Zaplaťte za to, že prší

Reklama


Stávající aktivita vedení koncernů, presentovaná zaměstnanci koncernů přes SOVAK, přesněji představenstvem SOVAKU, které kontrolují zaměstnanci koncernů 1, je přímý útok na veřejné rozpočty a na peníze občanů České republiky. Logika koncernů je prostá a pochopitelná:

  • odebíráš vodu = zaplať

  • neodebíráš vodu= zaplať

  • prší = zaplať

  • neprší = zaplať

O co jim jde? O zisky koncernů.

Silnice slouží všem občanům a příroda není kanalizační trubka

Za dešťovou vodu již dnes normálně platí podniky a podnikatelé. Výjimka stanovená zákonem se vztahuje na majitele komunikací a majitelé zahrad. Zákon stanoví: Povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu se nevztahuje na plochy dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných, plochy drah celostátních a regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy, zoologické zahrad a plochy nemovitosti určených k trvalému bydlení a na domácnosti.

Dlouholetý přední zaměstnanec a člen orgánů koncernu Veolie a současně předseda SOVAKU František Barák o této výjimce tvrdí: „Je jasné, že většina výjimek diskriminuje ty, kterých se netýká, tedy většinu.“

Nesmyslnost této argumentace je evidentní a tvrzení pana Baráka je nehorázné, protože opak je pravdou.


  1. Plochy dálnic, silnic, místních a účelových komunikací veřejně přístupných včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy slouží většině občanů České republiky.

  2. Voda, která naprší na zahrady, nekončí v kanalizacích a na čističkách. Nežijeme v kanalizaci, ale v přírodě. Voda se odpařuje, vodu potřebují rostliny, voda prosakuje do spodních vrstev atd.

  3. Část kanalizací v ČR je oddílná a dešťová voda na ČOV nepřichází

  4. Kanalizace, které oddílné nejsou mají pro případ velké vody přepady, které vodu odklání mimo kanalizaci a velká voda na ČOV opět nepřichází.


Důvod, proč zaměstnanci koncernů chtějí peníze za déšť od vlastníků komunikací a zahrad je zřejmý. Cena vody je už natolik vysoká, že se lidé přestávají chovat jako stádo a protestují proti neustálému zdražování. Koncerny těžko prosazují další dojení spotřebitelů. Ceny vody porostou v následujících letech jen obtížně a stejně tak zisky koncernů. Proto koncerny hledají způsob, jak stádo podojit jinak. Dojit chtějí opět veřejné rozpočty (obce či stát) a občany.

Odpovědnost za dnešní stav nesou politici a MZe

Dnešní stav v odvětví, kde chybí peníze na investice a obnovu infrastruktury a lidé přitom platí nehorázné ceny vody, jsou důsledkem jednání Ministerstva zemědělství a politiků. Jde o kombinaci vědomého nicnedělání a alibistického hlasování pro privatizaci zisků městských vodáren ze strany Ministerstva zemědělství a aktivní lobbistická činnost vybraných legislativců v rámci prosazování legislativy vyhovující koncernům. Toto jednání zajistilo koncernům během 20 let výsadní postavení ve vodárenství v České republice. Podmínky jsou nastaveny tak, že koncerny zcela kontrolují peněžní toky z vody a inkasují zisky, přičemž stát, veřejná správa a městské vodárny financují investice. Vše platí občan a často vícekrát.

Za nitky tahaly koncerny již od začátku, v letech 1993-1994, kdy byl použit princip Rozděl a panuj. Byly rozparcelovány velké státní vodárenské podniky s krajskou působností. Po roce 2000 následovalo další rozdělování. Okresní vodárny byly rozděleny na dvě společnosti. Jednu část tvoří městská infrastrukturní společnost financující investice a druhou část tvoří zahraniční provozní společnost inkasující zisky za vodné a stočné. Mezi nimi byly uzavřeny dlouholeté vazalské smlouvy, jak je trefně pojmenoval bývalý člen vedení ODS.

Parazit požírá svého hostitele

Byl realizován systém, který sám sebe požírá. V odvětví, kde scházejí peníze na investice, kde jediným zdrojem financování investic je inkaso za vodné a stočné od občanů, byl zaveden systém, který privatizoval zisky a zestátnil náklady. Instalace tohoto systému navíc znamenala stop jedinému externímu zdroji možných financí na investice, a to dotacím z EU. Financování z nájmů, jejichž výše je nastavena z hodnot historických odpisů, nezajišťuje dostatek zdrojů na prostou reprodukci a rozvoj infrastruktury v budoucnosti. Peníze vybrané od občanů za vodné a stočné krmí místo investic nenasytnost ziskuchtivých koncernů. Cena vody v ČR při tomto systému často předehnala ceny v západní Evropě, a to není doinvestováno.

