umožnil slavení tridentské mše, k pokoncilnímu vývoji se stavěl kriticky a jeho styl šéfa Kongregace pro nauku víry jakožto strážce ortodoxie přetrval i v roli římského biskupa, druzí s očekáváními vzhlíží k papeži Františkovi. Heslem zastánců statu quo je „nic se nezměnilo, František pokračuje v linii svého předchůdce.“ Druzí naopak s nadějí očekávají změny v církvi směrem ke kolegialitě, transparentnosti, otevřenosti, dialogu s laiky a přejí si odlišné pojetí výkonu autority v římskokatolické církvi. (Připomínám tuto stať o dialogu a reformách v kat. církvi publikovanou na umlaufovinách – ZDE)
Nyní již k událostem. Pokusím se zprostředkovat pohledy vatikanistů, tj. profesionálních novinářů, kteří se církevní tématikou zabývají dlouhodobě. Právě jejich komentáře nabízí cestu k pochopení souvislostí více, než oficiální vatikánská komuniké. Nejde o to, za každou cenu prezentovat zákulisní informace, nicméně tito novináři mají své kontakty i mezi vysoce postavenými hierarchy, a jedná se o kontakty seriózní – vždyť např. Andrea Tornielli měl mezi svými přáteli svého času kardinála Jorge Bergoglia – a proto má smysl brát jejich komentáře vážně jako cenný zdroj informací a nápovědu k budoucímu vývoji událostí.
Papež k italským biskupům: nebuďte funkcionáři odtrženými od lidu
23.5. se papež František setkal s biskupy Italské biskupské konference. Andrea Tornielli o setkání referuje v článku nazvaném „Takto papež mění biskupy“. Během dvanáctiminutového proslovu, který Bergoglio pronášel s úsměvem na rtech a klidnou naléhavostí, mnozí biskupové usazení ve svatopetrské bazilice v křeslech na purpurovém sametu jeden na druhého několikrát významně pohlédli. Papež k nim nemluvil o politice nebo o agendě v poslanecké sněmovně, ani se nezdržoval výčtem možných programových bodů pro Biskupskou konferenci. Přednesl osobní meditaci, v níž varoval biskupy před nebezpečím kariérismu – aby se z nich nestali „funkcionáři“ a „klerici stavu“ odtržení od lidu, varoval před „svody peněz“, před přílišnou starostí o struktury a organizaci:
„Nedostatečná bdělost, to dobře víme, učiní Pastýře vlažným, roztěkaným, zapomnětlivým a dokonce nesnášenlivým, svádí ho perspektiva kariéry, lichocení peněz a kompromisy s duchem světa, učiní ho lenivým, přemění ho na funkcionáře, klerika stavu, který se více stará o sebe, organizaci a struktury než o skutečné dobro Božího lidu. Riskuje tedy jako apoštol Petr, že zapře Pána, ačkoli se formálně prezentuje a mluví v Jeho jménu. Zamlžuje se svatost hierarchické Matky církve, která je tím méně plodná.“
Toto mj. chtěl svým italským „spolubratrům“ při prvním oficiálním setkání říci papež František.
Historik Alberto Melloni vysvětluje: „Františkova promluva byla po formální stránce měkká, ale velmi tvrdá po stránce obsahu. Naznačila totiž odlišnou linii, než kterou biskupové zastávali dosud. V minulosti biskupská konference nabízela pastorační a politický plán. Nyní však papež klade do centra pozornosti model biskupa.“
Nejde o to změnit základní hesla, přidat do biskupských promluv nějakou tu citaci o „chudobě“ nebo o „periferiích“, ani změnit pořadí témat, píše Andrea Tornielli. Obyčejné Ctrl-C Ctrl-V stačit nebude. Papež již tři měsíce ukazuje, co pro něj znamená být blíže osobám – žádné formality, žádný odstup, hluboká a prostá kázání, která lidé chápou a oceňují. Požaduje konverzi srdce. Mons.Franceso Cavina k tomu řekl: „Papež nám – kteří jsme zvyklí poroučet a myslíme si, že už jsme obráceni – ukazuje, jak má pastýř stát uprostřed svého stádce.“ Jiný italský biskup Rossano Marciano’ podotknul, že „existuje riziko, pro nás pastýře, že se nenecháme oslovit tím, co papež říká, ani jeho výmluvnými gesty. Domnívám se, že musíme odložit mentalitu a styl, který jsme praktikovali dosud. Vidím kolem sebe velkou vůli po nových věcech, vůli k návratu k tomu, co je podstatné.“
Papež chystá mírové setkání tří velkých náboženství v Římě?
Papež František podle izraelských vládních zdrojů hodlá svolat do Říma představitele a věřící tří monoteistických náboženství, aby vyslali jasný vzkaz o tom, že jsou proti násilí a nelze zneužívat Boží jméno pro ospravedlnění nenávisti a terorismu. Tento papežův projekt byl údajně oznámen izraelskému prezidentu Simonu Peresovi během audience dne 30.dubna. V oficiálním komuniké Svatého stolce ale tento plán zmíněn nebyl. Prezident Peres řekl papeži, že je třeba, aby náboženští vůdci řekli nahlas, že "Bůh nikomu nedal povolení zabíjet svého bližního.“ František podle izraelských zdrojů uvedl, že podporuje apel proti násilí "z celého srdce" a chce v Římě zorganizovat setkání s účastí náboženských představitelů a věřících tří abrahamovských náboženství, aby oči celého světa viděly, že náboženství jsou proti násilí a terorismu. Podle dostupných informací by tedy papežova inciativa měla být omezena na tři monoteisická náboženství. Nejednalo by se o mezináboženské setkání všech vír, jako byla ta, která svolal do Assisi Jan Pavel II. a v roce 2011 také Benedikt XVI. Z Izraele se ozývají i další hlasy, které si přejí, aby náboženství podpořila a povzbudila mírovou politiku praktických řešení pro blízkovýchodní konflikt. Na papeže Františka se obrátil rabín David Rosen, prezident organizace International Council of Christians and Jews (Iccj). Navrh setkání náboženských lídrů Svaté země, které by papež svolal do Jeruzaléma, aby se modlili za mír v regionu. Vhodným momentem by podle Rosena byl rok 2015 u příležitosti 50 letého výročí od schválení koncilní deklarace Nostra Aetate o vztazích církve s jinými náboženstvími. Nad oběma iniciativami se zatím vznášejí otazníky.
Papežské promluvy zajímají společnost
Vatican Insider si všímá papežovy kritiky současného systému a mentality v článku s titulkem: „Smrt člověka není zprávou, ale -10 bodů na burze je tragédií.“ Papež vyslovil ve Světový den životního prostředí své jasné ne „kultuře odpadu“, „použij a vyhoď", rychlého a bezuzdného konzumu, který vede k idolatrii peněz a burzovního indexu. Papež využil generální audience, aby apeloval na „nutnost odstranit plýtvání a ničení potravin.“ Papežových promluv se sociální tématikou si všímá i sekulární společnost, dokonce i u nás v Česku.
Díky papeži za jasný hlas na straně důstojnosti člověka!
A na závěr se ještě vraťme ke každodenním Bergogliovým improvizovaným kázáním v Domu sv. Marty , která dělají vrásky na čele vatikánským PR. Papež František je pro ně totiž nepředvídatelný. Pro čtenáře vládnoucí anglickým jazykem v této souvislosti přidávám pro pobavení video amerického moderátora Colberta v jeho satirické show, kde reaguje na papežovu řeč, která způsobila pozdvižení. (o tom snad někdy příště) Jorge Bergoglio v ní prohlásil, že Ježíš vykoupil úplně všechny – také ateisty. Jako katolík, který si zakládá na svém členství v jediné „správné“ církvi, je Colbert spravedlivě rozhořčen.
Převzato z Umlaufovin