Sliby úspor a sliby nízkého růstu cen vody zde již byly

Jediné co zajímá koncerny je zisk a pokud se zpoplatní déšť tak, jak navrhují, potečou peníze ze státní kasy, ale také od vlastníků pozemků a zahrad především na účty koncernů. Stejnou rétoriku jakou použily koncerny před uzavíráním vazalských smluv s městy, používají nyní při zdůvodňování návrhu zpoplatnit déšť. Ušetříme, slevíme, cena vody poroste jen o inflaci.  Věřit se jim nedá.

Co bude dál?

Cena vody v ČR neroste, protože prší nebo neprší. Cena vody roste, protože velká část peněz vybraných od spotřebitelů za vodné a stočné teče na účty koncernů, mimo vodárenské odvětví a mimo Českou republiku.

Stát a především Ministerstvo zemědělství, pod které spadá správa vodárenského odvětví v posledních 20 letech ukázalo, že s koncerny „umí najít společnou řeč“. Stejně tak, umí s koncerny najít společnou řeč řada politiků na komunální či parlamentní úrovni, kde působí jako „Trojské koně“. Bez kooperace mezi koncerny, politiky a Mze by koncerny nikdy nemohly ovládnout peněžní toky a zisky z vodného a stočného ve vodárenském odvětví. V případě, že se něco zásadního nezmění, je jen otázkou času, kdy koncerny vysají další peníze z veřejných rozpočtů. Tentokrát se o to pokoušejí přes zpoplatnění deště, příště třeba zpoplatněním toho, že neprší.

Návrh, jak snížit cenu vody a zajistit zdroje na investice

Pokud skutečně chtějí koncerny zrušit diskriminaci a chtějí občanům České republiky zajistit snížení ceny vody, nechť začnou zisky z vodného a stočného rozdělovat mezi vlastníky infrastruktury do veřejných rozpočtů. Jsou to peníze vybrané za vodu, měly by sloužit k financování rozvoje vodárenského odvětví. Nechť koncerny ukončí často nemravné vazalské smlouvy a začnou se chovat jako strategický investor typu Volkswagen, kdy budou financovat investice do infrastruktury, budou společně s veřejnou správou řídit vodárny a budou zisky dělit mezi sebe a veřejnou správu v poměru objemu financovaných investic. Poté se z parazita může stát skutečný partner, který to myslí z vodárenským odvětvím a s občany dobře. Do té doby nelze o nějakém partnerství vůbec hovořit.


1 resp. členem představenstva jedné ze společnosti koncernu Veolia, Ing. Františkem Barákem. https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-vypis?subjektId=isor%3a600001384&typ=actual&klic=gg39tp

SOVAK není třeba hanět, je jen třeba vědět, kdo SOVAK kontroluje, stejně jako většinu prodejců vody v České republice – zahraniční nadnárodní koncerny.

 

Stanův komentář: Musím se pochlubit tím, že tento vývoj jsem předvídal už v době, kdy tady zahraniční koncerny začaly "kalit vodu". Jedná se o pouhé rozšíření absurdní "daně z deště". Čističky odpadních vod by bez dešťové vody nemohly správně fungovat, přesto za dešťovou vodu již právnické osoby platí. Pokud se povede rozšířit platby na zahrady, komunikace apod. (tedy především na státní organizace), očekávám jako další krok zavedení "pršného" i pro soukromé osoby, čímž se v postupných krocích naplní absurdita – úzká skupina lidí v zahraničí bude od všech českých občanů inkasovat daň z přírodního jevu. Cesta k zavedení daně z dýchání bude zavedena (ostatně pokusy o zavedení "karbonové daně" se tomuto postupu velmi podobají). Můj osobní názor je, že  vládní i komunální politici zkorumpovaní nadnárodními korporacemi se schválením tzv. provozních modelů dopustili zločinu vlastizrady, a že už jenom tenhle jediný případ by měl občany vést k vyhlášení občanské neposlušnosti a jednotnému odporu.

Přejít do diskuze k článku